Očima ženy? Ne jen očima slušného občana

Dnes jsem si přečetla článek. Článek, který mě vyděsil. Vyděsil mě nejen jako ženu, ale hlavně jako občana. Článek popisuje napadení strážnic při vykonávání jejich práce. Napadá mě otázka „Co mě děsí víc“ agrese, či její omlouvání

Dnes jsem si přečetla článek. Článek, který mě vyděsil. Vyděsil mě nejen jako ženu, ale hlavně jako občana. Článek popisuje napadení strážnic při vykonávání jejich práce. Napadá mě otázka „Co mě děsí víc“ chování člověka, který je napadl nebo reakce lidí pod článkem.

Tak v kostce: Dvě strážnice uviděly, jak muž na veřejnosti, někde v centru Brna, močí…Je to přestupek jako brno. Tahle sranda je za tučnou pokutu. Tedy v Praze za pár tisíc. Když chtěly přestupek s mužem řešit, napadl je. Nejdřív slovně a pak pěstmi. Jedna má zlomeniny v obličeji a druhá zlomený prst a otřes mozku.

No, reakce muže byla zcela zřejmě neadekvátní. Všichni víme a učíme se to odmala, co se smí a co nesmí. A víme, že když se to nebude dodržovat, následuje trest. Od pokuty přes povinné práce až vězení. Takže muž věděl, čeho se dopouští a co mu za to hrozí. Stačila domluva… ty, ty, ty, už to nikdy nedělej, či nějaká koruna pokuty. Mohl v klidu řešit, že byl načapán při něčem, co ostatní pohoršuje. On však zvolil násilí. Chytli ho a hrozí mu daleko víc než to vyřčené ty, ty, ty.

Nevím, proč to udělal. Jestli z pocitu nadřazenosti, či pocitu křivdy, že ho nenechaly vyčůrat, kde se mu zachtělo. Co na tom, že je uprostřed města plného lidí, kteří jsou nuceni dívat na jeho čůrání. Máme pravidla. Představa čůrajících lidí na veřejnosti, není má oblíbená. Brno je dost velké město a lidí je tam hodně a všichni chcající u zdí, či stromů a soch…

Víme, jsou situace, kdy nám nic jiného nezbývá. A jsou to leckdy divoké historky, kterým se po pár dnech s úlevou zasmějeme. Když nad tím tak přemýšlím, také bych jich pár měla...

Mimo jiné, vidíte čůrat převážně muže, ženy si tuto činnost neoblíbily tolik. Pokud situace jinak nedá, jdou do toho také, ale schovají se, pokud to jde.

Co mě děsí je reakce lidí na článek. Někteří lidé a není jich málo, reagovalo tak, jako by za vše mohly strážnice.

-neměly ho rušit při čůrání

-nemají pracovat jako strážnice, když jsou ženy

-mají mít výcvik jako agent z amerického filmu

-mají vstříknout čůrajícímu do očí pepřák

-nejsou ozbrojené, tak si ho nemají všímat

-je málo veřejných toalet a tak lidé smějí čůrat, kde se jim zachce

-strážníci mají chodit ve dvojici muž- žena

-když smějí čůrat venku psi, můžou i lidé (koukat na čůrající chlapy, fakt zážitek)

- že když jsou od městské policie, tak si to zasloužily

-že pokud jejich práce je kárat lidi za čůrání na veřejnosti, měly dostat víc

-že pokud si tyto dvě neporadily s útočníkem, měly by dostat výpověď.

A další jiné vykutálené názory. Každý je chytrý podle svého svědomí. Pravdou zůstává, ať se to někomu líbí či nelíbí, máme pravidla, všichni je známe. Děsí mě hledání viníka a viny jinde než u agresora. Omlouvání člověka za napadení. Otázka není o tom, jestli muž napadl ženy, či strážnice, tedy úřední osobu. Podle mého názoru je to takhle… Člověk chycený při činu, který vše mohl řešit v klidu, brutálně napadl další dva lidi.

Řešení počtu toalet, či jejich cena, počet žen u policie, či čůrající psi podle mého názoru nesouvisí s narůstajícím a leckdy bezdůvodným násilím lidí, dokonce na lidech, kteří pomáhají. Je dobré se umět bránit, to ano. Používat agresi místo komunikace je zoufalství. A podporováním této agrese nám pomyslně zahnívá lávka nad propastí.