Aneb paralela vývoje náboženství islámského kontra křesťanství a solidarita v kvótách - fantóm neskutečný
Při svých občasných diskusích s lidmi z "druhé strany", tedy názorovými protiklady mě sameho, narážím na takovou kouzelnou formuli při obhajování integrace islámu a naivní představy dialogu islám x křesťanství.
Je to vlastně jeden z nejčastějších a zároveň nejchatrnějších proislámských argumentů dneška.
Prý si stačí odečíst nějakých 600 let (rozdíl mezi počátky historie křesťanství a islámu) a jsme v době, kde se převalovaly Evropou morové rány a doba zpátečnické teokracie v rukou římskokatolické církve a tedy v této fázi měl by se nacházet nyní islám.
Není těžké se dopátrat, že první ryze křesťanský stát vznikl až po 391 letech po smrti Kristově, kdy císař Východořímské říše Theodosius I. Veliký zakázal v zemi pohanské kulty. Islám oproti tomu donutil své okolí, aby se podvolilo islámské doktríně již rok po smrti Mohameda, založením prvního chalífátu. Dá se tedy říct, že dobu tří staletí pronásledování křesťanů Mohamed prošel za pouhé dva roky, tzv. Hidžrou do Jathribu (Medina) a jal se poté křesťany nejen vývojem během dvou let dojít v politice, ale dokonce předběhnout v hegemonním šíření. Zatímco král Franske říše, Chlodvik I., coby první král z Evropských pohanských říši, národů a kmenů, přijal po zániku Říma jako první pohan v Evropě křest (nikájský - katolický, dříve germáni přijali ariánskou odnož) až po 496 letech existence křesťanství, aby tak dál mohl rozšiřovat svou říši a vtloukat víru do hlavy za pomoci bitev a masakrů, Mohamed to stihnul učinit již za svého života. Vzpomeňme jen na muslimy nerado zmiňovaný masakr židovského kmene Banú, kteří odmítli přejít na islám a tak jejich muže dal Mohamed donutit vykopat hlubokou jámu, nad kterou bylo všech osmset mužů kmene pod dohledem Mohameda a jeho mladé ženy Aiši sťato. Ženy se staly majetkem prorokových stoupenců a děti mladší deseti let byly vychovávány podle islámu. Starší chlapce postihl osud jejich otců, pokud před samotným prorokem nepřijali islám.
Mohamedova moc a islám se šířili už během jeho života takřka výhradně mečem a nejinak tomu bylo i po jeho smrti roku 632. Téhož roku jeho tchán Abú Bakr donutil pod nátlakem arabské kmeny, které měly tři možnosti - platit džizju, nechat se vyvraždit nebo přijmout islám - aby se sjednotily, tím svázal islámem takřka celý Arabský poloostrov a nedlouho poté hurá na vzájemnými boji vyčerpané a demoralizované armády sásánovské Perské říše a Byzance. 4 roky po smrti úajného proroka už pod islámskou doktrinací byla i Sýrie a Palestina. Do roku 651 obsadil Egypt, Alexandrii, Persii, jih Španělska a několik Byzantských provincií. Nebýt pozdější neochoty Byzantské říše to zvrátit, a důvěry k podlým chalífům, dost možná byl by dnes islám vírou pouze několika malých sekt kdesi v arabských pouštích nebo by ve své ustrnulosti navždy chcípnul, jako nemocná krysa.
Běhed vlády tří volených chalífů (Abú Bakr, Umár ibn al-Chattab, Uthman ibn Affan) už pod chalífát patřil slušný díl Východu a Severní Afriky. Po zvolení Alího ibn Abí Táliba se začal islám štěpit díky vnitřním bojům nejdříve s Aišou a Tahlem s az-Zubajrá, pak i s Mu'aviou, který s Alím bojoval. Od nástupu Ummájovců se tak muslimové rozštěpili na několik proudů.
Mohl bych zde pokračovat v podrobném postupu dějin chalífátů (od Abú Bakra, přes rod Ummáia a Abbas, po celkem podlé převzetí vlády Seldžuky a poté osmany) až do roku 1683(respektive 1699 po uzavření míru s Habsburky), ale pojďme dál.
Po definitivním ustálení Perských, Syrských a Palestinských částí (ještě za života al-Chattaba) byli z Arabského poloostova vyhnány nebo rovnou vyvražděny dosud prosperující komunity křesťanů a židů, ačkoli zde byly obě mnohem dříve, než se na drahého Mohameda rozhodl starý al-Muttalib se svou ženou Aminou vůbec zadělat.
Nevím, jak vy, milí čtenáři, ale pokud islám stihnul (včetně upalování, čtvrcení a stínání kacířů) udělat to stejné už během necelých dvou století, čekal bych, že se dokáže poučit stejně rychle, když křesťany stačil dějině předejít za pouhých 20 let, zvláště když jeho obhajovatelé tvrdí, že je islám pokračovatelem křesťanství a judaismu. Mohli si oni vůdci islámu již někdy ve století patnáctém říci: ,,Aha, tak tudy cesta nevede, zlo je lid, nad nímž jsme zodpovědní, cpát pod naše způsoby a pod naši víru. Tudíž půjdeme kupředu, nabídneme islám, ale nebudeme trestat za jeho nepřijetí." A ono ne, sekaly se levé ruce a pravé nohy, shazovalo se ze skal, mrskalo se a padaly hlavy jako dodnes v mnoha islámských zemích, dnes samozřejmě mimo dozor kamer. V poslední době je totiž sice stále občanskou zábavou přihlížení popravám (Súdán, jih Pákistánu, Saúdská Arábie), ale není radno si ji nahrávat, jinak vás již nikdy nikdo neuvidi. Leda tak jako onoho odsouzence pod šavlí kata, se zavázanýma očima.
Křesťanství stačilo za celou svou existenci prodělat několik reforem, spálilo si prsty ve válečnictví, politice a všelijakých nečestnostech, ze kterých je (obvykle neprávem) obviňováno do dnes. Vrátilo se k původu, včetně myšlenky nenásilného žití, že dnes přihlížíme bolestným událostem, kdy jsou vražděni a vyháněni z domovů pravověrnými muslimy - šílenci (vyberte si dle libosti, jedno je synonymum druhého)
Snadno se říká a rozčiluje, že to a to není islám. Může a nemusí být, zvláště, když většina muslimů věří v jediný správný, tedy doslovný výklad koránu, jak jej přerecitoval onen "rasúl kalimat Allah" tedy posel Boží, Mohamed, když jej před tím Džibríl několikrát škrtil na hoře až k mdlobám. Islám nežádá mír a už vůbec nestojí o nějaký pitomý dialog, z důvodu, že je přesvědčen o své vlastní nadřazenosti, o tom diskuse žádná. Odtud pramení jeho tvář v nezměněné podobě, jak vypadal za časů prorokových, to nějaké falešné rozumy o jakémsi vývoji nezachrání ani kdyby se z kanónu daly střílet. Co je dokonalé, to přece nelze upravit, vylepšit no ne?
Můžete sice islám ostříhat od všelijakých sadistických výhrůžek peklem, výzev, jak naložit s káfiry a lidmi druhého a třetího řádu (křesťany a židy), libůstkami Alláhovými v usekávání levých rukou a pravých nohou, úplně zavřít sunnu a raději ji mrsknout někam do díry, jen aby to celé sedělo do konceptu islámu, který je v zásadě nevýbojný a žádá mír. Ale starou belu mír, dámy. Osekat jej od těch všech fuj, už by muslimové pomalu neměli na čem lpět. Islám je zkrátka stavěný pro arabskou náturu a přímo dychtí po dobývání okolí pro "Dar al-Islam (dům islámu)".
A když je to v Evropě dnes tak snadné, kde se takřka nehlídaně můžete hlásit k fundamentálním skupinkám, proč ne? Ještě ideálnější je mít status ilegálního uprchlíka. Není nic snadnějšího, než projít laxní kontrolou v některém z Německých letišť, které jsou ještě slabší, než kontroly na hranicích, nenamočit se do maléru a můžete si s falešnými doklady nebo i bez nich pobýt za peníze daňového poplatníka, jak dlouho chcete. A vzhledem k tomu, že Evropská Unie ilegálům čas od času jednou za pár let nabídne amnestii, není divu, že ty invazní hroudy, ženoucí se sem nemají tendenci k řídnutí, ba naopak houstnou až běda.
Nemám nic proti ohroženým lidem, kterým je doma tak ouzko, až málem cítí nůž na krku, kdekoli se pohne. Pakliže už se rozhodne, že se vydá za kopečky do dálných krajin, měl by se alespoň základy jazyka naučit, tamní zvyky, aby nelezl okolí na nervy a ono jemu, zvážit svou profesní kvalifikaci nebo ji přímo prohloubit, proškolit se v jiné. Kdo přitáhne do země slůvka jeho řeči neovládaje, kdo nic neumí ani umět nechce, snad krom snadného přežívání na penězích ze státních pokladen, musí si nechat líbit otázku, jak si ten pobyt tady vlastně představoval a nechce - li nebo neví, co odpovědět, popadnout za límec a alou, ničemo.
Prchající před válečnými hrůzami nebo za plnějším talířem by si měli uvědomit, že nemohou vyžadovat po hostitelské krajině přizpůsobení se jejich obyčejům, ale musí se přizpůsobit sami. Nejsou-li k tomu ochotni, trvají-li zaníceně na svých odlišnostech a výzvy k přizpůsobení považují za urážku nebo se domácím způsobům cítí býti nějak nadřazeni, nesmí se divit nasr... eh, naštvaných poznámek, proč k nám vlastně vůbec lezli.
A Merkelová mluví o tom, jak bychom se měli zachovat Evropsky - tedy solidárně a vázat se kvótami. A houby s voctem, drahá Frau Merkel, opatrně a rozvážně bychom se měli zachovat. Copak jste padla na hlavu, že máte za to, že nějaké hloupé kvóty a rozestrkání po všech koutech, tělocvičnách, kontejnerech či přímo domácnostech příliv imigrace do naší nenafouknutelné Evropy zastaví?? A kam chcete upytlíkovat ty, co se na cestu teprve chystají nebo o ní teprve uvažují? I kdyby jste se, Frau Merkel a velevážení panprdové z euro parlamentu třeba ukvótovali a prchlíky si třeba domů vzali, vaše hujeřiny na zastavení nekonečné tsunami migrantů z břehů Afriky budou stačit jako... Jako kopání studny jehlou, jak zní jedno turecké úsloví.
A teď, vážení, do mě. Mějte mě za xenofoba, rasistu nebo cokoli chcete, ale tudy cesta nevede. Pokud nebude zrušen náš beztak ničemný institut azylu, o nic by nebyla lidská práva zkrácena, kdyby se každý běženec podrobil přezkoumání, tedy; co umíš, čím se chceš živit, jaká je tvá odborná a jazyková kvalifikace, čím tu můžeš být prospěšný. Jestli ničím, nediv se, že tu o tebe nestojíme, doživotních klientů sociálního úřadu tady máme sami dost.
Také je třeba vzit v úvahu, že kdo má na to, zaplatit pěttisíc dolarů, což je běžná taxa pašeráků, nebude zrovna chuďas. Ti opravdu chudí dnes dřepí v prachu a špíně v jordánských utečeneckých táborech, aniž by si jich někdo všimnul.
