Rád jsem si četl vaše blogy. Plné něhy a lásky... Bylo cítit, jak máte ráda život. I tam v Rusku což se tady nenosilo... Kdysi jsem se tam dostal... Bylo to omylem povolené a až tam se přišlo na to, že jsem nikdy nebyl ani pionýr ani svazák... Ale měl jsem možnost poznat, že i tam je krásně, že i tam žijí nádherní a hodní lidé...

A teď začala válka. Jsem rád, že se vám podařilo utéct i s rodinou. A je mo líto všech těch hodných a milých... i třeba těch které naženou do tanku ve kterém se uškvaří... Ti, kteří to zavinili i ti kteří tomu mohli zabránit jsou schovaní daleko od bojů, daleko od bídy, daleko od zoufalství...

Přeji vám hezký život... přeji vám jen málo... málo ústrků od těch, kteří si chtějí vybít zlost na všem, co je spojené s Ruskem, málo špatných zpráv od vašich přátel které jste tam nechala, málo slz nad ztrátou domova...hezké dny

s lehkosti o hruze

mate ten dar

diky za text, ktery snad zadny zdejsi nemuze rozporovat

pekne dny zpatky doma preju

Skvěle napsané

Skvělý blog, vážená kolegyně.

Je správné, že děti k tomu mají konstruktivní přístup.

Trochu jsem se obával, zda vás příliš neovlivnil pobyt v Rusku, ale nezklamala jste.

Pomyslela jsem na Vás, když to nastalo. Dobře,že jste doma.

Myslela jsem na vás, jestli jste zůstali - moc ráda čtu, že jste v pořádku zpátky. Dcerku pozdravuji! :-D

Děkuji :)