Tichá dáma

Jednoho rána se mladá žena rozhodla, že přestane mluvit. Možná to nebylo ani tak rozhodnutí jako spíše přirozený přechod do stavu, kdy zjistila, že její slova nemají žádnou váhu, žádný smysl.

Když se probudila, podívala se na své děti a usmála se na ně. Připravila jim snídani, jako každý jiný den, ale nepromluvila ani slovo. Děti jí povídaly o svých snech a plánech na den, ale ona jen kývala hlavou a usmívala se. Dětem to stačilo. Občas je pohladila po vlasech.

V práci se situace nezměnila. Když kolegové přišli s obvyklými pozdravy a otázkami, jednoduše se usmála a naslouchala. Zpočátku si někteří všimli jejího ticha a ptali se, zda je všechno v pořádku. Odpověděla jim úsměvem a přikývnutím, což stačilo, aby se cítili uspokojeni.

Večer, když se vrátila domů, uvítal ji její manžel. Povídal o svém dni, o novinkách a plánech do budoucna. Ona poslouchala, vařila večeři a starala se o domácnost, aniž by řekla jediné slovo. Její manžel si nevšiml, že mlčí. Možná proto, že byl unavený, možná proto, že byl zvyklý na její tiché naslouchání. A tak se stalo, že její ticho se stalo novou normou.

Dny plynuly a nikdo si nevšiml, že nemluví. Lidé kolem ní si zvykli na její ticho, na její přítomnost, která nenarušovala jejich vlastní monology. Měli ji rádi, protože vždy poslouchala a nikdy nekritizovala, nikdy nevyjadřovala své vlastní pocity nebo potřeby. Byla ideálním posluchačem v chaosu světa, kde každý toužil být slyšen, ale málokdo chtěl slyšet.

Mladá žena si uvědomila, že její slova nikdy nikoho nezajímala. Přestala mluvit, protože pochopila, že v tomto světě byly její pocity a myšlenky nežádoucí. A tak se naučila být tichou, neviditelnou přítomností, která naslouchá, ale nemluví, která vnímá, ale nezapojuje se.

Žila dál, v tichu, které bylo jak osvobozující, tak osamělé. Svět kolem ní pokračoval, ale ona si ponechala své myšlenky a pocity pro sebe, nesdílené, nezranitelné. Možná jednoho dne najde někoho, kdo si všimne jejího ticha a začne se ptát na její příběh. Ale do té doby, zůstane v klidu svého ticha.