Čekání na umírněný islám

Tento článek, který jsem napsal loňského roku, měl na sociální síti ohlas, který jsem ani nepředpokládal, takže po založení nového blogu jsem se rozhodl jej prezentovat i zde.

Začátkem června jsem se rozhodl dát islámu šanci. 
Šanci potvrdit řeči různých idealistických sfér, kavárenskými intelektuály počínaje, přes havlisty, skrze politické kruhy a samotným Bílým Domem konče. 
Řeči, které doslova kmitají emocemi "islamofobů", xenofobů a dozajista také rasistů. 
Slova o mírumilovnosti islámu, o jeho skutečné, mírotvorné povaze. Věty o okrajové záležitosti radikalismu a jeho zveličování. 
Ustal jsem s občasnou kritikou a řekl jsem si ; ,Nuže, je - li pravda, že je islám ve skutečnosti mírumilovný, poznám to, zda budu potichu naslouchat, zaměřovati sluch na cosi za řinkotem kovů, šustěním hidžábů, šuměním krve, výkřiky Aláhu akbar a za výbuchy aut skrytého. Je - li radikál mezi muslimy jen něco výjmečného - jako třeba bílá vrána mezi vranami - jistě se to pozná a ten humbuk se utiší.' 
No, přiznám se, že pro povzbuzování své naděje v mírumilovnost islámu jsem musel při čtení zpráv držet trvale oči zavřené. 
Pak jsem po prvním týdnu proletěl internet, prozkoumat, zda se něco přihodilo, co by mé pochyby v islám zcela pohřbilo. Nestačil jsem se tehdy divit. 
Muslimové se skutečně činili. Alláh jim zřejmě pověděl o mé naději v islám a oni se málem přetrhli. Vzájemně a doslova. 
Ovšem mám pocit, že jej pochopili naprosto opačně. Nemusel jsem ani daleko za hranice, jen k Německým sousedům a již jsem četl o salafistických shromážděních, vyzývajících k likvidaci německé policie, politiků, židů a vlastně všech Němců, zejména těch, co se byť slůvkem vyjádří nelichotivě k islámu. 
To celé ve velmi "mírumilovném" duchu, o smrti nevěřících se stále zatím jen vášnivě mluvilo.
Na pomezí Iráku a Sýrie vznikl ještě v ten měsíc chalífát a nastal doslova ráj lásky a míru, ovšem v trochu Hitlerovském duchu, tedy "Není odpůrců, není překážek." a započal jeden z nejhorších genocidních masakrů a zvěrstev v novodobých dějinách. 
Básníci o mírumilovném islámu včetně nejlepšího prezidenta na světě s nobelovkou za nic se kousali hrůzou do rukou, při představě, že spousta muslimů uposlechne výzvu chalífy al-Baghdadí, vydá se hromadně podpořit boj a vlítnout po hlavě do mely, kde teče krev, pižlají se hlavy a spousta dalších fuj, které živý Evropan dnes přes všechny filmové masakry nikdy neviděl. 
Ač nevědomě, naprosto otevřeně tím přiznali vlastní neznalost islámu. 
Řekl jsem si; ,Aha, to jsou ti frustrovaní muslimové ze špatných sociálních podmínek, vidící jediné východisko v boji za své ideály. To jistě ti praví muslimové odsoudí!' 
Ale chyba lávky. Evropští muslimové jen nervózně pokukovali po svých imámech, co oni na to. A někteří se rozhodli na pokyn imáma nečekat, sbalili kufry a se slibem návratu a likvidace tamních nevěřících se vydali na pomoc chalífátu. Ti co na skutečný boj neměli kuráž alespoň vyběhli ven s černobílou vlajkou fandit ve vlasti. 
To si posléze neváhali v červenci obhájit protiizraelskou demonstrací, kdy máváním černobílou standartou a vyřváváním "Smrt židům" upozorňovali na bezpráví, jakého se židé dopouští, když se opovažují drze bránit před raketovými útoky Palestinců na svou zemi. 
Zatímco jinde se v průběhu července a srpna vycházelo do ulic projevovat islámu tolik vlastní lásku k Izraeli, u nás se "jen" vyzývalo k jeho zničení na serveru Českého salafisty Jana Veličky. 
S vráskami na čele jsem sledoval internet a začal o své víře v dobrý islám opět pochybovat. 
Dokonale mě vyděsilo, jak se zázračně probudila OSN a varovala, že IS páchá zvěrstva. Až po třech letech strkání hlavy do písku během nepokojů v Sýrii si všimla, že se tam děje zlo, jako je křižování, sekání končetin a řezání hlav, jako by tam ty roky před tím nic takového nebylo. Tolik byla zaměstnaná kritikou Izraele, že úplně náhodou vypustila skutečnost, že hned vedle přes Golany roste už několik let obrovské nebezpečí. Poprvé až na počátku posledního červencového týdne přiznala, že ví o něco nad 15 000 Evropanů (většinou Evropanů s uvozovkami), co se vydali přispět do bojů v Iráku a Sýrii! 
Vidí co chtějí, takže nevidí nic pro neustálou zaměstnanost peskováním Izraele. 
Ale dost už hanění té organizace kdysi prospěšné, dnes plné zlovůle. Vraťme se k tomu, čím jsem začal. 
Během července jsem málem zajásal, když Írán skutečně IS odsoudil. Jenže je tu zase jedno velké ,,ale". Írán, coby šíítská země odsoudila IS vlastně z tradice, neb šia a sunnah jsou jako ratlík a pitbull, dalo by se říct, s lokálními výměnami rolí. 
A ne a ne litovat těch mrtvých okolo, to se, panečku, v Íránu nikomu nechtělo, zato oplakávat šiítská poutní místa, vyhrožovat odvetou a natahovat výhrůžně pěstičky pro své svatyně, toho je užilo. 
Dokonce se i Saúdský monarcha zvedl, hřmíce o špatném islámu, přehlížíce bezpráví ve vlastní zemi, a pustil se státem tím Islámským do křížku. ,Pane jo, konečně pravý islám usvědčí ten zlý,' řekl jsem si. 
Bývalo by to dokonalé, jen kdyby tak mimoděk nenaznačil, že než o boj za "pravý islám", jde vlastně o bitvu za udržení svého vlivu a samozřejmě i vlastní krk, protože se ISIL netajila svou chutí k přivlastnění si území KSA. 
Překvapení opět žádné. Jako od osmého století po nástupu Umájovců do čela chalífátu, muslimové se stále řežou o moc mezi sebou, ti silnější si podrobí slabší, slabší půjdou s proudem a společně vyrazí opět směrem na severozápad. 
Jen hlupáci si myslí, že se jich to netýká a jako první budou pohlceni. 
Islám není žádná (obrazně řečeno) plastelína, kterou si můžeme tvarovat, jak chceme, tu zakulatit, tu ubrat, tam přidat. Je kamenem, který drtí vše, na co padne a nesnese odpor. Kámen, který se nesmí tesat. Smí se jen valit. 
Islám se nedělí na dobrý - špatný, umírněný - radikální. Jen na sunnitský - šiítský, obsahujíc své větve, proudy, sekty mající vlastní pohled na islám, v jádru však jeden a tentýž. 
Zlo je zlo. Nelze jej nazývat jinými jmény a menší zlo pokládat za dobro jen proto, že místo černé užívá zelenou. 
A co jsem tímto písmenkováním chtěl říci? Jak to zakončit, abych nikoho již tímto dlouhým psaním ještě více nenudil? 
Můžeme si mezi sebou vyprávět o krásách islámu, klamat se povídačkami téměř cele vylhanými o jeho mírumilovné povaze, čekat marně na jeho osvětu. Můžeme se nechat ukolébat "odbornými" studiemi, že to, či ono je a tamto není islám. Uvnitř i mimo hranice chálífátu Da'Iš (Islámského státu) vykrystalizovává nejjasnější a nejopravdovější podoba. Tito muslimové, které Euro - američtí tmáři slepě nazývají neislámskými, nedělají nic, co by bylo v rozporu s koránem, sunnou, sírou a právem šarí'a. Ba naopak se jich plně drží. 
Pokud chcete, čekejte si na dobrý islám, mírumilovné poselství a další naivní výmysly. Pravdou je, že dříve bude mít kočka štěňata, než islám přinese mír.