Situaci jsem neviděla osobně, ani neslyšela druhou stranu. Nebudu proto komentovat, protože vím, že často je vše jinak. Zvířata i přírodu mám ráda, ale musím napsat, že je v České republice "přepsováno". Každý ať si ale dělá, co chce, ale ať mi nikdo a nikde nezasahuje do života mého. Před pár lety jsem šla po chodníku a proti mně pán s jezevčíkem na vodítku. Nevšímala jsem si ho, ale když byli u mě, pes vyskočil a kousl mě do lýtka, kde jsem měla, bohudík, jen otisk jeho zubů. Nevím, jak bych dopadla, kdybych neměla silnější rifle. A víte, co mi odpověděl pán, když jsem mu řekla, že mě teď jeho pes kousl? Že prý nekouše!!! Teď se na ulici všem psům vyhýbám, nebo jdu za mužem a obětuji ho, jak on říká. Bylo snad málo případů, kdy pes pokousal nebo dokonce usmrtil svého pána nebo i dítě z vlastní rodiny?

No a ted bych rad slysel verzi te druhe strany.

Opravdu jsem miloval situce, kdy se při běhu ke mně přiřítilo takové "hravé štěně" a já jsem měl stažený zadek protože jsem už pomalu cítil jak se mi do něj noří jeho někalika-centimetrové zuby. A páníček,-čka zdálky halekala: "Nebojte se , on nic nedělá". Co na tom že to bylo v parku plném cedulí: Volné pobíhání psů zakázáno.

Upřimně mně bylo pomalu jedno, zda je to pes jako tele s rodokrnenem či malý malý podvraťák: bál jsem se všech a radši jsem zastavil, než byli ta psiska pod jasnou kontrolou majitelů. I ten sebehodnější pes vás může kousnout, pokousají i majitele a shánět potvrzení od zvělorékaře pod hrozbou očkování proti vzteklině není nic příjemného, zejména když majitel není ochoten spolupracovat.( Vlastní zkušenost z mládí)

A co se týče míčů: Zažil jsem jinak zcela hodného, vzhledově vlčáka, který zřejmě miloval to pšouknutí vzduchu do tlamy, když nám při fotbálku prokousnul míč. Marné bylo jeho zavírání či odhánění. Jeho počet "skalpů" = prokosnutých fotbalových míčů dosáhl řádu desitek

Takže vážení pejskaři a pejskařky, berte zřetel i na ty co to se psy neumí či se jich bojí.

Tak zrovna vzteklinu bych neřešil. Byla v čechách dávno vymýcena. ( od roku 2003 vztekliny prostá země). Mě zatím při běhání rafnul pes jen 1x. Takže za mě spíš ojedinělé případy .

Odehnat cizího psa od dětí je zcela normální chování a nelze nikomu předepisovat, jaké prostředky a postupy zvolí.

Reakce vůči majitelce by nepochybně byla velmi silně přehnaná, pokud by se skutečně omlouvala za svou chybu. Docela snadno si ale dokážu představit, že byla drzá a mlela nějaké "on si chce jen hrát", jevila víc zájmu o psa než o děti a jestli ještě k tomu nebyla s podobnými kecy ten den první, potom ...

Ne, neměl by člověk takhle bouchnout. Ale nevyčítal bych mu to.

Chyba zcela evidentně na obou stranách, byť se to tu prezentuje, že vadný je jen ten pán.

Nejednou jsem se dostal do situace, kdy se proti mě rozeběhl cizí pes, který "si chtěl hrát". V jednom případě na psa majitel zavolal, v druhém jsem majitele neviděl, ale pes zastavil sám. Tyhle situace se mi staly krátce po sobě, a tak jsem si s sebou bral vystřelovací nůž do kapsy pro případ krize. To, že to bylo okolo páté ráno neříká nic o tom, že si pes může běhat jak chce a za kým chce. V žádném případě bych nůž nepoužil, pokud by pes nebyl na dosah ruky, a tedy i nože. Tato vzdálenost je moje osobní vzdálenost, kterou nikdy žádný pes nepřekročí, neboť z vlastní vůle se těm štěkajícím monstrům vyhýbám obloukem. Pán reagoval přehnaně vůči majitelce (není normální kopat do lidí), ale z chování majitelky bych taky neměl radost a pravděpodobně bych slovně jednal stejně. Kdybych měl děti, tak bych je samozřejmě bránil proti čemukoliv, byť by to bylo štěňátko. Není má povinnost tolerovat cizí zvířata, když jde o bezpečí blízkých nebo můj majetek. Pes má být na vodítku nebo s náhubkem.

Pes = VODÍTKO

Takže "jedna paní povídala..."

Kdoví, jak to bylo ve skutečnosti.

Duchaplný příspěvek. A plný faktů...

Jsem pejskař, ale rádobypeskařky, které mají v jedné ruce mobil, v druhé cigaretu a pes je neposlouchá, posílám do patřičných míst.