Běženci: Za čím běží?

Slíbil jsem sice, že až do půlky srpna nic nenapíšu a když, tak alespoň něco zábavného, jenže, co čert nechtěl nebo možná i chtěl, zastavil se mi pohled na uprchlíky, imigranty prakticky již profesionální.

Znáte ten příběh. Chudinky doma utiskované, otloukané a persekuované, vydaly se do dálav Evropských za šťastnějším to životem, plným spokojenosti, bezpečí, radosti a evidentně i peněz a Německého soc. systému, po kterýchž to věcech imigranti jako jediných touží. Jak jinak si vysvětlit, že to bylo to jediné, o co ti darmožrouti stáli?

Člověk, dejme tomu normální, by se donutil k ničení zařízení a rozmíškám třeba kvůli blbému zacházení, příkoří, švábům, mouchám, červům, možno i špinavým záchodům a nefunkčním sprchám(tak to alespoň funguje běžně, pokud nejsou funkční sprchy a čisté záchody, člověk je schopen obrovské vzpoury v malých prostorách, věřte mi), ale pokud jde o bezpečí, je ochoten se zašít třeba i ve studni, je - li opravdu ohrožen.

Tihle nám hezky ukázali, co jsou ve skutečnosti zač. Čekali ste chudé běžence, nebožáky, vděčné za kus chleba a místo, kde mohou hlavu složit bez obav, že je o ni někdo připraví. A máte tu nabubřelé a arogantní araby, co si přišli bezpracně naplnit pupek a samozřejmě také kapsy. Myslím, že se tomu říká přesně tak, jak se nesluší říkat, neb to prý není pravda; ekonomičtí imigranti. Ti, co s vidinou nepotřeby sáhnout na práci sahají raději po penězích. A to sakra lehkých penězích. 300 € denně, pokud běženec dále "běží" pak nějakých 3 000 € v Německu, což je ještě ta nejnižší částka, to je k čertu pěkná motivace, až mám chuť také zběhnout. Podle údajů z Německa, jen v posledním čtyřletí vzrostl počet imigrantů z 6,3 milionů (oficiální počet v roce 2011, bez narozených dětí) na 10,1(zatím předběžný odhad pro rok 2015) milionu. Zde, prosím, mají příchozí i podporu na bydlení, sociální dávky, podporu pro začlenění, plus peníze od islámských nadací a další "příspěvky", které, když jsem si přečetl, nevěřil jsem vlastním očím, neboť ve výsledku se vyplatí odjet do Německa, říci, že utíkám a pak stačí si jen otevřít hubu a čekat, kdy mi do ní co dobrého hodí.

Bohužel pro imigranty, nemohou něco takového čekat zde. Z bezpečnostních důvodů je jim zabavena elektronika vč. telefonů, peníze jsou přídělové, jídlo i potřeby za ně platí hostitelský stát, přesto jim to nestačí. Chtějí víc. Tady by si museli vyřídit totiž i práci. V Německu, Švédsku a respektive při snaze i v Dánsku, tohle nepotřebují. 

A i přesto jsme otloukáni, že ty nebožáky nechceme. Dokud u nás byli " tradiční" běženci, tedy Ukrajinci, Bulhaři, Srbové atd., těžko jsme se dolzvídali o nějakých výtržnostech v táborech. Jednoduše proto, že takřka žádné nebyly. Sotva se tu objeví několikset arabů z Pákistánu, Iráku, Afghánistánu nebo Sýrie, jsou potíže, neboť "nejsou spokojení".

A pro tuto malichernost jsem se rozohnil. Co bude, až tu budeme hostit těch běženců dobrovolně třebas 1.500, 5.000?