První láska: Proč to pálí jako čert a proč je to vlastně v pořádku?

Kluci, pokud tohle čtete a zrovna máte pocit, že se vám v hrudníku udělala černá díra, protože ta „jediná“ odešla, zastavte se na moment. Tohle je pro vás.Nenechte si od nikoho namluvit, že o nic nejde.

První velká láska je chemický a psychický ohňostroj. Když zhasne, tak ten mráz, co přijde potom, je hnusný. Je to stav, kdy se učíte dýchat v úplně jiném světě. Kdybych mohla, většinu z vás teď obejmu, vzala bych kus té tíhy na sebe a řekla vám, že v tom nejste sami. Každý chlap, kterého vidíte venku – i ten největší drsňák – si tímhle pravděpodobně prošel. Možná teď sedíte a říkáte si: „Vždyť jsem pro ni udělal všechno, byl jsem hodnej, tak proč sakra odešla za někým, kdo se k ní chová jako idiot?“ Pravda je taková, že v mládí nás (holky i kluky) často přitahuje nejistota a adrenalin. Hodný kluk je sázka na jistotu, ale grázl je dobrodružství. Je to nefér? Jo. Je to blbý? Často jo. Ale je to fáze, kterou si mnoho holek musí prožít, aby pochopily, že klid a úcta mají mnohem větší hodnotu. Není to vaše chyba, je to jejich proces hledání. Vaše první láska jako „Benchmark“. Tenhle rozchod je paradoxně ten nejlepší startér vašeho růstu. Pokud byla skvělá, už nikdy se nespokojíte s ničím průměrným. To, jak se k té bolesti postavíte teď, definuje, jakým mužem budete za pět let. Budete ji srovnávat s každou další. A to je dobře. Protože díky ní víte, jaké to je, když to mezi dvěma lidmi opravdu jiskří.

Důležité: Velikonoce a hrdost

Blíží se Velikonoce a s nimi pomlázky. Prosím vás o jednu věc – nemlaťte teď holky za ty „jiné“ holky. Vylévat si vztek, zklamání nebo ponížení na ségře, sestřenici nebo kamarádkách skrze tradici není síla. Je to slabost. Skutečný chlap svou bolest unese, aniž by ji přenášel na ostatní.

Co teď? Poradím, ale je to takové to: easy to say, hard to do. Žádné zběsilé psaní zpráv, žádné sledování jejího Instagramu, žádné ničení se. Dýchejte. Přebolí to. Ne zítra, možná ani za měsíc, ale slibuju vám, že jednoho dne se probudíte a ta díra v hrudi bude pryč. Zůstane jen zkušenost. Ale hlavně – využijte tu energii. Běžte běhat, začněte makat na něčem, co jste odkládali. Ta bolest je palivo – tak ho nepropalte nadarmo. Jstem tak ráda, že už nechci být nikdy zamilovaná. Svoji genetickou stopu, tedy stopy (a jsou opravdu bezvadný), jsem zanechala a víc se rozmnožovat nepotřebuji. Už nikdy tu bolest nezažiju, ale klidně si tu vaši vezmu na chvilku na svá bedra. Silná jsem na to dost. A není to APRÍL.