Z mistrovské kuchyně (Luboš Tlučhuba Vencl)

Střípky z nejen finální (ne)přípravy na MR. Úvahy o scrabblovém a životním mindsetu a vlivu štěstí a smůly nejen ve scrabblu

Nevím, jak Vám, ale mně chybějí komentáře k turnajům. Komentáře, které začaly na stránkách Pavučiny a po jejich vzoru jsme je zavedli i u Poškoláků, kde jsem je psal především já (ach, ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy použil svůj pseudonym). Původně měl vzniknout k MR jeden komentář, ale nějak bylo mnoho co říct a bylo by to moc dlouhé, takže jich vzniklo povícero, tohle je první z nich (samozřejmě si přečtěte každý co je libo, každopádně zimní večery jsou dlouhé a pauza mezi sezónami také 😊 )

A říkám si, že nahlédnout do kuchyně mistra (neodhalím z ní vše, ale něco zřejmě ano) a pochopit, „jak ten Vencl mohl vyhrát MR“ může zajímat leckteré z vás (k té druhé otázce je odpověď celkem jednoduchá: štěstí😊).

Zdaleka nejsem scrabblový robot a rozhodně mám rezervy. Kdybych měl posoudit svoje scrabblové kvality, tak to bude zhruba následující hodnocení: slovní zásoba 3-4 z 5 (v kontextu úrovně hráčů na MR). Určitě mám lepší slovní zásobu než někteří hráči, ale rozhodně také horší než jiní. Kdybych měl jmenovat, tak myslím, že Sobi, Břéťa a Vojta ji mají určitě lepší než já, Petr Landa, Martin Hrubý či Pavel Podbrdský zřejmě také a mnozí další ji budou mít na podobné úrovni. Ale mám své špíčky, které v hlavě nosím a snažím se na ní pracovat. „Vidění“ bych ohodnotil tak na 4 z 5. Rozhodně mám mezery zejména v nalézání bing – ne, rozhodně nejsem rozený bingař, ale u nebingových slov myslím, že většinu důležitých tahů nepřehlížím. Co však považuji za své silné stránky, kde bych si dal 5 z 5 jsou práce se zásobníkem (co si nechat, co odehrát), taktika a také „silný mindset“. Troufnu si říct, že v těchto vlastnostech jsem na špičce (byť na ní jistě nejsem jediný).

Mindset? Ano, prostě si věřím. Samozřejmě to vychází z vědomí mých výsledků, z toho, že už vím, že se mohu měřit s kýmkoliv jako rovný s rovným. Ale je v tom víc. Občas si zahraju soukromé „mistrovství“ proti wordmasteru. Jedenáct partií a když vyhraju alespoň 5 (nastává naprosto výjimečně, většinou vyhrávám 4, nebo méně), tak finále na dvě vítězné (to jsem nikdy nevyhrál). Vedu si i statistiku, takové lehké shrnutí (skóre, žolíky, binga…) Tuto svou praxi jsem vnukl už loni i Vojtovi a letos, před několika měsíci jsem se mu pochlubil screenem svojí bilance (měl jsem tehdy opravdu dobrou sérii i s výhrami proti žolíkům, atd.) Když Vojta screen viděl, proběhla následující komunikace: „Ty ho dokonce necháváš začínat. To si říkám, že je aspoň moje jediná výhoda, když proti němu hraju.“ „Ze začátku jsem taky nenechával, ale teď si říkám, proč by ne. Těžko na cvičišti… …a ne, není. Naše výhoda je taktika.“ „Silný mindset, ten Ti nechybí.“ K té bilanci musím říct, že tím, jak jsem se Vojtovi ješitně pochlubil, jsem na sebe seslal trest boží (nebo aspoň wordmastera). Co přišlo v následující dlouhé sérii her, to nebylo ani trochu dobrý (“Trochu pokory, Tlučhubo,“ jakoby se ozvalo shůry) :-D …ale snad jsem vás nyní trochu inspiroval.

Mám ale na mysli i ten životní mindset. Oba se prolínají v jednom směru. Můj životní postoj je takový, že na sebe beru odpovědnost za svůj vlastní život. Upřímně, fakt nemám rád, když lidi naříkají na okolnosti a svádí svou situaci na smůlu. Ona to většinou není smůla, většinou to jsou vlastní chyby. Ale je příjemnější hovořit o smůle než si vlastní chyby přiznat. Vím, o čem mluvím, zažil jsem v životě nelehké situace a dostal jsem se do nich vlastními chybami. Ale také jsem v určitém okamžiku začal velmi usilovně pracovat na jejich nápravě a teď žiju vesměs velmi spokojený život (i když pořád jsou věci, které by mohly být lepší). Já nechci zpochybňovat existenci životní smůly a nešťastných okolností (i když si myslím, že její množství je menší, než prezentují ti, kteří na ni naříkají), ale jsem přesvědčený, že nezáleží na tom, co se vám v životě přihodí, ale na tom, jak na to zareagujete.

A podobně to mám i ve scrabblu. Tedy… …musím se přiznat, že v poslední době připouštím, že štěstí hraje ve scrabblu větší roli, než jsem byl dříve ochotný přiznat. Moje oblíbená statistika byly vždy mistrovské výsledky Martina Kuči. Z 18 účastí na MR byl 1 x 18. (můj osobní názor je, že to tehdy trochu zabalil v hlavě, když mu MR začalo mizerně, ale to by musel říct on sám), 1 x 10., 1 x 6., 1 x 5. (v době, kdy už moc nehrál) a 14 x mezi prvními čtyřmi (z toho dvě čtvrtá místa, tři třetí a 9 finálových účastí). „Řekněte mi, kde je ta smůla!“, jsem vždycky pravil. Ale je pravda, že tohle jsem trochu přehodnotil. Přesto pořád jsem přesvědčený, že je to o tom, jak kdo dokáže to štěstí uchopit za pačesy, respektive se s tou smůlou poprat. Lidi, já tak nemám rád projevy fňukání při partii! Jednak to působí fakt trapně, když dotyčný chvíli poté, co fňuká, dá bingo (ano, já vím, že se zásobník může proměnit rychle) a prostě mi to přijde takový slabošský. A jen o trochu méně nerad mám hlášky typu: „Ty jsi klikař,“ „Ty máš ale štěstí,“ atd. Odehrál jsem nemálo partií, ve kterých mi zásobník nedovoloval nic víc než jít tah za tahem (tak určitě, jdeme od zápasu k zápasu 😊) a opravdu jsem musel vynaložit v každém tahu hodně umu, ale navenek to mohlo působit, jaké mám štěstí, protože z toho byl vždy silný tah. Soupeř vidí jen to navenek, ne to uvnitř… …já nemám problém s tím, abych po partii soupeři přiznal, že jsem měl opravdu štěstí, vlastně to dělám nezřídka. Ale myslím si, že tím, kdo by to měl říct, je ten, kdo to štěstí měl, ne soupeř. A sám se toho snažím držet. Po prohrané partii většinou pravím prostě a jen: „Gratuluju.“ Většinou nechci snižovat výkon soupeře slovy o štěstí. Ano, o přestávce se klidně vykecám z toho, jakou jsem měl smůlu, ale soupeři chci vzdát hold a respekt. To jen taková odbočka… …ale abych nemluvil jen o sobě: velmi podobného přístupu si všímám (a to v podstatě celou dobu od jeho comebacku) i u Filipa Sázavského. Jemu ode mě patří rozhodně velký palec nahoru.

Ještě k tomu životnímu mindsetu. Ano, dávám scrabblu svůj čas i energii a v jistém smyslu jsem scrabblemaniak (a možná právě proto jsem byl letos po tolika letech a takovém úsilí odměněn), ale zároveň myslím, že mám životní priority poskládané dobře (scrabble by v mém žebříčku hodnot zaujal aktuálně zhruba tak 5.-7.místo), nechybí mi životní nadhled a zejména v posledních dvou letech řeším tolik důležitějších věcí, že jsou pro mě scrabblové výsledky vlastně dost vedlejší a opravdu je pro mě scrabble jen příjemným odreagováním. A to navzdory tomu, že se ho snažím hrát opravdu dobře a pořád na sobě a své hře pracovat.

Jedním z dalších způsobů odreagování jsou pro mě výlety, které v posledním roce nabyly podob treků. V listopadu mi poněkud neplánovaně vznikl značný přebytek dovolené. Proplácet ani převádět ji u nás nechtějí. „Tak jak si ji vyberu a kdy? Hm, co takhle týden před mistrovstvím a putováním po části Centrální Via Czechia podél Střely a Berounky? Jo, to zní dobře.“ Od pondělí do středy jsem šel postupně z Plas do Liblína (krásná etapa, příjemné šlapání), z Liblína do Skryjí (profilově naprosto brutální první polovina etapy – cca 13 km, přátelštější druhá polovina 😊, ale jinak také pěkná etapa v samém závěru s pokladem v podobě skryjského jezírka 😊 ) a z Roztok pod Křivoklátem do Berouna (etapu Skryje – Roztoky jsem musel přejet busem v úterý večer, protože ve Skryjích není mimo sezónu možnost ubytování). Beroun se pro poutníka stává oázou civilizace. Nejprve se trochu zkulturní v naprosto luxusním apartmánu (za velmi přijatelnou, akční cenu), pak se vydá do města na kvalitní večeři a ve čtvrtek dopoledne dál vegetí a užívá výdobytků civilizace, protože příliš nespěchá. Zjistí, že Kuba se zřejmě již uložil k zimnímu spánku, dá si horkou čokoládu v Cross Café a pizzu k obědu a teprve pak vyráží. Na trase Via Czechia je naposledy spatřen na skále na vyhlídce v Tetíně (je tam fakt nádherný rozhled do krajiny – viz foto) v místě bývalého hradiště. Dále se jeho stopa ztrácí a poutník mizí neznámo kam (některým znalcům to připomíná 110 let staré zmizení stop po Járovi Cimrmanovi, ačkoliv v tomto případě se jedná o zmizení jen dočasné). Každopádně to bylo moc příjemné pročištění hlavy. Navíc po večerech jsem měl na pokojích čas, který jsem dělil mezi scrabble a školu – ani jedno jsem nehrotil příliš. Svou slovníkovou přípravu po léta pečlivě uschovávanou jsem letos téměř neviděl. Ale nemohu ani říct, že bych na scrabble před MR kašlal – nějak se mi podařilo opět vybalancovat všechno důležité 😊

Co bych vám ještě tak prozradil z mojí kuchyně? Jsem přemýšlivý typ. Často z variant, které se nabízí, sáhodlouze zkoumám, jaké slovo zahrát a to jak z pohledu bodů, tak z pohledu odehraných respektive ponechaných písmen či nahrávky soupeři. Volba správného slova mi většinou zabere mnohem více času než jeho nalezení. Nikoho tedy nepřekvapí, že dvouminutový limit na tah mi plně vyhovuje. Rád bych si o sobě myslel, že dobře zvládám stres, ale několik turnajových situací mi v minulých letech ukázalo, že občas pod časovým presem dělám hloupé, trapné a navíc velké chyby. Co s tím? Hrát častěji pod tlakem. Na herně jsem začal hrát partie všech typů časových limitů a je zřejmé, že zejména minutovky a dvanáctiminutovky pro mě byly výzvami. Možná jsem se s nimi nepopasoval vždy ideálně, ale to pro mě nebylo podstatné, podstatné bylo natrénovat hru pod tlakem a myslím, že to pomohlo… …lidičky, mě vám přišlo, že mám v těch dvouminutovkách tolik času. 😊 A myslím, že v několika důležitých momentech MR mi tento trénink pomohl udělat na poslední chvíli správné rozhodnutí.

Co dalšího vám pomůže vyhrát mistrovství republiky? Ježiš, já mám tolik rituálů a fetišů!😊Určitě jste si všimli mého pejska, Bleska, který mě v posledních letech na turnajích. Není to jen obyčejný talisman. Má pro mě mnohem hlubší význam, vlastně hned ve dvou směrech. Jaký, to si ponechám pro sebe. Mám i jiné rituály, ty si taky ponechám pro sebe. Samozřejmě, jak jsem říkal, je to o mindsetu, ne o štěstí… …ale pokud topíte plynem (či na něm vaříte), určitě víte, že revize kotlů dělají kominíci. Když k vám přijdou den před MR udělat onu revizi, nemůžete si dovolit riskovat a nešáhnout si na ně!😊 Samozřejmě, je to jen pověra… …ale 15 žolíků v základní části je 15 žolíků a to neokecáte. B-)