Život

"Nikdo se mě neptal, jestli se chci narodit, tak mi teď neříkejte, jak mám žít." 

Úvodní citát jsem použila, neboť sám o sobě říká dost. Každý žijeme svůj život, tak bychom ho měli žít podle našich představ, našeho scénáře ve vlastní režii. 

Proč tolik lidí dovoluje, aby jejich život režíroval a řídil někdo jiný? Proč rodiče nechají zasahovat do výchovy méně kompetentní osoby, které jim tak narušují výchovu dětí? Možná nemají sílu a odvahu říct nahlas svůj názor nebo není jejich názor akceptován. Toto je ale potřeba změnit, protože dětem akorát motají hlavu a děti potom nevědí, co je vlastně správně a co ne. Když rodiče něco zakážou, ostatní by to měli respektovat, mnohdy to ale dopadá tak, že to, co rodič zakáže, tak druhý z rodičů či jiných příbuzných to dovolí. 

Je třeba si uvědomit, že pokud se na pravidlech nejsou schopni domluvit rodiče mezi sebou, těžko se pak domlouvají i s ostatními. I ve výchově by měly být nastavené jisté mantinely, za které by si dítě nemělo dovolit přejít; přejde-li, pak by měla následovat nějaká sankce, na které by se měli oba rodiče domluvit a řídit se tím. Jestliže jednou dítěti ukážete, že když něco poruší a projde mu to, bude to zkoušet pořád znovu a znovu ... s laxním přístupem rodičů se potom dítě může stát velmi těžko zvladatelným, protože ví, že když mu to neprojde u jednoho, projde mu to jinde, a to je špatně. 

Mnoho lidí přísnost řadí spíše mezi záporné vlastnosti, mylně. Patří do vlastností kladných. Bez odpovídající přísnosti děti jen těžko vychovat ve slušné lidi. Samozřejmě, že tím netvrdím, že má být dítě neustále bito, to ne, ale nějaké tresty by být měly a nemusí být vždy jen fyzické, jak si někteří myslí ...

Důležité je, být důslední a dovést k důslednosti a stejnému přístupu i lidi ve vašem blízkém okolí - rodiče, prarodiče, aj.