Měsíční svit nad Paříží

Kdybych dostala příležitost prožít nějaký čas v jiné době, vybrala bych si 20. léta minulého století. Spanilá, na povrchu uhlazená, leč v srdci divoká a vášnivá 20. léta. Město světel, doba ztracené generace. 

Knihy, jejichž příběh probíhá právě v této době, jsou mému srdci velmi blízké. Tentokrát jsem se začetla a během pár dnů doslova zhltla knihuMěsíční svit nad Paříží. 
Hlavní hrdinkou je zde osmadvacetiletá Helena, londýnská aristokratka, doposud svobodná žena, která se po zrušení dohodnutého sňatku a po následné nemoci, odhodlá změnit svůj život. Zavržená londýnskou společností (ač snoubenec opustil ji, nikoli ona jeho) se rozhodne přestěhovat do Francie ke své volnomyšlenkářské tetě. Helena má výtvarnou duši a chce si splnit svůj sen. Zapíše se proto na uměleckou školu v Paříži.
Nejlepší způsob, jak uskutečnit své sny, je probudit se. Paul Valéry 
Žít život v poválečné Paříži je snem nejednoho umělce. Jako hluboko začtená čtenářka jsem si užívala procházky podél Seiny, poklidné pozdní obědy, u kterých nikdy nechybělo kvalitní víno, návštěvy v knihkupectví Shakespeare and Company, lekce malby, jež vedl věčně nespokojený mistr Czerny. Dny strávené v atelieru, hry světla a tmy, tajemství noční Paříže a večírků. V příběhu samozřejmě nechybí ani láska, ke které však musí dozrát nejen Helena.
 
Velkým překvapením a následně i zážitkem pro mě bylo propojení fikce se skutečnými reáliemi z doby ztracené generace. Helena se osobně seznámila s manželi Hemingwayovými a Fitzgeraldovými. Francis zrovna pracoval na Velkém Gatsbym a jeho žena Zelda věřila, že bude i tento román stejně tak úspěšný jako jeho dvě předešlé knihy. Kdyby jen Francis tušil. Možná by tolik nepil, možná by některé věci udělal jinak.
Měsíční svit nad Paříží napsala Helena Robson, jedna z nejprodávanějších kanadských autorek historických románů. Příběh o lásce k životu, umění, o hledání nového smyslu života, o hledání sebe sama. 
Nemáš někdy pocit, že život jde kolem a ty z něj nic nemáš? Uvědomuješ si, že už máš skoro polovičku života za sebou? Ernest Hemingway, Fiesta