Dnes je osmileté výročí úmrtí mé mámy. Umřela mladá ( po konzultaci s kalkulačkou už vím, že jí bylo 67 let) a myslím, že to bylo dáno tím, že všechno ve svem životě dělala tak nějak předčasně. Otěhotněla v 17 a já se narodila ještě před maturitou. Dodnes to nevím, ale myslím, že nestihla dozrát. Z dítěte se přes noc stala mámou. Předčasně začala kouřit ( ve 12ti letech) se spolužačkami o přestávkách mezi školou a kostelem. Jednou z příčin smrti byl zhoubný nádor na plicích. Tou druhou byly metastáze na játrech, protože mnoho let holdovala alkoholu. Tvrdému. Tenhle démon ji deformoval povahu a pro mne jako dceru bylo fakt těžké s ní komunikovat. Stala se z ní nepříjemná, uštěpačná osoba ... Ale umřela mi máma. Chtěla jsem být trpělivá, hodná a milující dcera, ale podařilo se mi to až pár měsíců před tím, než umřela.Mrzí mně , že jsme nesouzněly delší dobu. Proč to píšu? Protože jsem ve věku, kdy mohu poskytovat rady, teda myslím si, že mohu. Narovnejte si vztahy s lidmi, na kterých vám záleží. Nevíte, kdy z tohohle světa odejdou. Psáno 14.9.

Máte můj obdiv, že jste zvládla vyrůst vedle takové matky. Postarala se o vás babička?

Vzala jste mi téma blogu. Máma byla taky alkoholička. Mnoho let jsem chtěla být chápající dcerou, ale nějak to nešlo. Až pár měsíců před smrtí jsme se dokázali i obejmout.Bylo to důležité pro nás obě a jsem moc ráda.

To objetí vám závidim a ze srdce přeju ......