"Taváryšč učiťélnica izvinítě mňa pažálsta ja zabyl damášču zadáču."

Tolik k mým pár letům ruského jazyka, tato průpovídka byla před hodinou ruštiny opravdu populární. K pobavení nás jazykově zdatnějších (a výrazně méně už k pobavení taváryšč učiťélnice) nahrazovali někteří spolužáci slůvko "zabyl" českou náhražkou "zapómnil".

Pak si ještě vzpomínám na střední školu a našeho oblíbeného češtináře. Vzhledem a projevem trochu připomínal profesora Matulku z filmu Škola základ života, ale že by u něj v hodinách probíhala volná zábava, to zas ne. Prostě to byl takový starší, distingovaný pán. Jednou takhle zkoušel ne zrovna nejpilnějšího studenta a snažil se z něj vydolovat dílo Ivana Sergejeviče Turgeněva - Lovcovy zápisky. Aby mu trochu pomohl, tak mu řekl název díla v originále - "Zapísky achótnika." K pobavení publika následoval očekávaný pokus o překlad - "Zápisky ochotníka."

Kolegyně měla v hotelu proleženou matraci a dožadovala důrazně novou slovy: "Ja chaťéla by dóbrovo matrósa"

Maturita : Majá žizň :

- Ja bydláju za nadrážim i u meňjá nachóditsja velíkyj pjos.

Zkoušející samozřejmě "něpanimála" i mně nádo byló pavtarjáť....

- Ja bydláju za nadrážim i u meňjá nachóditsja velíkyj pjos.

- Áňo? - zeptala s e vyučující.

- Áňo! - pohotově jsem odpověděl.

- Stačí ti za 4 ? -zeptala se.

Přikývl jsem.

Tak aspoň rusky poděkuj,

- Sabáka!

U nás v rodině známe...davaj časý. Sice je "osvoboditelé" obrali o hodinky, ale potom sousedka jim zase uzmula v noci z vozu kde měli kořist z rabování několik obrazů. Odvážná to žena.

Ještě je perfektní ...ták i ták a přitom otáčíte rukou naplocho. V dialektickém marxismu-leninismu to znamená, může to být jakkoliv.

Hehe, "Málková, što vy dělajetě zimój". "Zimój, ja guljáju pa párke." "Málková, a što vy dělajetě lětom?" "Lětom ja guljaju pa párke";-) (Vrať se do hrobu)

Před více než 30 lety jsem chodil rok do ruské školy (v zahraničí). Rusky jsem uměl jako Rus, a po návratu do ČR jsem byl schopen opravovat naši ruštinářku, která nebyla vůbec špatná, učila dokonce (budoucí) učitele ruštiny:-). Jenže jak se to nepoužívá, člověk všechno zapomene, a dnes nejsem schopen vysvětlit ani cestu, když se mne na ni někdo zeptá. Protože takový problém ale nemám sám, stala se mi kouzelná příhoda, kdy já mluvil na Rusa anglicky (protože té on rozuměl, měl ji 30+ let nazpět jako jazyk svého nepřítele, stejně jako my;-), povinně), zatímco on na mne mluvil rusky (natolik jsem si ještě vzpomněl). Opravdu kouzelné, bavit se rusko-anglickou hatmatilkou...

Jen pro připomenutí mladším generacím - čím vším nás dokázal totalitní režim komunistů otrávit a paralyzovat pro život v dospělosti. Ruštinu jsme měli jako poviný jazyk 10 let. Od čtvrté základní do deváté, a na střední - další čtyři roky. Zcela zodpovědně mohu prohlásit, že jsem ji v následujících 50 letech nikdy nepotřeboval.

Snad udělám paní autorce alespoň trocu radosti tím, že i mně by dnes činilo obtíže se domluvit - "patomu što ja vsjo ZABIL" (zapomněl).

ZABYL

Dobré psaní. Ten pitomec mě dostal.

Kromě "pisajuščej mašiny", což opravdu nebyl psací stroj, jak jsem se naivně u maturity domníval, jsem byl ještě svědkem toho, jak jednou průvodce po Pražském hradě na otázku ruského turisty, cože to tam je na Petříně za věžičky, nemohl honem vytáhnout z paměti správný termín pro bludiště. Šel na to klasickým odvozením: zabloudit = zabludiť. Takže odpověděl: Eto bludišče. Muži ihned zpozorněli a začali se ptát: Nastojaščije bludišče? I kakaja tam systěma? Když jim začal vysvětlovat něco o zrcadlech a chodbách, nadšení pohaslo a jeden otráveně prohlásil - eto ně bludišče, i labyrint. Dotyčnému to nedalo a doma v obsáhlém slovníku nalezl - bludišče = veřejný dům, nevěstinec.

Podobně v době pěrestrojky laškoval s diváky populární Spirituál Kvintet při společných vystoupeních s Žannou Bičevskou. Dušan Vančura konstatoval, že Žanna musí naladit kytaru a ptal se: "Víte, jak se řekne naladit? Nastrojit. A přeladit?" Do toho mu vpadl dr. Tichota a prohlásil: "Nebudeme se tu dohadovat o detailech, jen pro ty zvědavé to je samozřejmě "pěreladit!"

Opravdu v moderní ruštině "bludišče" neexistuje. Ovšem, pro ruské ucho je jasné, že jde o nějaké místo (-šče), spojené s "bludem". "Blud" v moderním jazyce znamená smilstvo, ale příbuzná slova znamenají něco jiného: "zabluždaťsja" = být v omylu, "zabludiťsia" = zabloudit, ztratit se.

Vzpomínám si na kdysi populární konverzaci: Kudá vy idiote. Idu zprasiť vašu ženu.

Ještě jste zapomněl na klasické: Vy uže blili na Krasnoj ploščadi?

Tak se slovem písať se kdysi dávno povedla velká věc kamarádce mojí maminky. Dámy byly v Moskvě na poště, a ona kamarádka měla cosi vyplnit, ale neměla žádnou psací potřebu. Rusky v tu chvíli příliš neuměla ani jedna z nich ale když chcete něco psát a jste v Rusku, slovo písať se nabízí tak nějak samo. No, poté, co opakovaně chtěla písať, začali se všichni přihlížející tvářit tak nějak znechuceně, a tužku jí nikdo nepodával, všichni se spíš začali odtahovat. Nebyla schopna pochopit, co je za problém, půjčení tužky přece není nic neobvyklého, takže chtěla písať ještě hlasitěji. To už ale místním došla trpělivost, a obě dámy regulérně vyvedli a vyhodili a podle všeho si o nich nemysleli vůbec nic dobrého. Skutečný význam se dozvěděly až za pár dnů. Obě jsou již bohužel po smrti, ale na ten veselý zážitek nikdy nezapomněly.

No to zní tak trošku jako cestovní povídka. Ve skutečností, kdyby někdo z cizím přízvukem něco podobného řekl, málokdo by nepochopil oč mu jde.