Drahá Lucie, na blog teď moc nechodím (kvůli nemoci), ale Vás si vždy rád přečtu. Byť to bylo smutné. Jednou přijde ten správný čas. A děkuji za Vaše komentáře.

Milý Davide, to jste mi udělal radost, že jste si přečetl to mé teskné dílko, opravdu. A ano, pravý čas určitě nastane, v to také věřím. Krásné uzdravování přeji, i mě se drží nějaký morifundus. Tak snad už bude dobře👍

Děkuji.

Zažil jsem a přesně vím, jaké to je. Ještě dnes (a je tomu už pře 8 let), když si vzpomenu na podobnou situaci s mým skvělým zvířecím kamarádem, se dostávám do emoční krize, a když něco podobného čtu nebo se dozvím z okolí, každý takový příběh mě pokaždé spolehlivě dostane.

Moc děkuji za přečtení a za váš komentář. To jsme my, co máme domácí mazlíky jako členy rodiny. Jsou s námi napořád v našem srdci. Pěkné dny.

To je moc smutné. Zažil jsem to před dvěma lety, když mi navždy odešel do psího nebe dost nečekaně můj Kortéz, takže s vámi cítím, a vím, jaké to je. Vždycky je mi moc smutno u takových teskných příběhů. Přeji Vám Lucie vše dobré.

Moc děkuji za přečtení. A moc děkuji za váš příspěvek a komentář. Je to smutné, ale moc se mi ulevilo, tím že jsem své vzpomínky a pocity vypsala. Tak věřte, nejste v té bolesti sám i já cítím s vámi vaši bolest, ale i radost, kterou vám váš pejsek dal.

Povím vám jeden příběh. Kočička odešla do nebíčka u jedné rodiny. Zanedlouho přišel sám, malý kocourek. Najednou byl v rodině jako doma. Šel si i na své místo, ke své mističce. Všichni se nestačili divit...

Tak to je krásný příběh, ten se mi tuze líbí.

Zažili jsme to už čtyřikrát, vždy to bolí. Ale částečně smutek polevil, když jsme se rozhodli pro nového psího parťáka

Jituš, moc děkuji za váš příspěvek a komentář. Jste moc hodná. Je pravda, že by částečně smutek polevil, přívalem nového štěstí v podobě psího mimina Ale situace zatím není na to pořídit si jiného pejska. Stejně by toho co odešel do psího nebe, nenahradil, to je jasné, že by to byl zase jiný člen rodiny. A jak mi psala paní Eva, však až nastane ten pravý čas, vrátí se k nám třeba v jiné podobě. Třeba jako klidný a poslušný pes

Vy jste mne rozbrečela, vzpomínám na našeho boxerka, který umíral v osmi letech v bolestech doma, protože vet nás s ním poslal domů a nepoznal, že umírá To bylo příšerné. Můj Rambousek padl a byl mrtvý, hrozný žal a smutek, noc jsme s manželem probrečeli, za rok zemřel i manžel. Před několika lety náš kocour, už byl starý a přestali mu fungovat ledviny a štítná žláza byla moc aktivní a nikdo z nás nebyl schopen ho vzít na tu injekci... Ale museli jsme, museli...

Tedy Ivanko, to jsem nechtěla, to je mi líto, vy jste tak moc hodná bytost, že rozesmutnit vás, to jsem nechtěla. Já se vypsala, z té mé smutné nálady, která se mě od včerejška držela. Prostě, jako by tu ten náš čumáček psí najednou byl. Ale takhle vás rozesmutnit, ajaj. No, život se s vámi tedy taky nemazlí. Myslím si, že ta injekce na kterou jste vzali kocourka, ho zachránila od obrovských křečí a bolesti. Přeji vám už jen krásné dny, Ivanko

Je možné, že se vám pejsek nějakým způsobem vrátí. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné.

Na věci mezi nebem a zemí, věřím čím dál víc. Zkušenosti na vlastní kůži. Tak i to, že by se mohl náš psík Baldrik, nějakým způsobem vrátit k nám i v to věřím. Moc děkuji za přečtení a krásný komentář.