Kemp pro děti rozvedených rodičů

Sára seděla u dlouhého stolu s ostatními dětmi a civěla na šedou zeď před sebou. Venku za okny pršelo. Byl první den v kempu, kam ji poslali po rozvodu rodičů.

Věděla, že tenhle den jednou přijde, ale stejně ji zasáhl hlouběji, než si kdy myslela. Rodiče se hádali už roky, každá jejich věta byla jedovatá a plná zášti. Nyní ale konečně přišlo osvobození – alespoň pro ně. Pro ni? Začínal nový život, a to v tom nejchladnějším prostředí, jaké si mohla představit.

Kemp pro děti rozvedených byl v tichosti známý mezi rodinami. Většina lidí o něm příliš nemluvila, protože to nebylo něco, co by člověk chtěl pro své dítě. Nicméně zákon byl zákon. Rozvod znamenal alimenty, nejen pro rodiče, ale i pro stát, který nyní přebíral výchovu. Děti jako Sára byly v očích systému spíše projektem než individuálními bytostmi.

Vychovatelé, kteří zde pracovali, byli vycvičení odborníci. Tak se o nich alespoň mluvilo. Ale mezi dětmi se šířily zvěsti. Někteří z těch profesionálů měli zvláštní záliby. Těmi, kdo měli smůlu, se stávali oběťmi jejich manipulací. Některé z těch příběhů působily až moc hrozivě na to, aby byly pravdivé. Ale kdo ví?

Kemp měl specifickou strukturu, která v podstatě rozdělovala děti na dvě kategorie – Plusové a Mínusové. Všechno záleželo na tom, jaké vlastnosti během výchovy vykazovaly. Plusové byli ti, kteří se podřídili pravidlům, ukazovali schopnost zvládat stres a emoce, být produktivními členy společnosti. Naopak Mínusové byli neúspěšným produktem kempu. Neovládali své emoce, nerespektovali autority nebo prostě nesplňovali očekávání.

V den, kdy byli děti oficiálně rozděleny, se všechno změnilo. Plusoví dostali výhody – lepší jídlo, více volného času, právo podílet se na rozhodování o běhu kempu. Mínusoví se ocitli na opačné straně barikády – pod stálým dohledem, s tvrdšími tresty, když se něco nepovedlo.

Sára se od začátku bála, že skončí mezi Mínusovými. Nebyla vzpurná, ale její mysl byla stále plná rozporů. Cítila se viníkem rozvodu rodičů, i když jí všichni říkali, že to není její chyba. Na druhou stranu, nedokázala si představit život bez nich, i když už byli rozděleni. V kempu se ale neodpouštěla slabost. Každá slabina byla záznamem do profilu.

Jednoho dne ji vychovatel s chladným úsměvem vzal stranou. „Potřebujeme si s tebou promluvit, Sáro,“ řekl. Byl to Patrik, jeden z vychovatelů, o kterém se mezi dětmi šířily nejhorší zvěsti. Vzpomněla si na Barbaru, holku z předchozího ročníku, která náhle zmizela, a nikdo nevěděl kam. Šuškalo se, že právě Patrik měl s jejím zmizením něco společného.

Vstoupila do jeho kanceláře a okamžitě pocítila chladný, umělý vzduch, který tam vládnul. Patrik si sedl za stůl a začal si prohlížet její složku. „Máš zajímavý profil,“ řekl, aniž by vzhlédl. „Takové děti jako ty se často ztrácejí mezi řádky. Tichá, poslušná, ale s nespokojeností uvnitř. Přemýšlel jsem, kam tě zařadit.“

Sára cítila, jak se jí napíná každý sval. Byla to ona chvíle? Bude teď muset čelit tomu, co doteď slyšela jen z šeptajících úst ostatních dětí?

Patrik ji pozorně sledoval. „Víš, Sáro, některé děti potřebují zvláštní přístup, aby si našly své místo,“ pokračoval. „Ty jsi chytrá holka, ale mám pocit, že bys mohla být ještě lepší. Co myslíš? Chceš být Plusová?“

Její mysl křičela, ale ústa mlčela. Znal její slabiny, její strachy. Tohle nebylo správné. Ale jak odmítnout?

Večer ležela v posteli, neschopná usnout. Myšlenky se jí míhaly hlavou – o rodičích, o kempu, o tom, co se s ní teď stane. Měla by to někomu říct? Ale komu? Kdo by ji vyslechl? Každý tu byl ve stejném systému.

Po několika týdnech byla rozhodnutí učiněna. Sára stála v místnosti spolu s ostatními dětmi. Jména byla volána jedno po druhém. „Plusová“ – ozvalo se z úst vychovatele a dítě s úlevou opustilo místnost. Pak přišlo na ni. „Mínusová.“ Ten hlas zněl jako ortel smrti.

Od toho dne byl její život jiný. Ocitla se v uzavřené části kempu, kde byl každý pohyb sledován, každá chyba trestána. Patrikovi se už vyhnout nedalo.

Rodiče dál posílali alimenty státu, ale Sára je už dávno přestala zajímat. Byla jen číslem, další dcerou rozvedených, ztracenou v systému, který se s ní nemazlil. Profesionálové ji měli formovat, ale místo toho ji lámali.

Léta plynula. Sára se nikdy nestala Plusovou, nikdy nedostala šanci z toho kruhu uniknout. Ale to bylo součástí systému. Někdo musel zůstat dole, aby ti nahoře mohli zářit.