Král ucpaných odpadů a jeho poddaná

V předsíni stojí On. Mistr světa v montérkách, ze kterých mu leze víc sebevědomí než řemeslného umu. Smrdí cigárama a nadřazeností. Pohled, kterým sjel moji pračku, jasně říkal: „Tys jí ublížila, ty jedna ženská nezodpovědná.“

„To bude drahý,“ vypustí z pusy místo pozdravu. Ani se na mě nepodívá. Pro něj jsem jenom peněženka s nohama a vagínou, která zjevně nemá právo rozumět fyzikálním zákonům. „Asi je to jenom ucpaný filtr, zkoušela jsem ho vyčistit, ale–“ „Prosím vás, paninko,“ přeruší mě tónem, jako by vysvětloval pětiletému dítěti, že se nejí písek. „Vy na to nesahejte. Od toho jsou tu chlapi. Vy jste ráda, že poznáte, kde se to zapíná, ne? Kdybyste měla doma manžela, tak vás k tomu ani nepustí.“

Zatnu nehty do dlaní tak silně, že mi zbělají klouby. Nekopni ho do holení. Potřebuješ, aby to prádlo dopralo. Usměju se. Ten křečovitý, submisivní úšklebek, za který se nenávidím. „Máte pravdu, pane mistr. Já jsem úplně marná. Co bychom si bez vás počali.“ On se dme pýchou. Je to král. Král bytu 3+1, kde mu poddaná single žena musí podávat šroubovák a u toho se tvářit, že obdivuje jeho „odborný“ chlupatý zpocený zadek vykukující z kalhot. Vidím, že ten šroub bere úplně blbě. Vím, že to těsnění rve silou, místo aby ho namazal. Ale mlčím. Protože kdybych řekla „zkuste to po směru hodinových ručiček“, sbalí si vercajk, nazve mě krávou a nechá mě s potopou v koupelně. Píše mi účtenku. Částka vypadá jako rozpočet malé africké země. „Víte, to je ta vaše emancipace,“ ucedí mezi zuby, když inkasuje pětilitr za deset minut „práce“. „Pak se divíte, že na všechno musíte volat odborníky.“

Dveře zapadnou. Konečně. Jdu po něm uklidit bahno, které mu odpadalo z bot a sesbírat tu slámu, která mu čouhala....taky z bot, vystříkat ten smrad z cigaret, asi měl i vajgly po kapsách, uklidit tu koupelnu a pak se rozhodnu koupit novou pračku, protože to ani po zásahu pana Nejchytřejšího nefunguje.