Český mobilní operátor: vzácný, ve světě již téměř vyhynulý druh Upíra obecného finančního

Jednou z opojných radostí, když pendlujete mezi dvěma zeměmi, mezi dvěma technickými mocnostmi 21. století, mezi vyspělou Českou republikou, a ještě vyspělejší Ruskou Federací, je hledání kancelářské sponky na letišti.

Nevím, jestli podobně zákeřným způsobem vyndávání sim karty disponují i telefony jiných značek, než je ta má. Faktem je, že to malé heblo, které bylo úhledně zabalené v krásné, novotou vonící krabičce s mým chytřejším než chytrým telefonem, jsem ztratila asi tak za dva dny. Od té doby mám v peněžence kancelářskou sponku, načež ihned, jakmile se kolečka vzdušného busu dotknou hraběte Šeremetěva, nebo prezidenta Havla, tak se s manželem porveme o kancelářskou sponku a přehazujeme sim kartu z české na ruskou a na abarot.

Nyní se do rvačky o kancelářskou sponku může zapojit i má nejstarší dcera. Slaví první desetiletku svého života a dostala od nás důvěru v podobě mobilního telefonu.

Takový telefon něco málo stojí, člověk chce dítěti udělat k jubileu radost a zároveň ho neztrapnit před spolužáky. Třebaže jsem přesvědčená, že nejlepší je stará dobrá Nokia 3310, která toho se mnou tolik zažila (jako třeba zkušební džíny), tak vím, že není pro dnešní dobu vůbec (bohužel) dělaná. 

K stati, dokázali byste napsat esemesku na staré nokii za méně než deset minut? Já už asi ne, ačkoliv jsem kdysi byla v rychlopsaní esemesek přeborník. 

Dítě máme, telefon máme a nyní už jen samá radost: vybrat tarif. Člověk by řekl, že při závratném množství telekomunikačních firem, které figurují na českém, technicky vyspělém a přehledném trhu, bude vhodných tarifů pro desetiletou slečnu přehršel. Je jich možná hršel, ale ne pře… 

Taky jsem si trochu harpagonsky myslela, že dcerce pořídíme nějaký ten levný tarif, za dvě-tři stovky a využijeme skvělou, báječnou a jedinečnou nabídku od T-mobile na neomezená data na léto zdarma. Ať si holka pobrouzdá! 

Chyba chyba! Tak například, zatímco u mě, to jde, ačkoliv normálně disponuju tarifem na volání z okna a brouzdání po lese, a skutečně do sytosti si užívám neomezených dat přes celé léto, tak u dcerky to možné není! 

„Dobrý den, dobrý muži, kolik stojí nejlevnější tarif?“

„300 Kč“

„Ech“

„???“

„A data, neomezená data na léto, můžeme?“

„Ne, nemůžete, to musíte mít tarif za 528 Kč, strčit si nohu za hlavu, celý měsíc nosit jen zelené kalhoty, týden si nečistit zuby, dívat se 72 hodin v kuse na Ordinaci v růžové zahradě a třikrát si přečíst naše smluvní podmínky.“

„Ech, nějak jednodušeji by to nešlo?“

„Zkuste si vzít studentský tarif.“

„Kolik stojí prosím vás, mladý, ochotný a úslužný muži, studentský tarif?“

„600 kč, paní.“

„Ech…za mých mladých let, víte, bylo 600 kč pro studenta rozpočet na jídlo na celý měsíc. A vlezlo se do toho i čučo.“

„Ech“, mladý muž podezřívavě naklonil hlavu a pozorně si mě prohlédl.

„Tak zkuste třeba seniorský…“

Asi jsme trochu rozmazlení zákazníci mobilního operátora v té daleké, širé a zaostalé zemi. V Rusku, kde vládne konkurenční bitva mezi mobilními oligarchy, stará dobrá filozofie cukru a biče a metoda udržení obyvatelstva ve stádečku formou „chléb a hry“, se situace v telekomunikačních službách ustálila na velmi příjemné cenové hladině.

„Zdrávstvujtě děvuška.“ Pozdravil vesele manžel mladou, otrávenou slečnu, která si rychle překontrolovala stav svých nehtů, odfoukla si pramen vlasů z obličeje a našpulila rty. Můj manžel je totiž pohledný, zralý muž.

„Děvuška, tady pro manželku“, ukázal mým směrem, „bude nějaký ten tarif?“ 

„Ech…?“

„Tarif, pro manželku“, zopakoval můj muž pomalu a s vylepšeným přízvukem. Slečna pochopila, že jsme cizinci a s razancí kalašnikova nám představila všechny tarify, podtarify a nadtarify, které jejich společnost nabízí.

„Potřebujeme něco jednoduchého pažalsta, aby tomu rozuměla i tady moje manželka.“ Ukázal na mě můj muž.

Slečna se uculila.

„Takže, abych v tom měla úplně jasno, slečno,“ vložila jsem se nakonec do diskuze, „za 1000 rublů měsíčně mám volání, 1000 sms, neomezená data v telefonu a internet na doma? Seriozna?“

„Hele,“ zatahala jsem manžela za rukáv, to jsou asi tak tři stovky, co?“

Ten den jsme měli pocit, že jsme snad vyhráli v loterii. Zvyklí na vysokohorské ceny v naší domovině. A když se vám to nelíbí, tak si vyberte jiného operátora, však jich tady na tom našem českém trhu je plno, že…a jeden lepší než druhý. 

Tak schválně, kolik asi tak stojí masivní informační kampaň o „neomezených datech zdarma na léto“, které ale nejsou pro každého, ale jen pro ty, kteří svým výrazným dílem přispějí k zaplacení masivní informační kampaně o neomezených datech na léto zdarma?