V žádném případě bych nekopala do poraženého. Ovšem to, co údajně předvádí Hillary po své prohře, si vyžaduje pozastavení. Člověk by řekl, že je takřka z ocele. Vždyť chtěla velet kolosu USA. To znamená být v mnoha směrech hybnou
silou takřka celého světa - vyjma Ruska.
Člověk by očekával stabilní psychiku, vyrovnaný náhled a především vyzrálost.
Ale možná je vše jinak a Bůh opravdu stál při Americe...na prezidentských postech se už vystřídalo v historii mnoho komiků, ale obávám se, že hysterická demokratka bez špetky sebereflexe by Bílému domu fakt neslušela...
Na otázku moderátora, jaká byla reakce Hillary po sdělení výsledku volby odpovídá Ed Klein, šéfredaktor NY Magazine:
Ed Klein: To co já vím, není to můj názor, je to, že v 6:30 ráno volala starého přítele. Plakala neutěšitelně. Nemohla přestat plakat. A její přítelkyně, její dávná kamarádka říká, že plakala tolik, že jí prakticky nebylo rozumět. Nakonec její kamarádka řekla, že rozeznávala, že Hillary viní ze své prohry Jamese Comeyho, ředitele FBI. A dále, a to nevím, jestli jsem rozuměl přesně, viní prezidenta USA, že pro ni neudělal dost......Měla na mysli, že prezident měl zastavit Jamese Comeyho při vyšetřování.
Oba se v závěru shodují, že u Clintonových, speciálně u Hillary nalézáme syndrom popírání vlastní viny. Za vše kolem ní mohou vždy jiní. Nikdy ne ona.
Nemyslíte, že dáma, původně odhodlaná zachránit celé Státy před krachem a svět před ruským medvědem, by měla nalézt v sobě více pokory a důstojnosti?
Hezký den všem demokratům. Těm opravdovým :)
