Arabské jaro a umírnění neumírnění

"Alláh je naším cílem. Prorok je náš vůdce. Korán je náš zákon. Džihád je náš způsob, umírání v cestě Boží je naší nejvyšší nadějí. Alláhu akbar "  

Tak zní motto Muslimského Bratrstva, které se dostalo k moci roku 2011 po "Arabském jaru" v Egyptě.

Na Egyptě je hlavně zajímavá ta vzorovost pohledu, jakým si Západ trochu nuceně představuje muslimy. Po pádu Husního Mubaraka v polovině února roku 2011 se k moci celkem rychle dostalo Muslimské bratrstvo, u nás vnímané kvůli mediální masáži jako zakázaná strana umírněných muslimů, utlačovaných uzurpátorským režimem "prozatímního" prezidenta. Nikdo si ani nevšimnul nebo pravděpodobně si ani nechtěl všimnout, že právě MB zavinilo nastolení v podstatě hegemonní vlády nad Egyptem, když se postaralo o atentát na Sadata v osmdesátém roce, kvůli podepsání mírových dohod s Izraelem. Takhle se Anvaru Sadatovi odvděčili za to, že je roku 71 nechal vystoupit z ilegality a volně působit.

Aby zde vznikla vize mírumilovných muslimů, bojujících za demokracii v Egyptě, začalo se o Muslimském bratrstvu otevřeně lhát. Česká televize například uvedla, že MB vzniklo roku 1928 v Egyptě jako hnutí usilující o reformaci islámu a zasazovalo se v humanitárních a charitativních činnostech. Jediné, co na tom bylo pravdy, je pouze letopočet. MB vzniklo jako revoluční fundamentalistické hnutí pro obnovení chálífátu a zavedení práva šari'a ve všech islámských zemích, následně pak na celém světě. 

Zakladatele al-Banná vykreslila ČT jako nějakého mírumilovného strýčka s vousy, takového Egyptského Ghándího s turbanem a titulovala jej slovem "Učitel". Ve skutečnosti to byl občejný muslim- pardon, vlastně islamista - který zdatně konkuruje ve svých projevech i dnešním kovaným islámistům. Jeden jeho citát: " Je v povaze islámu dominovat, nesmí být ovládán, ukládá zákon všem národům a musí rozšířit svou moc na celé planetě."

Při formování MB se Banná inspiroval u nacistických jednotek SA a italských národních gard, tzv. "Černých košil". Jen místo hnědé a černé barvy měly šariátské hlídky Bratrstva barvu zelenou.

Těmto " patronům islámu" přišlo Arabské jaro velmi vhod, neb za pomoci lákadel pro neznalé mladé voliče dosáhli svého, tedy vlivu nad Egyptem. Jako prezidenta MB vyneslo Muhammada Mursího a Západ je uvítal jako demokratické muslimy, takřka bez pochybné minulosti. Co na tom, že hnutí podporovalo Hisballah, Hamas a otevřeně obdivovalo Usamu ben Ladina. Pro vykreslení dokonalosti revoluce se Bratrstvo hodilo jako dobrosrdečná parta mírumilovných muslimů, kteří byli v minulosti utlačováni nespravedlivým režimem. Poté, co se "demokraticky" dostali k moci, vyzkoušeli si, tehdy ještě jako umírnění muslimové, co si všechno můžou dovolit, než je někdo klepne přes prsty.

Takže hned jako první pokus potlačilo opoziční sílu v parlamentu a z členů opozice udělalo jen pár řadových politiků, bez nároku podílet se na řízení země a neméně "demokraticky" obsadilo i polovinu Ústavního soudu svými lidmi. Západ opět mlčel a pokračoval v oslavování arabského jara pomocí dezinformací a lží o demokraticky smýšlejících muslimech, stavějících se proti diktaturám. Přitom učinili muslimy i z ateistů a křesťanů, kteří s Bratrstvem a dalšími hnutími neměli vůbec nic společného.

Nedlouho poté se tehdy ještě muslim Mursí pokusil uzurpovat větší moc a znemožnit své sesazení změnami v egyptské ústavě. 
Po menších roztržkách a několika protestech se rozhodl asi jako projev dobré vůle uspořádat referendum o dvou kolech. Vzápětí, den před prvním kolem, kde se vzaly, tu se vzaly průvody islamistů(!), procházející egyptskými metropolemi a náhodou vedoucí přes křesťany obývané čtvrti s hesly jako ,,Islámská, islámská (ústava), navzdory křesťanům!" a ,,Egypt volá po šaríi!" Taktéž prolétl mnohým oknem křesťanských obydlí tu kámen s nevybíravě formulovaným dopisem, tu dokonce i ovčí hlava s výkřikem ,,Alláhu akbar!" za ní. 
Asi islamisté zdržovali fronty ve vedrech u hlasovacích uren, dozorčí v komisi, nabádající k hlasování pro novou ústavu byli zajisté též islamisté, ti přece s islámem nemají nic společného, jak by mohli... 
Po prvním kole, kdy zejména křesťanům byl, taktéž islamisty, znemožňován přístup k hlasovacím urnám, se pochody islamistů konaly již každodenně, po kole druhém islamisté opět splynuli s muslimy. Vše měli v rukou stále demokratičtí muslimové, (ještě) muslim Mursí i přes těsné projití nové ústavy návrh "velkoryse" stáhl a jelo se dál.  Zlom nastal v létě 2013, když egyptský lid začal protestovat proti islamistickému(už!) režimu a islamistickému prezidentovi Mursímu, který byl na začátku července svržen a uvězněn egyptskou armádou. Doslova přes noc se stal z Mursího muslima Mursí islamista, na jeho místo nastoupil generál Abdall  Fattah Sísí a MB putovalo zpět do ilegality. Muslimské Bratrstvo se pochopitelně snažilo opět dojmout svět videi o kruté armádě, pod jejímiž zbraněmi padlo za svobodu mnoho mužů Muslimského Bratrstva i několikrát po sobě, záběry zachycující "mrtvé" muže a raněné, kteří mimo záběry dostávali instrukce, co mají dělat a jako bonus plačící zahalené ženy, cudně "krvácející" jen z ruky. Bratrstvo je nadále potíráno, nelze sice mluvit o spravedlivých trestech, ale kdo seje vítr... Naposledy ničilo životy letos v lednu, při oslavě výročí onoho Arabského jara.

Během událostí v Egyptě a Libyi nastal celkem kultivovaný pokus o převrat i v Bahrajnu. Ten však Západ zcela ignoroval a jaksi přehlédnul, že tento pokus byl rozstřílen dvěmi tankovými prapory Saúdské Arábie. Evidentně tedy na Západě platí, nekritizuj spojence, i když je to ničema, zvláště sedí - li na zlaté žíle.

Smutný osud Muhamára Kaddáfí je nám všem znám. Mírumilovní muslimové jej po dopadení krutě zlynčovali a nakonec zastřelili za dohledu kamery. Díky tomu se z Libye stalo teritorium různých teroristů, země jejíž vláda má moc sotvaže nad jedním regionem, ráj pro převaděče uprchlíků, kteří jsou díky pádu Kaddáfího prakticky nepostižitelní, neb je nemá kdo trestat.

V tom celém kontextu člověku logicky dochází, že mezi islámem a islamismem, mezi muslimem a islamistou de facto není vůbec žádný rozdíl, že řeč je vlastně stále o tom samém, tedy o islámu, o muslimech. Ale multikulturní mašíblové vám dokola budou vykládat, že muslimové a islamisté spolu nemají nic společného. To se bohužel týká i Evropy a světa vůbec. Vše špatné mají na svědomí islamisté, a těch pár dobrých věcí ti správní muslimové. To se ale jen tak říká, abychom ty horké hlavy arabské trochu polochtali pod bradou a nijak si je nepohněvali, aby se nám tu náhodou také nevykoulilo nějaké to arabské jaro, které by do budoucna znamenalo Evropskou zimu.
Nešťastná vlastnost sluníčkářů je, že si je, muslimy s islamisty, stále pletou a pak se sami stíhají při lži. Ale lhát a cejchovat ostatní nepřestanou.