Kdo vládne českým financím?

Píše se prosinec roku 2010 a česká média přinášejí informaci, že současný ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) je jemně řečeno zaražen finanční negramotností[1] české populace. Je zaraženost ministra financí České republiky skutečně oprávněná? Má národ problémy s finanční gramotností? Proč se česká populace potýká s nedostatkem peněžních prostředků a jak danou situaci řešit? Pokusme se najít odpovědi na tyto otázky na následujících řádcích. Nejprve se však zastavme u osoby současného ministra financí.

Kdo je Miroslav Kalousek?

Ing. Miroslav Kalousek (narozen 17. prosince 1960 v Táboře) je v současné době ministr financí, 1. místopředseda TOP 09, a poslanec Parlamentu České republiky (TOP 09).

Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou, poté pracoval jako technolog a vedoucí investičního útvaru národního podniku Mitas Praha. Do politiky vstoupil v roce 1984, kdy se stal členem Československé strany lidové (ČSL), která po boku vedoucí Komunistické strany budovala socialismus.

V roce 1990 vstoupil do služeb české vlády jako ekonomický poradce.  Mezi lety 1993-1998 byl náměstkem ministra obrany ČR. Tato pozice zahrnovala armádní restrukturalizace (včetně řízení klíčových armádních zakázek) a finanční řízení resortu.[2] Možná by bylo vhodné připomenout si některé činy pana Kalouska, stanuvší se pod jeho vedením při vykonávání předmětné funkce. Jmenujme například kauzu nákupu padáků pro českou armádu v roce 1994. Miroslav Kalousek uzavřel „bleskovou“ smlouvu s firmou Anex-Cirus, která v době podpisu nebyla zapsána ani v obchodním rejstříku. Padáky předmětné firmy byly natolik nekvalitní, že při pokusných seskocích zahynuli vojáci. Ministerstvo se v letech 1998 - 1999 snažilo uzavřenou smlouvu několikrát neúspěšně vypovědět. Dokument byl však sepsán v neprospěch státu. Soud nařídil odebrat ministerstvu nefunkční padáky za 114 milionů korun. Za smrtící padáky zaplatil stát (s laskavým svolením pana Kalouska) stovky milionů korun. Jako další „přešlapy“ pana Kalouska vzpomeňme aféru s firmou Zeman&Zeman či akci „modernizace tanku T-72“. I toto je profil (dodejme, že nelichotivý) hospodáře s financemi státu Miroslava Kalouska.

Ale pojďme se vrátit k politické kariéře Miroslava Kalouska. V roce 1998 byl zvolen za KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny a získává tzv. „poslaneckou imunitu“. Poslanecký mandát opětovně obhájil i ve sněmovních volbách v letech 2002, 2006 a 2010. V letech 2003 až 2006 mu byl přidělen předsednický post KDU-ČSL. V období let 2003 až 2005 opakovaně nepřijal ministerský post v koaliční vládě (KDU-ČSL, ČSSD a US-DEU) a raději si byl předsedou sněmovního rozpočtového výboru. V letech 2007 až 2009 zastával pozici ministra financí ve vládě vsetínského rodáka Mirka Topolánka. V červnu 2009 Kalousek opouští „Lidovce“ a zakládá po boku šlechtice Karla Schwarzenberga novou konzervativní politickou stranu, která se hlásí k evropským tradicím křesťansko-judaistické kultury, TOP 09.  V neokoukané straně Kalousek zastává funkci prvního místopředsedy. Ve volebním roce 2010 opětovně obhájil poslanecký mandát a následně se stal ministrem financí v koaliční vládě Petra Nečase.[3] Koncem října 2011 se konal 2. celostátní sněm TOP 09. Vedení strany se opět ujali Karel Schwarzenberg jako předseda a Miroslav Kalousek jako 1. místopředseda.

Jako dalším příkladem toho, kdo vládne českým financím, vzpomeňme aféru ze září tohoto roku, kdy pan ministr zfackoval v centru Prahy na Malostranském náměstí občana České republiky. Dle slov pana ministra se pouze bránil vulgárním útoku na jeho adresu a doufá, že incident prospěje mentálnímu vývoji dotyčného mladého muže. Úsměvné...

Dalším excesem ministra Kalouska bylo údajné verbální napadení vicepremiérky a předsedkyně legislativní rady vlády Karolíny Peake z Věcí veřejných. Označení europoslanců Iva Strejčka a Hynka Fajmona za bezvýznamné idioty (dvojice ho kritizovala za nízkou účast na zasedáních evropských ministrů financí), taktéž nelichotí Kalouskovu jménu. Na premiéra Petra Nečase Kalousek zaútočil slovy, že je pouze loutkou v ruce kmotrů. Za posledních pár týdnů nám ministr financí předvedl přešlapů více než dost. Navíc jsou na 1. místopředsedu TOP 09 podána trestní oznámení, a to ze strany Tomáše Jarolíma (místopředseda Věcí veřejných). Trestní oznámení se vztahují jednak na možnou korupci, které se měl pan Kalousek zúčastnit v roce 2008, kdy (jako ministr financí KDU-ČSL) povolil internetové kursové sázky, za což měl dostat několikamilionový úplatek od Marka Dospivy, šéfa investiční skupiny Penta. Dále čelí ministr financí obvinění z údajného zneužití pravomoci veřejného činitele v souvislosti se společností Ostroj Opava (na tuto kauzu v minulosti upozornil již předseda komunistů Vojtěch Filip.  V době, kdy Miroslav Kalousek působil na postu šéfa resortu financí, byla údajně "podvodným způsobem" vymazána zástavní práva k nemovitostem Ostroje. Ministr Kalousek celou záležitost považuje za účelově vykonstruované udání a prohlásil, že na Tomáše Jarolíma podává trestní oznámení pro trestné činy pomluvy a křivého obvinění. Podávání trestních oznámení na koaliční partnera se nám začíná v srdci Evropy nepěkně rozšiřovat.

Na internetu koluje několik videí s panem Kalouskem, kdy se nebrání velmi vulgárním výrazům a ještě se při jejich užívání nechá dokumentovat. Jistě, každý jsme nějaký a mnohdy nejdeme pro vulgarismus daleko ani my. Ovšem jsem zastánce toho, že jako ministr by pan Kalousek měl mít chování a vyjadřování tomu odpovídající. Polemiku na téma, zda by pan ministr financí neměl také dostat něco, co by mu „prospělo v mentálním vývoji“, nebudu raději rozvíjet...

Muž, jenž vystudoval chemicko-technologickou fakultu a jehož profil hatí několik zarážejících přešlapů, velí v současné době financím České republiky. Na tak vysokém a pro republiku zásadním postu bych upřímně očekávala někoho, kdo se pyšní absolutoriem vysoké školy z daného oboru a může se prezentovat odpovídajícím zodpovědným působením v politické sféře. Vždyť Miroslav Kalousek stát připravil „pouze o pár“ milionů... a tak mu tedy svěřme ministerstvo financí, ať má Česká republika zase o čem přemýšlet...

Jak ale hodnotí Miroslav Kalousek sám sebe v roli ministra financí? Cítí se být úspěšným či neúspěšným? Odpověď na tuto otázku se dozvídáme z webových stránek pana Kalouska, kde v rozhovoru ze dne 3.října 2011 o sobě uvádí: „Hovoříte s ministrem financí, který dodržel fiskální strategii, k níž se zavázal, udrží stanovený deficit rozpočtu na rok 2011, prosadil v kabinetu rozpočet na rok 2012, kterému vláda schválila novelu zákona o jednotném inkasním místu, novelu zákona o daních z příjmů, který vyhrává jednu arbitráž za druhou a minulý týden dostal ve Washingtonu ocenění pro nejlepšího ministra financí zemí střední a východní Evropy. Proboha, který ministr by se mohl cítit úspěšnější než já?“[4]

Potřebujeme úvěrovou podporu finančních společností? Jsme na tom skutečně tak špatně?

Úvěrové závazky občanů České republiky – kapitola sama pro sebe. Opravdu lidé podepíší smlouvu o poskytnutí úvěru bez rozmyslu a detailního prozkoumání toho, k čemu se upisují? Bohužel z praxe vím, že tato skutečnost je na denním pořádku. Vezmu-li to na příkladu poskytování úvěrů na automobily, dochází k tomuto jevu, nebála bych se říci ve většině případů. Lidé, dychtiví nového vozu si zvolí autobazar či autosalón, kde je pochopitelně úkolem zaměstnanců podniku produkty prodat a ještě lépe „vnutit“ zákazníkovi myšlenku, že lépe bude, když si vozidlo nepořídí za hotové finanční prostředky, ale využije služeb finanční společnosti, úvěry na vozidla nabízející. Důvod tohoto počínání je zřejmý – za sjednání obchodu prodejce vozu obdrží nemalou provizi. S tímto vědomím pak dochází k častému úmyslnému klamání zákazníka. Kdy je mu předložena smlouva o poskytnutí úvěru či leasingu s tím, že je to pro klienta výhodné, není  potřeba dokument ani studovat... Mnohý z nás je stále ještě ke slovu druhého důvěřivý, a tak se lidé v opojení líbivých slov o finanční, téměř bezplatné pomoci, chápou pera a podepisují... Nutno podotknout, že mnohdy se jejich autogram objeví na dokumentech, startujících koloběh půjček – dluhů – vymáhacích agentur – exekutorů – soudů. Přitom stačí jediné – prostudovat si řádně, k čemu, že se to člověk upisuje... I když uznávám, že ve většině případů jsou součástí smlouvy také Všeobecné smluvní podmínky, které jsou velice rozsáhlé a navíc napsané písmem přímo miniaturním. Prostudovat bychom je však vždy měli.

Dle průzkumu agentury STEM si Češi netvoří finanční rezervu pro případ ztráty zaměstnání. Otázkou zůstává, zda je v silách každého řádně pracujícího občana, vytvořit si z příjmů, leckdy takových, že nechápete, jak mohou s těmito příjmy uživit sebe a své nejbližší, finanční rezervu do budoucna. Je smutným faktem, že mnohá rodina skutečně žije od výplaty k výplatě a možnost ušetřit si větší obnos peněz je téměř nulová. Reálná příjmová hladina domácností je mnohdy tristní. Vezměme klasický model rodiny – čili muž, žena a dvě děti. Představme si situaci, kdy v rodině je žena doma s dětmi a příjmy pro celou rodinu obstarává pouze muž, říkejme mu třeba pan Miroslav. Dejme tomu, že měsíčně vydělá 30 tisíc korun (což je vzhledem k průměrnému platu, který se v současné době pohybuje okolo 23 tisíc korun, ještě slušný výdělek. Mnozí živitelé rodin se pohybují se svým platem na poloviční hodnotě, než náš pan Miroslav.). Plat musí pokrýt nejen běžné výdaje čtyřčlenné domácnosti, ale navíc je v dnešních časech pravděpodobné, že rodina má hypotéční úvěr na pěkných pár tisíc korun, možná půjčku na automobil a další poplatky. I když příjem rodiny pana Miroslava není na špatný, vytvoření slušné finanční rezervy je téměř nereálné. Může se stát, že živitel rodiny onemocní a měsíční příjmy nedosáhnou výše, na kterou je rodina zvyklá. Pokud jsou příjmy převýšeny výdaji, nastává složitá situace. Poplatky, úvěry, potraviny - to vše se platit musí, a tak nezbývá nic jiného (pokud tedy rodina nedisponuje zámožným příbuzným, který v nouzi pomůže) než jít a půjčit si finanční obnos od úvěrové instituce (mnozí by možná sáhli i po půjčce od pochybných individuí, která sice peníze půjčí hned, ale za lichvářských podmínek). Celá rodina nasedá do vozíku na dráze, která bude složitá, nepříjemná a ze které se velice špatně vystupuje. Taková jízda může eskalovat do strachu a nervů z vymahačských agentur, exekutorských příkazů a vyhlášení osobního bankrotu. Jízda, kterou vás bude provázet vysoká dávka adrenalinu. Stojí to za to? Určitě nestojí, avšak rodina nemá v podstatě moc na výběr… Tento případ je do jisté míry pro mě pochopitelný.

Mě osobně zaráží skutečnost, kterou si demonstrujeme na příkladu druhém, že značná část obyvatelstva by finančně vystačila, ale jelikož jim chybí jakési „vědomí hodnoty peněz“, nejsou schopni s penězi hospodařit. Jednoduše si svých financí neváží. Co vede k takovému jednání? Možná jen holý fakt, udržet krok se svými „majetnějšími“ vrstevníky. Ukázat se v „lepším“, bohatším světle, ohromit své okolí penězi, s domněním, že toto nám zaručí oblíbenost, lásku, přátelství, lepší percepci naší osoby u okolí. Možná zaručí, ale bude to postrádat slovo „opravdovost“.   

Peníze představují mamon, který je v dnešní společnosti velmi ceněný. Někdy se jim dostává většímu uznání, než slušnému chování a správným morálním hodnotám. Jak povrchní a nízké, ale bohužel skutečné.

Dalším dle mého soudu „nesmyslným“ zadlužováním, je nakupování dárků, televizí, jízdních kol atd. na splátky. Pouze z důvodu ukojit svou momentální touhu po jistém (nedůležitém) statku, jsme schopni chytit se do pasti úvěrových společnosti, které nás rády v naší „složité“ situaci zafinancují. Nic však není zadarmo a tato laskavost bankovních institutů nás brzy dožene. Když už nejsme schopni umoudřit touhu po určitém produktu a jsme ochotni si půjčit, abychom byli šťastným majitelem oné věci, měli bychom si spočítat, zda jsme schopni půjčku skutečně splácet, a to i v případě, že nás postihnou nečekané finanční výdaje. Jsou lidé, kteří si půjčí a jsou si jisti, že splácení např. devíti set korun měsíčně, není vzhledem k jejich příjmům žádným problémem. Avšak málokterý z těchto lidí nepomyslí na možnost, že na stole v jeho kanceláři může jednoho dne přistát papír, jehož textací bude výpověď ze zaměstnání. A problém je tu. „Hloupých“ devět set korun (které dle dávných úsudků přeci nikdy nemůžou představovat problém) se rázem promění v nesnáz, která může svého majitele uvrhnout do spirály dluhů a dalších půjček s fatálními následky. Úroky z dlužné částky každým dnem rostou, za každou zaslanou upomínku jsou účtovány další poplatky… Původní částka devět set korun měsíčně se rázem promění v tisícové částky. Jak z toho ven? Další půjčka, pokud ji tedy bankovní instituce poskytnou, se jeví jako záchrana. V případě, že se člověk vzhledem ke svým finančním problémům dostane do tzv. registru neplatičů, je možnost úvěru u bankovních podniků rázem téměř nulová. Proto se mnozí chytnou natažené ruky nebankovních institucí (tyto obvykle nenahlíží do registru dlužníků). Jaká jsou rizika takového partnerství? Pokud budeme porovnávat bankovní a nebankovní instituce zjistíme, že nevýhodou půjček od nebankovních institucí je:

• splácení splátek většinou hotovostním stykem, a to v mnohých případech každý týden, s délkou splácení maximálně do roku a půl (bankovní instituce mají splátky ve většině případů měsíčně, bezhotovostním stykem, s délkou splácení např. na 5 let)
• další obrovskou nevýhodou půjčky od nebankovních institucí jsou příliš vysoké úroky, které v určitých případech dosahují dvojnásobku půjčené částky (u bankovních institucí se úroky pohybují v rozmezí 10 % - 20 %

Když už tedy člověk nemá jinou možnost, než si půjčit větší finanční obnos, je rozumné k tomu jednoznačně využít bankovních institucí, u které máme záruku alespoň do jisté míry korektního jednání ke klientovi. Měli bychom si však vždy důkladně pročíst podmínky, za kterých smlouvu uzavíráme a k čemu se upisujeme.

Co říci závěrem?

Na závěr snad dodám tolik, že jak je současný ministr financí a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek zaražen finanční negramotností české populace, tak já jsme zaražená z persóny a počínání pana Kalouska.

Zároveň se domnívám, že pokud má občan České republiky žít s vyrovnaným osobním rozpočtem svých financí a nikoliv na dluh, měl by mít vzor takového chování. A kde jinde vzor hledat než u státu, ve kterém žije? Hospodaření republiky s vyrovnaným rozpočtem se však v současné době jeví spíše jako science fiction, než jako reálná možnost jít „svým lidem“ zářným příkladem. A ač se Miroslav Kalousek považuje za skvělého a spokojeného ministra financí vyrovnat státní rozpočet je zdá se i pro něj nadlidský úkol. Ale není všem dnům konec a náš pan Kalousek nás jistě „mile“ překvapí.

Dovolím si upozornit ještě na jednu skutečnost. Domnívám se, že tzv. finanční gramotnost, není jen otázkou „porozumění“ penězům. Důležité je také mít dostatek těch lákavých papírků různých hodnot, aby případný vetší výdaj neměl katastrofální následky, a to nejen finanční, ale i existenční.

 Seznam literatury

• http://www.nuov.cz/uploads/SBFG_finalni_verze.pdf
• http://www.miroslav-kalousek.cz/clanky-a-rozhovory/?clanek=7258
• http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/122-miroslav-kalousek

[1] Podle dokumentu Systém budování finanční gramotnosti na základních a středních školách (dostupný online na: http://www.nuov.cz/uploads/SBFG_finalni_verze.pdf) je finanční gramotnost definována takto: Finanční gramotnost je soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svou rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb. Finančně gramotný občan se orientuje v problematice peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se životní situace. Definice finanční gramotnosti je strukturovaná. Finanční gramotnost jako správa osobních/rodinných financí zahrnuje tři složky: gramotnost peněžní, cenovou a rozpočtovou.

[2] http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/122-miroslav-kalousek

[3] Tamtéž

[4] http://www.miroslav-kalousek.cz/clanky-a-rozhovory/?clanek=7258