Nižší inflace ve většině zemí eurozóny, než byla u nás, byla výsledkem politicky motivované snahy ECB zachránit nízkými úroky předlužené země před kolapsem, drtivými sociálním otřesy a tak zachránit eurozónu.
Realita donutila i tak hlavně politicky než ekonomicky se chovající šéfku ECB k tomu, že ECB začala zvyšovat úroky. A ve svém projevu v Evropském parlamentu minulý týden, paní Lagarde sdělila, že ECB cítí nutnost zvedat úroková sazby nadále a skončit s tím teprve tehdy až se inflace v eurozóně vrátí do normálu a to bez ohledu na očekávaný pokles evropského hospodářství.
Ani se jí nelze divit, když inflace v Německu dosáhla dvojciferné výšky, což je nejvíce za posledních sedmdesát let a to se ještě inflačně neprojevil vliv v posledních dnech schválených štědrých dotací, kterými se tamní vláda snaží zabránit tomu, aby se lidé nebouřili, i když v delším horizontu i tomu zabránit nepůjde.
PS. Nízké úroky vyvolávají iluzi prosperity a sociálního klidu, ale konečným důsledkem je všeobecné zadlužování všeho, od občanů, přes podniky, až po státy., což už dnes vyvolává snížení životní úrovně občanů, pád podniků a později se nepůjde vyhnout sociálním otřesům.
