Evropa v křeči

Chvíli v Evropě nezaznělo obávané Allahu akbar, až se zase všichni bez obav vydali ven ze svých ulit a nebojácně vyrazili zpět do ulic. Ale dalo se čekat, že to nebude mít dlouhé trvání.

Po měsíci se ve středu procházel po Bruselu další Alláhův bojovník a mírumilovně pobodal dva policisty. Dalšímu alespoň zlomil nos, než po jedné kulce do nohy zkrotnul, jako beránek.

Podle informací byl útočník Belgičan, po přečtení jména je však jasné, že je to jen ,,Belgičan" (Hicham Diop). Tedy, patrně se v Belgii narodil, získal na rozdíl od rodičů automaticky státní občanství, vzdělání a dokonce i zaměstnání v armádě. Takže určitě nejde o nějakého frustrovaného chudáka, který byl státem odmítnut, bez šance na práci. Dostane šanci na zaopatření, plnohodnotný život, ale on jde stejně do ulic bodat policisty. Na takovou logiku už musí být jeden muslim, aby mu to dávalo smysl.

Od března je to v Bruselu už třetí útok a druhý útok, při kterém nikdo nezemřel. V Evropě je to celkově letos vůbec rachot, největší žně onoho náboženství míru, které se nedoporučuje příliš kritizovat, jsme zažili letos v červenci a rozhodne-li se tak Alláh, ještě jej zažijeme.

Jen tak pro rekapitulaci si ten ne příliš teplý letní měsíc připomeneme. Na to, že teploty dosahovaly tak okolo 25C°, bylo v některých státech opravdu horko:

14.7. v Nice vletěl Alláhův mudžahedín s náklaďákem mezi chodce, odneslo to 83 nevěřících, kterým je stejně dle koránu souzeno skončit v plamenech pekelných, tak se nestala žádná škoda

Hned den na to, 15.7. v Německém Reutlingenu jiný mudžahedín (a uprchlík, žádající o azyl) zabil jednu ženu a dalších pět lidí více či méně vážně zranil a možná by i pokračoval, kdyby jej jiný svědek autem trochu nešetrně neodtlačil z cesty

Tři dny poté, 18.7. u Würzburgu naskočil do vlaku jiný žadatel o azyl, ozbrojený nožem a sekerou a nehezky zde zranil čtyři lidi, prý jako pomstu jaké utrpení přivodili nevěřící  jeho muslimským souvěrcům. Požádat o azyl a pak se za to mstít... Na to už mysl nevěřícího nedohlédne, na to už třeba konvertovat k islámu

V bavorském Ansbachu, 25.7 při hudebním festivalu roztrhala nálož syrského uprchlíka a pachatele v jednom a patnáct dalších lidí zranila. Frau Merkel jistě čin odsoudila, ale jedním dechem požádala o toleranci k migrantům

27.7. dva lidé téhož druhu vtrhli do kostela Saint Etienne du Rouvray v Normandii a přímo před oltářem během bohoslužeb podřezali šestaosmdesátiletého kněze za hlasitého pokřiku Allahu Akbar. Papež František I. měl příležitost jej alepoň blahořečit, kdyby ho to ovšem napadlo.

Bojím se, že nenapadlo a ani nenapadne. V měsíci srpnovém se odehrálo pár útoků ve fázi příprav, či sem tam nějaký ten bodanec. Odsouzení útoků tu a tam padla, avšak taková nepatrná, opatrná, o chudáčcích duševně nevyrovnaných, kteří kdoví jak dlouho v Sýrii kol sebe mlátili mačetou, či jaká to další zvěrstva činili a teď z toho mají všelijaká ta traumata a šrámy na dušičce a my je musíme přeci chápat.

Samozřejmě během těch masakrů nepadlo ani jednou ono pomalu zakázané slovo a ,,I", však kdo nějak spojí islám s terorismem, je za islamofoba, xenofoba, zmíní-li migranty a za rasistu, zapojí-li rovnou obojí.

A když už ono takzvané náboženství kdokoli přece jen zapojí do řeči, tak už jen jako ,,omluvu", islám přec nemá co do činění s terorismem a s vražděním nevěřících. Korán přece vyzývá k toleranci, míru a blablabla.

Do psí... Abych neklel! Kdo toto tvrdí, nejspíš nemá sebemenší ponětí, co se v tom mělkém, na zamyšleníhodné myšlenky skoupém braku píše. Ani spousta muslimů o tom nemá ani páru, neb jsou muslimy pouze z nutnosti, či lépe řečeno respektu k rodičům. Když však nejste tak líní, abyste si občas korán otevřeli, stačí se juknout na súru Pokání, verš 112:

A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim bude dán ráj. A oni bojují na cestě Boží - zabíjejí a jsou zabíjeni.

A zrovna tímhle je okamžitě jasné, že ten terorismus a masakry s ním spjaté nemají s islámem vůbec, ale absolutně vůůůůůbec nic společného. Jak také jinak, islám je náboženství míru, i kdyby vám islamisté své ospravedlňující verše na bilboard u každé silnice lepili.

Naše milá Unie, když prostřednictvím paní Merkelové otevřela brány migrantům všeho druhu, prakticky vůbec nečekala, že by mohla nastat taková situace, jako dnes. Tedy situace, kdy si každý jen dává pozor, kde se co zase stane a kde zase nějaký, samozřejmě duševně chorý - už žádný islamista - běženec přichystá další vražedné šílenství. Taktika povinných kvót a vůbec nějakého vřelého přijetí se neujala. Německo už neví, co s migranty, Řecko a Itálie už tuplovaně ne, a tak se snaží svůj lehkovážný a krátkozraký přístup svalit na ty státy, které byly k migrační krizi opatrné. Nejen, že se nikdo neobtěžoval ihned z počátku dostat přiběhlíky pod kontrolu, to začalo, až když se převalil první milion, ale po prvních obtížích rovnou milostpáni začali ujišťovat, že mezi nimi nejsou žádní teroristé. Když prasklo, že jde o omyl, snažili se jejich činy zamaskovat duševní poruchou. A když ani toto nikdo nespolknul, začalo se mluvit o tom, že přeci nemůžeme posuzovat celek podle chování jednotlivců. Zkrátka, jakmile se neujme sto výmluv, sto první se jistojistě chytí. Paušaliací se, tuším, tento roubík na ústa kritiků nazývá. Jenže i tahle fráze neospravedlňuje ta kvanta mrtvých, zraněných, znásilněných a okradených na Evropském kontinentu.

Pokud si někdo myslí, že to časem přejde, je buď hlupák nebo na hlavu nemocný a měl by se jít léčit!

Opravdu mne dojalo, když krátce, pár dní po útoku v Bruselu, apeloval Jean-Claude Juncker na členské země, aby dodržovaly povinné kvóty. Ovšem co mne nejvíce rozesmutnilo, jak spílal na to, že některé (s poukazem na Maďarsko) země odmítají přijmout, teď se něčeho chyťte, demokraticky vypracované závazky. (Právo, sobota, 8.10. 2016) Já tedy nevím, jaký je výklad demokracie podle Junckera, ale jak vyplývá z řeckého slova ,,demokratía", tak demokratická vláda je vláda lidu. Nejenže EU na vládu lidu ve všech ohledech otevřeně kašlala a tedy se ani nenamáhala poznat jeho názor, ale na společné hlasování o přerozdělování migrantů pozvala nesouhlasící až tehdy, kdy bylo jasné, že je přehlasuje. To není demokracie, ale poloviční diktatura. Vytvoří se zdání, že můžeme o svém osudu všeobecném nějak rozhodovat. Prdlačky. Takové zdání je tu proto, aby lid mlčel a doslova šoupal nohama. A kdykoli lid něco chce, ti nahoře si říkají něco o pr*eli a hlasitě si zpívají, aby neslyšeli. A čím jsou výše, tím méně jsou naše hlasy slyšet. 

Kdyby tohle věděli Gustáv Husák s Jakešem, jakmile jim došlo, že Sověti již další záchranné tanky nepošlou, patrně by zvolili stejnou taktiku, však ono by to demonstranty po pár dnech přešlo.

Zatímco jsem po několik dnů přemítal nad interpretací svých myšlenek, mnoho jsem vypsal, více vynechal pro zbytečnou zdlouhavost, stalo se mimoděk, že jen co by kamenem dohodil, ve městě Chemnitz v Sasku- tedy krůček za hranice - připravoval další běženec, Syřan, bombový útok.

 Ptám se, proč sakra je zapotřebí, abychom chaos a nesmyslné vraždění tahali pomocí otevřené migrantské politiky a následných kvót rovnoměrně do všech evropských států?