Lucie, pamatuji si to, jako by to bylo včera, když jsem jel se starším Dádou do porodnice. Z malého brášky Michala nebyl zrovna odvazanej. A to ještě netušil, jak ho ten malý pišišvor bude terorizovat. Jsou jak oheň a voda a jeden druhému "závidí" nadání a schopnosti. Každému bylo dáno do vínku něco jiného.

Drahý Davide, moc děkuji, že jste navštívil a přečetl a moc pěkně reagoval a podělil se o svou vzpomínku a životní příběh. Potěší to. Že článek v někom jiném vyvolá vzpomínku, či jakýkoliv cit, a co rodina, to jiný příběh a to mě moc baví. Snad věkem chlapci zmoudří a co je dnes rozděluje později je spojí. A pouto bude o to silnější. Ale vy, aby jste oba měli velký kýbl na nervy.

Lucko, tak to bývá

veliká radost, že jste navštívil můj blogAno, tak to bývá. Někdo ovšem bez empatie, to tak nemá. Ještě chci napsat, že jsem četla váš článek a moc se mi líbil.

Je to viacej lásky v srdci pre každého z vás.

To se milá Janka, pozná až po letech. Děkuji za hezký komentář a za přečtení Láska je potřeba

Moc děkuji Evi