Společnost v obležení

Posledních pár slov před dovolenou k uprchlíkům, islámu, Sobotkovi "bez koulí" a úternímu manifestu na "Palačáku"

Článků o uprchlické krizi, úvah o islámu a pomalu hysterických myšlenkových výronů na toto téma se jen za poslední dva týdny objevilo v tisku i na internetu tolik, že z toho jde člověku hlava kolem a pokud je dosud milý čtenář natolik trpělivý, že můj článek nemilosrdně nescrolloval, jistě mi dá za pravdu, že toho humbuku už začíná mít leda tak plné zuby.

Z jedné strany se na nás zubí humanistická dobračiska, zelení novináři a kavárenští filosofové, mluvící krásně, leč šalebně o nutnosti pomáhat, potřebě projevit solidaritu a soucit nad uprchlíky postiženými válkou a hladem. Z druhé strany podmračené tváře skeptiků, ve skrze ,,obyčejných" občanů, nehonosících se tituly z Filozofické Fakulty či Univerzity Karlovy, sem tam na nás vyskočí Hampl, Černoch, přechytračelý Okamura nebo "hvězdy" IvČRN a BPI, politická desperádka Jana Volfová a Martin Konvička, unisono mluvící o islámském nebezpečí mezi imigranty tkvícím. A uprostřed toho všeho se na nás klukovsky kření Bohuslav Sobotka, který odmítl kvóty, zato zbaběle před mocipány v Bruselu sednul na zadek a slíbil, že si ty uprchlíky vezme dobrovolně. Celý tyjátr a dupání proti kvótám, že prostě ne a ne a ne, že nebudou, že nechce, odmítá, div se za uši netahá, to bylo jen takové divadýlko, aby petice a celé slyšení petičního výboru vyšlo do prázdna. K tomu se ale dostaneme, vše pěkně po pořádku.

Škaredě se to vše vyvrbilo, zrovna v dobu, kdy lidé houfně prchají před realitou všedního dne na dovolené, zábavy a letní skotačení.

Uprchlíci se k nám ženou na chatrných bárkách a Evropská Unie, namísto, aby efektivně jednala, působí čim dál, tím více bezradněji. Byl tu smělý návrh, jak s byznysem převaděčství zatočit, či pokud ne rovnou eliminovat, tak jej alespoň zobtížnit, jenže to by nebyla EU, kdyby namísto rázného jednání nedosáhla své pověsti - laskavý čtenář promine - přizdisráčství. To přišli milostpánové s prosíkem k Libyjské vládě, zda mohou zakročit, ta řekla "NE", Unie sklopila uši, s nepořízenou odkvačila zase zpátky, jako zpráskaný pes a plán odpískala. Teď sice vyslala flotily, chystav se rozjet tříbodový plán, jenže první je pouze monitoring pobřeží, na druhý a třetí bod potřebuje povolení rezoluce OSN a samozřejmě Ruska, se kterým ale nemluví a trochu se báťušky Putina bojí zeptat. Ruku na srdce, humanismus, lépe řečeno bezzubost, dosáhla pěkných rozměrů, když se Evropa zalekne směšné prominentní vlády, dosud mající pod kontrolou jen jedno Libyjské město a pár čtverečních metrů okolí, neschopné zamávat s militantními šariátníky a vrahouny, plundrujími Libyi město po městu. 

Přitom by stačilo pár ozbrojených jednotek a říct této zoufalé bandě " postkaddáfíjské" vlády, že se zastrašovat někým nenechá. Dosud snad krom úsporných žárovek a parametrů pro zahnutost banánů nic pořádně Evropská komise vyřešit nedokázala. O to více pak ale zpívá tu svou písničku o solidaritě, pomoci a blabla, že už člověk předem ví, co uslyší, až si panprdové z Bruselu zase sezvou nějaký ten summit, aby si znovu jednou sedli na zadek, klábosíc o palčivých problémech a nakonec vyšli s prapodivným verdiktem, že se udělá vše pro to, aby došli k jednoznačnému stanovisku. Budeme nadále jednat, abychom nevyřešili nic.

Zatím jen opatrně našlapuje kolem migrantů, stále řeší, co s nimi, také bez výsledku. Mluví o návratové politice, ta se ale také zdá býti v rukou Unie téže jen neuskutečnitelným snem. A uprchlíci dál připlouvají... Z jásotu, kolik že kdo zachránil poloutopených nebožáků ze Středozemního moře se stala starost o to, jak s nimi naložit. Uprchlické tábory zatím praskají ve švech a imigranti se vymykají kontrole. Snaží se přecestovat do jiných zemí, s padělanými doklady nebo úplně bez nich, aby nešlo vypátrat, odkud přijíždí a co jsou zač.

Lidumilové kolem jen mlží, že jsou to přece uprchlíci z bojů postižených oblastí, hledajících lepší živobytí.

Lehce naštípnu známou otázku; Proč jsou mezi migranty hlavně muži produktivního věku, nikoli děti, ženy a staří lidé? Oponenti odpovídají, že převaděči vybírají jen ty, co jsou schopni plavbu přežít. Ale, rozumný člověk se dále ptá; Copak převaděči berou ohledy na jejich přežití, když je pošlou za neskromnou sumu do moře, kde se pak už nestarají o to, jestli se dostanou ti lidé ve zdraví na pevninu nebo klesnou ke dnu? Kdepak berou ti chudáci někdy i 10.000 dolarů, aby dali svůj život ve hru vabank na děravé loďce? Oponent namítne, že se jim skládají na cestu celé rodiny a známí, aby se mohli vydat do Evropy. Jenže z toho vyvstává další otázka, nenechající pochybovače v klidu; No a co ty jejich rodiny? Proč se ti muži nesnaží zachránit naopak své blízké? Děti, manželky, rodiče, mladší sestry? A tady celé oponování obvykle končí. Po příkladu pravidla ,,Když nemáš co říct, kopni protivníka do koulí" zasklí debatu nadávkami do nácků, xenofobů, všivých rasistů a bílých pupků.

Tedy, to jsou mi pěkní vykukové, když bezpečí své rodiny vymění za značkové oblečení, drahé mobilní telefony a cestování po Evropě, s minimem tříset eur v kapse. Namísto, aby ochránili své rodiny, zachraňují si raději krky své, děti a ženy ať si klidně trpí, ,,hlavně, že já budu v suchu, když Alláh dá, budu mít rodinu novou," jak taky jinak, že. Pak to ale vede přesně tam, kam dnes. Stále blíže ke kolapsu celé Evropské infrastruktury. Nejdřív půjde do kytek milovaný Schengen, poté regionální struktury, kraje, životní úroveň nezvratně bude upadat, ekonomika taktéž, až se dopídíme k nejhorším scénářům, na jaké se zdráhám byť jen pomýšlet.

Toť jeden pohled, ale není mince o jedné straně. Ta druhá strana je otázka ostrakizovaná, tedy kdo ti běženci vlastně jsou a co v sobě nesou? Můžeme my vědět, zda se pod zoufalým výrazem mužů na lodích neskrývá vrah, prchající před potrestáním, násilník, nedej Bože nějaký náboženský fanatik, rozhodnutý uposlechnout "hlasu Alláhova" a příkazu prorokova, aby šířil své pravé náboženství, dokud jej všichni nepřijmou, či neodevzdají daň, ,,jsouce poníženi"? 

Tady není radno si zahrávat s tvrzením, že se všichni časem asimilují. Islám a ani život Mohameda, jakožto vzoru nejlepšího člověka nic takového ani nepřipouští. Když se Mohamed vrátil z Mediny do Mekky, po uzavření míru s Kurajšovci roku 628, uchlácholil Kurajšovce, že nemusí očekávat žádné nebezpečí z jeho strany a nebude útočit, či nutit někoho ke své víře. Kurajšovci uvěřili a tak odzbrojili, jak bylo dáno smlouvou. O dva roky později vyrazil Mohamed s desetitisícovou armádou, aby Mekku oblehl a pobil Kurajšovce do jednoho, nepřijmou - li dobrovolně islám za své jediné náboženství. Mohamedovi nohsledové stačili způsobit strašlivé krveprolití, než se Mekkánci vzdali a v počtu přes 4.000 přijali islám. Vše samozřejmě nebyla vůle "nejlepšího z lidí", Mohameda, ale vůle Alláha, že byla Mekka takto dobita, neboť mu to sloužilo ke cti a prolita krev k jeho oslavě, protože jen on ví, za co si zasloužili zemřít, žádné pochybnosti o úmyslech a dobrotě prorokově nejsou dovoleny.

A toto je jen jeden z mnoha příkladů, kdy muslim nedodržel nějakou úmluvu a jistý si své síly, nevěřící přepadl. Korán totiž jasně říká, že se má podvolit jen do té doby, dokud je proti káfirům (nevěřícím) v menšině. Přesto si budou nárokovat větší prostor, výjimky v zákonech a ústupky kvůli možnosti žít dle pravidel islámu i na školách, nemocnicích, letištích atd. A vlády jim to dají, protože " demokracie, rovná práva, náboženská svoboda atd.",. Jenže, co je u nás ctnost, je v očích islámsko-arabské společnosti slabost a tak se budou nároky a výkřiky "Dej, dej!!!" stále stupňovat, než zatuchlá a strnulá idea islámu v Evropě převládne.

Sluníčko zde namítne, že se u nás nic takového neděje. Já dodávám "zatím" se to neděje. Fraška se šátky ve škole, to byl jen takový pokus o zážeh, myslím, že pokud bude Česká společnost "obohacena" několika tisíci muslimů navíc, díky Sobotkově "dobrovolné" imigrační politice, brzy se dočkáme u nás pěkných věcí - protože psaní nedává takovou možnost použít vokálních důrazů, je třeba podotknout, že je to myšleno ironicky - na jaké jsou dost dobře zvyklí na Východě, ne však u nás. A tím nemyslím jen minarety a odporné halekání muezzina, ale takovou "exotiku", jako jsou skupinky lidí, promenádující se se sekyrami či mačetami po ulicích, sem tam chtivých potrestat ty Evropany, že se o ně prachbídně starají, nedej Bože, aby někde v hloučku lidí samým nadšením pro Alláha vyletěli do povětří. A není jen ustrašenou noční můrou, že by si nějací Alláhem posedlí muslimové rozhodli i zde rozpoutat svůj malý džihád, nýbrž reálná možnost, jak nám jen za poslední dva roky předvedli ti mohamedáni v Británii, Belgii, Švédsku nebo posledně ve Francii. Jistě ale nemusí jít jen o tyto tragické události, dnes se džihád nevede jen pomocí zbraní, ale i všelikými osvětami. Jak může džihád vypadat jsem nastínil  již zde http://lubosvlasak.blog.idnes.cz/c/454632/dzihad.html

Starostlivý čtenář si jistě poklepe na čelo a zeptá se: ,,Copak to těm lidem, co se imigrace zastávají, nedochází, copak nevědí, co všechno se může stát?" 

Inu, jak bych to jen řekl... Aha, už to mám: Domnívám se, ba co, jsem si naprosto jistý, že jim to dochází až moc dobře, ale je jim to jedno, či že je to dokonce těší. Jak už jsem minule řekl, po revoluci se u nás nikdo příliš nezabýval tím, co bude s bolševiky dále. Možná se doufalo, že někde v zapomnění uhnijí, jenže, kvůli této neschopnosti míti se před nimi na pozoru, jali se pohrobci katedry Marxismu - Leninismu šance zasévat na fakultách a univerzitách své vize o potřebě zničit západní civilizaci jednou pro vždy, aby na jejích troskách mohla vyrůst nová, samozřejmě lepší a ne tolik zkažená, jako ta dnešní.

Když jsem zavítal minulé úterý na demonstraci BPI a IvČRN na Palackého náměstí, zaslechl jsem po ukončení útržky rozhovorů i poněkud přemíry vášnivých dohadů a dal jsem si to tak dohromady, že většina těch pro imigračních hujerů byla mladá a světe div se, ta samá většina z té omladiny chlubivě uvedla, že studuje tu filosofii, tu humanitární obory. No a když jsem pak zašel k jedné puntikaté slečně s brejličkami, zuřivě gestikulovala a mlela o rasistech, nacistech a netolerantním dobytku. I otočil jsem se k odchodu, neb jsem se nechtěl zabývat ošklivou hysterkou, posedlou "nacistofobií", když tu na obranu migrantů vyslovila zajímavou větu:,,Jestli ženu znásilní deset černochů nebo jedna Česká svině, budu ráda za ty černochy, vždyť je to jedno, jestli černej nebo nějakej prašivej Čech..." Tu jsem si uvědomil, že tito lidé jsou tak dokonale indoktrinovaní oikofobií, že si ji ty jejich prosluněné makovičky vzaly za sobě vlastní. A nejen to. Mají v sobě tolik zloby a nenávisti ke svému okolí, že ve své podstatě jsou mnohem nenávistnější a nesnášenlivější, než ti, které tak zanícené nazývají rasisty.

K úterní demonstraci bych měl jen jedno, tím myslím několik slov pro jisté lidi tam přítomné: Vy, co jste tak nahlas skandovali "Čechy Čechům" jste si patrně spletli demonstrace. Ta vaše se totiž konala o den později, kde hovada vám podobná stavěla šibenice a naslouchala nadšeně antisemitovi Bartošovi a politické trosce Okamurovi. Naše společnost není jen pro Čechy, ale pro slušné lidi, majících totožné, či alespoň blízké kulturní návyky. Slušné říkám proto, že vás, coby odpornou svoloč, kterou upřímně pohrdám, mezi ty slušné nepočítám. Jen díky vám jsou ti slušní lidé, kteří přišli vyjádřit svůj nesouhlas, pokládáni za neonacisty. Jste jen pro ostudu a měli jste si na místě s odpůrci demonstrace podat ruce.

K odpůrcům, zejména pak k panu Schejbalovi, který "statečně" hodil vejce po paní Janě "třitisíce" Volfové: 

Nazýváte mě a další členy hnutí nenávistnými hajzly, burany, maloměšťáckými tlusťochy a primitivy. Dobrá tedy, pokud nás takto vidíte, proč nejdete příkladem, ukázati těm čecháčkovským xenofobům, jak se chová správný, mírumilovný a kultivovaný člověk? Na místo toho se chováte mnohem hůře, snáze než s tím nejhorším typem člověka vás lze přirovnat k tlupě navztekaných paviánů. Mlátíte pěstmi kolem sebe, metáte na protistranu svá lejna a s vřískotem dupete po všem, co se vám pod paznehty dostane. Bojujete proti domnělé nenávisti, leč proti čemu brojíte, toho se sami stáváte nástrojem. Má úcta.

Bohuslav Sobotka žel ukázal, co je za bezpáteřního holomka. Když se Václav Klaus zdráhal k podepsání Lisabonské smlouvy, klepal si na čelo a vtipkoval, že se nejspíš bojí, aby se mu Sudeťáci nenastěhovali do domu. Letos nedovedl pochopit, proč na rozdíl od takové Británie nemáme z kvót výjimku, i když to by nám bývala zajistila výjimka z Lisabonu a Bohouš by si pak mohl ušetřit své kašpaření. Při mimořádném zasedání o imigrantech rovnou odešel ještě před devátou hodinou, pár dní na to sliboval, že bude stále proti kvótám, aby pak o týden později sic dodržel své stanovisko, nicméně jedním dechem dodal, že ČR bude ročně přijímat tisíce uprchlíků i bez kvót, samozřejmě dobrovolně i když tím definitivně zradil důvěru lidu.

Dřív bylo v demokracii zlatým pravidlem ,,Vox populi, vox Dei," neboli ,,Hlas lidu, hlas Boží". To vám evidentně nic neříká, tedy o jaké dobrovolnosti to mluvíte? Nehledě na pár set pomatených cvoků s nápisy "přijímám", nikdo o přijímání tisíců často negramotných lidí s pochybnou minulostí nestojí. Nebo mluvíte sám za sebe a hodláte si odkoupit nějaký pozemek, kde je na vlastní náklady ubytujete, o jídlo ba i zábavu se postaráte? Pak nejsem proti, jen bych doporučoval se na příště vyjadřovat srozumitelněji a jako politik dlouholetě působící v ČSSD si zachovat nějaké slušné renomé, ne tu rozpačitou komedii, jakou jste jen za jediný měsíc stačil rozehrát.

A už konečně dost toho sáhodlouhého povídání a rozumování, málem bych nevěděl, kdy mám skončit, jistě se milý čtenář také nemůže dočkat poslední tečky celého článku. Na poslední slova tedy zvolím přání příjemné a požehnané dovolené, ať jste věřící, či ne. I já se chystám a těším se, jako malý kluk na Vánoční dárky. Tak tedy dovoleným zdar a doufejme, že až se vrátíme, bude stále vše tak, jak má být. Užívejme si ty chvíle dnešní, dokud to jde. V polovině srpna opět na viděnou!