Ženy, říkejte mužům, co opravdu chcete

oni to občas i udělají. Mám vypozorováno u svých kamarádek jistý syndrom utajování pravých potřeb před mužem. Jakkoliv je trend takový, že ženy mají prý být čím dál více emancipované a prý se chtějí rovnat mužům, já mám stále pocit, že uvnitř mnoha žen přetrvává jistý stereotyp. Mimochodem ráda bych zjistila, co to vlastně ta emancipace a rovnoprávnost má být. Nejsem si ani úplně jistá, že to pro nás ženy je jen a jen výhra. Záleží, jak s tím my ženy umíme zacházet.

Ale teď konkrétně. Jedna moje kamarádka má obrovský problém svému příteli říkat, že ji naštval. Prý se nerada hádá a bojí se, že by ji opustil. Že by ji měl za hysterku a našel si raději nějakou pohodářku. Ona stále čeká na to, až on se sám od sebe nějak změní v prince. On si myslí, že ona je nadmíru spokojená, jelikož mu nic nevyčítá. A to je ten problém většiny mých kamarádek. Bečí, jak je ten jejich v tom a tom křupan a když se zeptám, jestli to dotyčnému řekly, tak se dozvím, že ne nebo ještě ne, že počkají na pravý čas, až bude nálada o tom a tom mluvit. A já si myslím, že mnohdy ten muž prostě neví, že je vůbec nějaký problém. Je třeba jim to, milé dámy, říct jasně. Obávám se, že pokud ji ten její milý někdy opustí, tak kvůli ženě, která má svůj názor, své potřeby a umí si to prosadit. Spousta mužů je ochotných se změnit nebo spíše přizpůsobit, ale ženy mnohdy sklánějí hlavu. Tím ale u mužů spíše ztrácejí body než získávají. Možná je to u těch mých kamarádek důsledek výchovy, kdy jim bylo doma předhazováno, že muž je ten borec a žena by měla být jeho oporou a to by jí mělo stačit. Ale já si myslím, že dnešní muži mají větší potenciál i chuť být v tom vztahu rovnoprávní. Většina dnešních mladých mužů už nevidí jako ponižující domácí činnosti typu žehlení nebo vaření. Rádi diskutují se svými přítelkyněmi o všem možném, chodí s nimi rádi na pivo atd. Myslím, že do té pozice nadřazených je stavíme často samy zbytečným respektem. Je to škoda, jelikož v dnešní době je ohromná šance najít si muže, který vám s radostí uvaří večeři nebo vypere prádlo a nebude to považovat za nic ponižujícího. Co by za to moje mamka dala:) Milé kamarádky, možná by bylo ideální, kdybyste ve svém příteli viděly především svého nejlepšího kamaráda, kterému se se vším svěříte bez okolků. A pokud je to opravdový kamarád, tak vás kvůli vaším požadavkům opravdu neopustí.

PS: Pokud se vám nějaký ten úspěch povede, tak samozřejmě nezapomeňte pochválit. Přece jen jsou jisté věci, které na mužích a ženách nezmění ani žádný společenský trend:) A myslím, že je to tak dobře.