Vánoční odpouštění

Odpouštění a odpuštění jsou základní stavební kameny spokojenějšího a klidnějšího života. Je to složitý a někdy i bolestivý proces, který se nám nemusí nikdy podařit. Nechci žít v pozici oběti a proto se učím odpouštět.

Včera jsem chtěla začít péct vánoční cukroví a zjistila jsem, že všechny formičky zůstaly u mého bývalého manžela. Nějak jsem na ně zapomněla, když jsem se po mnoha letech nešťastného vztahu balila a stěhovala. Ty formičky a vykrajovátka byla jediná památka, kterou mám po své babičce, byly mezi nimi i takové, které jsme si koupili s dětmi. Ne rybičky a srdíčka a ořechy, ale třeba letadlo a motorky. A manžel je asi nejspíš vyhodil. Bodlo mne u srdce víc, než že mi nedal snowboard a lyže. V těch vánočních vykrajovátkách jako by byl navždy uschován vánoční čas, který jsme společně trávili s dětmi. Hrozně jsem se naštvala. Hrozně. Nakonec jsem se uklidnila a šla koupit nová. Co, vždyť je to jen kousek zmačkaného plechu. Při stání ve frontě jsem si uvědomila, že mu musím odpustit.

Pavle.

Chtěla bych začít tím, že Ti upřímně děkuji za to, že jsi našel odvahu podat žádost o rozvod. Nikdy bych k tomu nenašla sílu, a proto v tomto kroku, jakkoliv bolestivém, vidím jistý druh laskavosti. Ukončil jsi něco, co nás oba dusilo. Dnes to považuji za potřebný krok k tomu, abychom mohli oba žít svobodněji.

Vím, že mezi námi zůstala hořkost, která se projevuje ve slovech, jež o sobě pronášíme. Chápu, že náš vztah zanechal stopy i na Tobě, a že některé rány nezmizí lehce. Tvoje zloba a její důsledky nedopadají jen mě. Dopadají i na našeho syna, kterého oba bezvýhradně milujeme. On je malý a křehký, a když slyší, že jeho máma je špatná, možná se jednou začne ptát, jestli i on není špatný. To chceš?

Nepíšu Ti, abych se obhajovala. Nepíšu Ti, abych se hádala. Píšu Ti, protože v sobě denně hledám sílu odpouštět Ti – za všechny ty naschvály, pomluvy a nedorozumění. Odpouštím Ti, protože věřím, že člověk, který nenávidí, musí být sám nešťastný. A já Ti nepřeji neštěstí. Přeji Ti klid.

Blíží se Vánoce, čas, kdy by mohl být svět aspoň na chvíli klidnější a laskavější. Je to prostě magické období pro všechny, kteří na Vánoce věří. Možná by se mohla zrodit nová tradice – tradice zamyšlení, komu bychom měli odpustit a koho bychom měli poprosit o odpuštění. Nemusí to být na věky, stačí pár vánočních dní. I to by mohlo být pro všechny kolem nás úlevné a léčivé.

Přeji si, abychom jednou dokázali být lepšími rodiči, než jakými jsme byli partnery. Aby náš syn viděl, že ho oba tak milujeme, že dokážeme překonat vzájemné spory, aspoň před ním. To je moje přání. Možná naivní, možná nedosažitelné, ale stále pevné.

Přeji Ti v životě klid, lásku a radost. A pokud se někdy rozhodneš zastavit tu spirálu nenávisti, budu první, kdo Ti podá ruku.

Teď mi do psaní skočil ďábel, kterého se budu snažit odehnat. Nějak to nejde. Ďábel nebo EGO? Koukej mi vrátit ty zasr....ný formičky!