Pomáhat a chránit - díky, nechci

Začátkem února tohoto roku mi Městská policie v Moravské Ostravě pomohla od tisícikoruny. Nevím, jestli mě chtěla chránit před utrácením za „zbytečnosti“ typu jídlo a ošacení, ale příště bych své vydělané peníze použila raději dle svého uvážení. Ale k věci.

Po práci jsem se vydala ke svému autu. Již z dálky jsem viděla, že se tam něco děje. Nějaký naštvaný majitel vozu posílal policistu na všelijaká nehezká místa. Tato scéna mě bavila do chvíle, než jsem zjistila, oč jde. Všichni jsme totiž měli „botu“. Překvapilo mě to jako občana, který by v životě nikdy nezaparkoval na místě, kde se to nesmí. Policista nám jednomu po druhém vysvětlil, že stojíme na chodníku (!?). K žádnému hromadnému ahá nedošlo. Toto jestli je chodník, tak by to ani chodec nepoznal. Na tomto místě parkují auta každý den. Mimochodem i dnes. Pro ostraváky, je to u Masarykova náměstí naproti výstaviště (viz foto). Samozřejmě jsem zaplatila, ale okamžitě jsem napsala stížnost na Městskou policii. Poslala jsem tam i fotografie, které jsem pořídila další den, kdy už tam bylo opět nabito. A požádala jsem o umístění značky o zákazu parkování. Dodnes mě nikdo nekontaktoval. Asi ještě neproběhl kurz slušnosti. Trpělivě půjdu dnes opět vyfotit ten „chodník“ a pošlu to policii. Celá tato zkušenost mě ubezpečila v tom, že podvodníčci, zlodějíčci a jiní lumpové mohou být nadále v klidu. Buzerace typu pomáhat a chránit se nadále týká těch slušných. A není se čemu divit, my s policistou slušně komunikujeme a pak v termínu zaplatíme. A perlička na závěr byla, když se mně policista zeptal, jestli mi dnes může ještě s něčím pomoci. Hehe.