Nenechme se ukolébat. Celý týden jsme ušlechtile zásobováni informacemi o vývoji udílení státního vyznamenání. Médii proběhlo tolik variant, že společnost se dostala do pořádného varu. Nenávist k hlavě státu na jedné straně,
na druhé zmínky o dalším Majdanu.
Nejde ani o Miloše Zemana. Nejde o Dalajlamu. Nejde o Mr. Bradyho, na jehož jméno všichni zapomenou tak rychle, jak k němu přišli. Nejde o medaili.
Jde o další osud této bárky zvané ČR. Nyní se s bárkou pěkně kolébá ze strany na stranu. S obyčejným plebsem se nakládá jak s pytli s pískem, přehazuje se z jedné strany na druhou - přesně podle toho, jaké vášně a emoce vyvolají média.
Aktuálně snaha rozkomýhat loďku dosti zesílila a uvědomme si jedno, pokud se podaří plavidlo naklonit opravdu tak, aby natekla do loďky voda, jsme ztraceni. Ta voda není jiná, než ta u libyjských, italských a jiných břehů. Pokud toto dovolíme, jsme přitaženi chapadlem EU ještě blíže byrokratickému chřtánu. Těmito vodami k nám skutečně budou proudit migranti, neboť o to jediné nyní garnitura EU usiluje. Abychom ztratili stabilitu, byť chatrnou. Abychom se překlopili na její stranu a tím definitivně do područí. Nepřátelské ovzduší vůči EU bude zneutralizováno a noví vůdci, plni lidských ideálů a neomarxistických smyšlenek, otevřou konečně svou náruč. Nic nebude bránit harmonizaci sociálních systémů a vybudování "odtoku" pro nové žádostivé Evropany z již hroutících se zemí Evropy.
Při pohledu na sestavu - viz. pořad pana Jana Krause, si myslím, že je zcela zřejmé, že nás takový osud ve společnosti těchto humanistů čeká. Miloš Zeman je jen první metou.
Přeji hodně, ale opravdu hodně zdravého rozumu.
Bůh s námi.
