Rada?

Dříve jsem si myslela, že na předávání rad nejsem dostatečně zkušená. Nyní to tak není. V každé fázi života jsme v určité fázi zkušenosti a když jsme si vědomi sami sebe, máme se rádi, umíme se za sebe postavit, máme správně nasta

vené hranice, tak proč neříct svůj vlastní názor. Ten druhý / ti druzí, kterým to říkáme, tak ho může, ale nemusí přijmout. Ale tím, že to řekneme, zesílíme svoje přesvědčení, a proto MÁ RADA ZNÍ:

Když Vy potřebujte radu, zeptejte se sami sebe.
A odpověď přijde.
Proč je ale tak složité to udělat.? Respektive, vůbec pomyslet na to, že je to tak jednoduché?
Protože nás to nikdo nenaučil, nikde jsme si to nepřečetli, nikde o tom nikdo nepovídal, nikde jsme to neslyšeli, nikdo nám to prostě do hlavy nevtlouk.
Za dob mého dětství to bylo tak.
Co říkají druzí? Slyšíš? Co dělají. To je to správné. Ber ohledy. Co si pomyslí? Podívej se na ně. Zeptej se jich a uvidíš. Dostaneš odpověď.
Ano, rodiče to s námi mysleli dobře a byli tak naučeni zase od svých rodičů. Jenže, co my jsme tím mohli dostat? Zkušenost druhých. Ne naši! Každý něco řešíme.
Ale je to v pořádku, mělo to tak být, život se vyvíjí.
Je však zajímavé, že co nás naši rodiče naučili, jak nejlépe uměli, to se nyní přeučujeme. A hledáme si vlastní cestu. I to je správně. To je život.
Takže ptejme se, nitra, duše, srdce, těla, Vyššího Já, prostě něčeho tam v nás, co mám dělat.? Proč to takhle je? Mám jet tam nebo tam, udělat to nebo to…?
A ani není třeba bedlivě poslouchat či se zamýšlet nebo důkladně přemýšlet.Když odpověď neuslyšíte hned, přijde později. Jistota je, že dorazí. Protože když položíte otázku, vždy přijde odpověď. Je to vzájemná synergie. A skutečně více, respektive úplně nejvíce Vám pomůže ta, která je z Vás. Protože Vy sami sebe nejlíp znáte, či jste v průběhu seznamování či hledáte sám sebe. Ale vždy jde o Vás. Takže si to zkuste a trochu si s tím hrajte. Vždyť život je hra. ***