Komplikuje růst Facebooku.....a komu to působí komplikace, prosím?

Kdo na FB neleze, nemůže být dezinformován. Podobně - kdo leze do septiku, nemůže se divit, že načichne.

Otázkou je, kdo se cítí být oprávněn prohlásit o jakékoliv informaci, že se jedná o dezinformaci.. To bylo vždy doménou diktátorů, nikoliv politiků, kteří se považují za demokraty. Bohužel se to mění!

Co se týká "covidových" informací, tak v době, kdy se i mezinárodně respektované vědecké kapacity nedokáží názorově shodnout, je prohlásit o jakékoliv informaci týkající se této problematiky, že se jedná o dezinformaci, velká odvaha a já ji považuji přímo za zpupnost.

Dále je chybou se domnívat že sociální sítě mají sloužit k šíření "správných" informací. To je zásadní nepochopení jejich základní funkce, jež je, a já bych si přál aby to tak i zůstalo, vytvořit platformu pro nerušené a svobodné sdílení mezi jejich účastníky. A do takové komunikace už z principu, stát nemá co zasahovat.

Biden je pokrytec, když na jedné straně kritizuje Čínu za cenzurní zásahy do sociálních sítí a o totéž se v USA sám pokouší.

Autorka propaguje cenzuru projevů. Jak demokratické

V každém jednotl. případu by se museli nestranně ověřit, zda jde či nejde o dezinformaci. Pokud autor napíše něco, co nezapadá do "hlavního" proudu informací podporovaných např. momentální vládou, je lepší, když svá tvrzení rovnou opře o své konkrétní informač. zdroje. Podezřelé je, když někdo něco tvrdí, aniž by pojmenoval svůj zdroj (možnost ověřit si jeho věrohodnost, zda se opírá např. o vědec. studie apod.). Jinak v demokracii je normál. mít různé názory, už proto, že ne se všemi vládními názory se ztotožní politic. opozice. Stejně tak ani mezi odborníky nejsou nikdy jednotné názory, v žádné době. V západ. zemích je běžné, že spolu odborníci s odlišnými názory diskutují, nechají si nestranně oponovat své výzkum. studie, pak se odbor. názor někdy sjednotí, např. tím, když v dostupných vědec. poznatcích jedna teze významně převáží (je více podepřena průkaznými důkazy). Občané by se tedy neměli zastrašovat, pokud převezmou názor odlišnější, než jaké jsou prezentovány v "oficiálním" postoji, jen by se měli učit diskutovat tolerantně, bez urážek soupeře a pokud možno se sdělením svých informač. zdrojů. Stává se např., že část členů odborné lékař. společnosti zastává jeden názor na možnost terapie, ostatní ale preferují odlišnější alternativu, někdy se v budoucnu potvrdí, že lze stav pacienta řešit podobně úspěšně s více variantami terapie, někdy převládne původně méně úspěšný odbor. názor. Bez výměny názorů není pokrok, ten by stagnoval.