Způsoby chování některých lidí

Každý z nás by měl znát základy slušného chování, ale v mnoha případech tomu tak není. Někteří jedinci ho zřejmě znají, ale i přesto se podle etiky nechovají. Pokusím se napsat můj názor k této problematice a doufám, že se nad sebou někteří lidé zamyslí.

1. Už několik let pozoruji chování mládeže vůči starším lidem, vlastně již od svého dětství. Jak známo, staršího člověka bychom měli pustit v prostředcích hromadné dopravy sednout. Jak se chová většina dnešní mládeže? Když je autobus plný, tak místo toho, aby staršímu uvolnili místo, kolikrát přistoupí se slovy: "Uhni babko." V jiném případě je slyšet, jak si s ostatními šeptají: "Ti důchodci nám tady zabírají hromadu místa a my si pak nemáme kde sednout." Myslím, že není třeba uvádět další příklady, jistě něco podobného zažil každý z nás.

• K tomuto bych ráda doplnila a vzkázala takto se chovající mládeži: "Uvědomte si prosím, že i vy budete jednou staršími lidmi, budete možná chodit o francouzských holích a budete vděční, když vás někdo z mladých pustí sednout. Hanbou bych se propadla, být na vašem místě, měli byste se za takové chování vůči starším lidem stydět!"

2. Když se podíváme na problémy v kolektivech - vznikají zde pomluvy, nadávky, výsměch, ignorace, falešnost, přetvářka.

• pomluvy
  Když už se vám na někom něco nelíbí nebo vám na něm něco vadí, řekněte mu to na rovinu. Pomluvami rozhodně nic nevyřešíte a jediné, čeho docílíte je to, že danému člověku hodně ublížíte, když se to potom od někoho dozví. Zkuste se vžít do situace, že nejste těmi, kteří se pomluvami na úkor jiného baví, ale těmi, kteří jsou pomlouváni ostatními - jak byste se cítili? Tím spíš, když o sobě tvrdíte, že jste kamarádi, ale při první příležitosti už "kamaráda" pomlouváte. Proč si tedy na kamaráda jen hrajete, když jím ve skutečnosti nejste? Je to trochu neférové a podlé.

• nadávky, výsměch
  Je opravdu nutné klesnout tak hluboko a ponížit se k potupným nadávkám a vysměchům? Jestliže vás někdo naštve, je určitě mnohem lepší si s tím dotyčným sednout a v klidu si o tom promluvit. Ano, nadávat je jednodušší, ale dáváte tak najevo svoje ne moc vysoké IQ, tím spíš, nadáváte-li neoprávněně. Jako příklad zde uvedu Romy - většina je hází všechny, jak se říká "do jednoho pytle" a už málokdo vidí, že jsou někteří z nich i pracovití a žijí spořádaným životem. Stejně tak jsou někteří "bílí" (v uvozovkách proto, protože i Romové patří do bílé rasy) dokáží totálně zdevastovat byty nebo zabíjet. Ve všech národnostech jsou lidé dobří a špatní, ale většinou je vše špatné přisuzováno jen Romům, to, že jsou vandalové i mezi ostatními, to už tolik lidí nevidí.
  Stejně tak zbohatlíci nadávají chudým a naopak - proč je mezi lidmi taková rivalita? Jak potom můžeme chtít, aby byl ve světě mír bez válek, když se mnohdy nedokáží shodnout ani dva až tři lidé mezi sebou a hádají se, nadávají si? Zkuste se nad tím aspoň na chvíli pozastavit a popřemýšlet.

• ignorace
  Když už vám někdo napíše, je slušností aspoň odpovědět, např. "Promiň, nemám čas." nebo "Zrovna něco dělám, nemůžu si s tebou psát." nebo "Ozvu se ti později." Někteří však nejsou schopni odpovědět vůbec a člověka, který jim píše prostě ignorují, někdy i opakovaně. Takové jednání není správné a tím víc, když jim ten dotyčný nabízí pomoc nebo chce poskytnout radu. Nebo vám snad ten člověk nestojí ani za jedno slůvko odpovědi? Proč ho potom nazýváte slovem "kamarád, přítel"? Je to sobecké, nemorální a nelidské. Pokud vás člověk obtěžuje tím, že vám napíše nebo se zeptá, jak se máte, tak proč mu to neřeknete? Mnohé dohady by se tak vysvětlily a předcházlo by se tak dalším nepříjemnostem.

• falešnost, přetvářka
  Toto mi přijde snad jako nejhorší vlastnosti člověka. Buď mi na někom záleží, mám ho rád/a a považuji ho za svého kamaráda. Ale tvářit se na jednu stranu, jak moc ho mám rád/a a přitom ho s několika dalšími lidmi pomluvit, utahovat si z něho a při osobním setkání se chovat jako by se nechumelilo, že je vše v největším pořádku, tak to už je vrchol neslušnosti, pokrytectví, sobectví, prospěchářství. Tím spíš, dostanu-li od někoho hodnotný dar a i přesto pokračují na jeho účet pomluvy. Takový člověk si nezaslouží mít kolem sebe kamarády, protože si jich neumí vážit. Nezaslouží si podporu, protože ji nedokáže ocenit, zřejmě to bere jako samozřejmost. Jenže ona to taková samozřejmost není, protože takové chování časem prokoukne i spousta dalších lidí, týká-li se to většího kolektivu. O menším kolektivu ani nemluvě, tam se to rozšíří velmi rychle. Bohužel, když vznikne skupina lidí, kteří drží při sobě a společně táhnou za jeden provaz a dělají "křivárny", je to smutné a alarmující. Věřím, že v takových případech se dokáže stmelit zbytek kolektivu, aby dali najevo, že to se nedělá.

Souhrn
Jsem-li člověk, který má city, emoce, empatie - snažím se pomáhat tam, kde je to potřeba. Ať už jde o přátelé, známé, či cizí lidi. Co mi vrtá hlavou celý život, proč ve většině případů pomáhají ti, kteří jsou na tom sami špatně, ať už finančně či psychicky? Proč nepomáhají více ti, kteří by mohli finančně pomoci a žijí si v přepychu a pohodičce? Zřejmě proto, že málokdo z nich si prošel tím, jaké je to být chudý, nemocný, osamocený. Dovolím si zde dodat, že ani ti "boháči" nemusí být boháčemi napořád, i jim se může kdykoli něco stát a můžou skončit na mizině, stejně tak se z chudáka může stát člověk bohatý. Bohužel, mnohdy i peníze člověka dost změní, většinou k horšímu, ale ti, kteří mají opravdu dobré srdce, budou pomáhat vždy, bez ohledu na to, jak na tom zrovna sami jsou.

Mnohdy nás lidé k pomoci jen využijí a pak nás odkopnou, protože už získali, to co chtěli. Takové chování je absolutně nepochopitelné, ale bohužel se to stává a zřejmě stávat bude, protože kdo je vyčůraný, cestičku si vždycky najde.

Nikdy není pozdě na to, abychom změnili své chování k lepšímu. Jinak, ne nadarmo se říká: "Na každého jednou dojde."