Dobře míněná ... facka

Máme-li někoho rádi a záleží-li nám na něm, dostáváme se často do situací, že pokud nám uštědří facku nebo slovní kopanec, tak se naštveme a utečeme nebo nás to mrzí a obrečíme to ...

Mnohdy si až s odstupem času uvědomíme, že ona facka či "kopanec" byli ku našemu dobru. Pro lepší pochopení uvedu nějaký příklad.

Dívka se pokouší o sebevraždu, ale naštěstí ji při tom najde její blízká osoba, sebere jí prášky či nůž (dle situace) a vrazí jí pár facek, aby se vzpamatovala. Dívka to v tu chvíli bere jako útok proti její osobě a překažení jejího úmyslu. Je tedy naštvaná a odchází, zároveň brečí, protože by právě od této osoby nečekala, že ji někdy uhodí. Po pár dnech se ale ona dívka vrací k blízké osobě se slovy: "Děkuju"

I já musím přiznat, že jsem takto jednou dostala facku od manžela, přímo na porodním sále. Personál za mnou chodil jen jednou za půl hodiny a já při kontrakcích ztrácela vědomí. Nebýt manžela, který pohotově zasáhl a párkrát mne propleskl, zřejmě bych tu již nebyla. 

Stejně tak jsem kdysi schytala facku od blízké osoby, když jsem měla kdysi sebevražedné sklony v dětství sama. Velmi mne to mrzelo, protože jsme měly výborný vztah, ale ve škole to nebylo vždy růžové a já už měla pocit, že dál nemůžu, tak jsem to chtěla vzdát. Přilétla facka, já se rozbrečela a utekla do vedlejší místnosti. Pak mi ale došlo, že ta facka nebyla mířená proti mně, nýbrž proti mému hloupému chování, proti mému slabšímu já, které to chtělo skončit. Tou fackou ve mně probudila to silnější já a já se jí potom šla s pokorou omluvit za své chování a poděkovat za tu facku. Nikdy na to nezapomenu, protože ta situace byla emočně velmi vypjatá. Děkuji za to ale dodnes, byť už jen ve svých myšlenkách. 

Úplně stejné je, nakopne-li vás někdo, když už vybočíte z normální komunikace do extrému. Někteří to umí podat s taktem, takže to třeba ani nezaregistrujete, jiní vás zase ale doslova "zkopou" slovní zásobou ...

V první chvíli vás to možná vyvede z míry, šokuje ... ale když si dáte tu práci a začnete přemýšlet o tom, proč se do vás ten druhý tak obul, určitě na to přijdete a také mu potom poděkujete. 

A chybami se člověk učí, jen je někdy lepší, poučit se z chyb druhých, abychom se nedopouštěli těch stejných chyb i my ...