Prahu dobyly Sikorky (Luboš Tlučhuba Vencl)

Prahu ovládli Sikoři. Dvojnásobný scrabblový mistr vyučuje šachového velmistra. ŠPEHÝRK a jiné historky.

Necelý měsíc po roudnickém turnaji došlo na první pražskou zastávku scrabblového kolotoče. Pro mě ten měsíc uplynul především ve znamení úspěšného ukončení prvního semestru a začátku semestru dalšího, ale o to víc jsem se na celovíkendové hraní těšil. Přišel jsem sice z pozice mistra republiky, vítěze roudnického turnaje a prvního hráče žebříčku, ale přesto s respektem. S vědomím, že na oba předchozí výsledky mělo vliv štěstí, a že ty naopak ovlivňují právě žebříček. Navíc účast nabitá kvantitou (alespoň relativní na poměry posledních let) i kvalitou – účast pěti ze sedmi nejlepších hráčů žebříčku s ELO nad 1900 a většiny hráčů z první dvacítky naznačovala, že půjde rozhodně o těžký turnaj.

První kolo nemohlo být lepší. Příjemná a milá soupeřka – stejně jako v Roudnici mě na úvod čekala Dáša – a písmena taková, že jsem si stěží mohl vysnít lepší start do turnaje. Naopak Dáša se partií protrápila, a tak hned na úvod zapisuji nejen vítězství, ale i vynikající skóre. Z ostatního dění zaregistruji část závěru partie dvou exmistrů. Martin Daněk zkušeně ubrání hrozby Pavla Podbrdského. Zaujme mě, že i tak zkušeného matadora, jakým Martin je, postihuje v určitý moment pověstný třes prstů. 😊 Ale není divu. Pavlův skalp je cenný i pro něj. Kromě Pavla nikdo z první nasazené pětky nezaváhá.

Druhé kolo a Aleš Horák. Hm. Tady musím říct, že jsme s Alešem měli na dění na desce poněkud odlišnou perspektivu. Alešovi to v úvodu chodí náramně. Začne žolíkovou GA(Z)ELOU (82), na kterou ještě nalézám odpověď v podobě ODRA(Z)ÍTE (68), přidá tři třicítky a po čtyřech tazích vede o 50 bodů. Mám na ruce X a Ó, ale žádný úplně bezproblémový tah. Rozhoduji se pro BOX (34), který je sice krásný, ale zároveň otevírá přístup na trojnásobkový sloupec. Myšlenka je taková, že Aleš tam dost možná bude mít pádnou odpověď (a možná taky ne), ale mně by mohlo přijít něco k Ó (a nebo taky ne) a mohl bych s ním obsadit světlemodrou pod R. Plán vychází v podstatě docela dobře. Aleš má sice E, nicméně k němu jen JEŘ, které nedosáhne na trojnásobek, zatímco mně přichází HALÓ (+RÓ). A a Ó jsou sice jediné dvě moje samohlásky, ale to nyní nemohu řešit. Potřebuju se především nějak udržet Alešovi na kontakt nebo ještě lépe přiblížit a jak se partie vyvine dál, to se uvidí… …ještě v 8.tahu vede Aleš pořád o 40. Pravda, pak mám silné tahy, Aleše doženu a na závěr se žolíkem nezaváhám a potvrdím, jakou univerzitu studuju: VYHNO(J)ÍŠ (63). Aleš to vnímal tak, že mi to neskutečně chodilo. Já tak, že mi to přišlo, v závěru rozhodně, ale Alešovi rozhodně v úvodu a já šel svému štěstí naproti drzou, odvážnou a dobrou hrou… …úhel pohledu… …ale uznávám, že kus štěstí tam byl také, to ano. Zbyněk poráží Sobiho, David Shánělec Filipa Sázavského a z nejvýše nasazené pětice tak zůstáváme s dvěma body už jen já a Vojta. Rodinný souboj Sikorů vyhrává v dramatické koncovce Michal, což se ukáže být pro další vývoj turnaje velmi důležité.

Partie s Radkem Mannheimem je jedna z těch, po kterých si člověk říká, zda to nešlo někde, nějak… Po pěti tazích vedu o 20, Radek pokládá bingo, já mám silnou odpověď, takže jsem pozadu jen o 25 bodů a držím na ruce žolíka. To je situace, která je rozhodně otevřená. Pravda, Radek má tah k dobru, což mu spolu s náskokem dává šance dobré, ale rozhodně nic jasného… …Radek to hraje výborně, drží pozici hodně uzavřenou. Já si naopak neumím poradit, jak bych chtěl a potřeboval. Pěkná písmena nedokážu složit ani do binga ani do hodnotných tahů, naopak Radek má tahy silné, a tak je z toho nakonec rozdíl 70 bodů a já jen přemítám, kde, jak a proč mi to proklouzlo mezi prsty. Ani Vojta nezůstává stoprocentní, když podlehne Ivošovi. Pavel Podbrdský si připisuje druhou prohru, když prohrává v přestřelce s Markétou Gutmanovou 421:402.

Partie s Alenou Jankovcovou je… …no, řekněme taková neslaná nemastná. Vlastně ji rozhoduje nečitelné písmeno. Alena jej považuje jiné, a i když ji na to upozorním před zmáčknutím hodin, nezbývá jí dost času na to, aby dokázala vymyslet něco jiného. Při pohledu na celkový rozdíl 30 bodů ho vidím v tomto… …a v tom, že já žádný tah neztratil… …po Roudnici jsem se stal terčem několika rýpavých a nutno říct, že oprávněných poznámek, že jsem ovládl statistiky s nejvíce žolíky a nejvíce neplatnými tahy… …hm, co k tomu říct? No, sám jsem si uvědomoval, že to bylo „too much“, i když na druhou stranu se mi zase nechtělo z mého mindsetu příliš ustupovat a docela si za těmi svými roudnickými pokusy v daných situacích stojím. A při několika hraničních situacích jsem ani při celém pražském scrabblovém víkendu necouvl ač jsem si nebyl zcela jistý. Je pravda, že tentokrát jsem nejistá slova podroboval možná větší kritice a více zvažoval, jak moc pravděpodobné to je a nutno říct, že jsem se trefoval dobře. Přesto myslím, že v Roudnici to byla jiná skupina slov, jiný typ rozhodování… …s Alenou autocenzura zafungovala správně. Poté, co jsem tah předtím otevřel drze trojnásobek položením P za červenou (fungovalo tedy OP + něco kolmého) se mi v zásobníku složily GLYOM a GLYNOM za 44 respektive 47 bodů. ,Něco takového platí,′ říkal jsem si… …a správně. „Něco takového“ ano, ale také jsem se správně zarazil, že dost dobře ne ,přesně takového′. A vyhodnotil jsem si také, že risk v tomto případě za potenciální zisk nestojí, když mohu hrát na jistotu GNOM (+OP+MASE) (38). No, už vím, jak je to správně, možná si to i zapamatuju. 😊 Ve šlágru kola poráží Filip Sázavský Sobiho.

Ne tolik neslaná a nemastná, přesto nijak příliš zajímavá, je i partie s Jindrou. Po výměně v prvním tahu s žolíkem a šesti souhláskami na ruce, si v třetím tahu vzpomínám na svou Pavlu a pokládám BÁJEČNO(U) (ženskou) za báječných 84. Brzy přichází druhý žolík, Jindra však drží partii zavřenou a já několikrát podstupuji dilema, zda hrát na body nebo zkusit jít po bingu, ale vždy si to vyhodnocuji, že není důvod a raději hraju silné tahy. Autocenzura opět zafunguje správně, když odolám tvarům ŘÍDLÉ i DNOVÍ a partii tak dovádím k poklidnému vítězství. Na prvním stole nestačí dnes (a vlastně nejen dnes) skvěle hrající Věrka na Michala Sikoru. Já jsem přítomný dramatické koncovce partie Vojty s Karlem Sikorou. Vojta v ní nachází skvělý vítězně remízový tah zahrnující „předponu“ k slovu TONU. Schválně, kdo z Vás by věděl – a byl si tak jistý, aby to zahrál, co lze položit před TONU, kromě U a S? Já tedy ne!

V šestém kole začíná zase přituhovat. Usedám proti Filipovi s vědomím, že tohle nebude snadné. Jenže Filip se v úvodu trápí. Podle všeho má noční můru každého scrabblisty. Jedničky, z nichž nejde nic kloudného. Já mám naopak silné tahy, a tak po pěti tazích vedu už o 60 bodů, načež hraju tah vyloženě pro radost. K Filipovu ŽAB napojuji NIVÓ + ŽABÓ (25)… …jak často zahrajete jedno z těchto slov? A jak často obě v jednom tahu? Upřímně, není to jen poetika. Kdybych to nepovažoval za nejlepší tah v dané pozici, tak tomu asi odolám, ale duši to pohladilo. Filip pochopí, že nemá jinou možnost než riskovat, a tak zkusí DOLOMENÁ (72). Bingo platí, Filipa vrací do hry, nicméně stále ještě vedu. Následující tah je přesně ten, kde neucuknu ze svého rozhodnutí riskovat. HEFTem si nejsem stoprocentně jistý, což je možná důkaz slovníkové slabosti a nejistoty, ale každopádně cítím, že ho odehrát potřebuji. Postupně mi přichází oba žolíci do pozice na fotce. Najdete nejlepší tah? Do dvou minut? Osobně jsem rád, že jsem se nespokojil s prvním nalezeným, docela solidním, bingem a vůbec se pustil do hledání jiných. To by měla být samozřejmost, ale znáte to, člověk je občas pohodlný… Není to zase žádná světoborná pozice a myslím, že většina z vás nejsilnější tah najde, ale nic lepšího nemám… …prozatím tak odsunu rozhovor s Filipem kolem té situace, ať vám nenapovídám. Hotovo však ještě není. Filip jako odpověď rozehraje I mezi dva trojnásobky. S přebytkem souhlásek se na žádný z nich nedokážu dostat, ale je mi jasné, že I na 5.místě potenciálního devítinásobku je něco, co může zvrátit partii, ve které vedu o stovku, a že TOHLE MUSÍM UCPAT! Takže tam vymyslím zbavovací VŘIŇ. Vzápětí mi zatrne. ,Ty vole! Tohle není zrovna dobrý ucpání devítky!′ Druhé „ty vole!“ přijde, když si uvědomím, že E zbývají ještě tři. Maličko mě uklidní, že M nezbývá žádné, T jen jedno a N už také jen jedno, takže ta hrozba není až tak strašná. Ale klidný rozhodně nejsem… Filip to později využije na VŘIŇTE (42), ale nic strašnějšího naštěstí nepřijde. Opět mi dobře zafunguje autocenzura, nenechám se zlákat ani tvarem ZNĚJ ani předponou ZDÝMÍ, a tak nakonec vítězím o 90 bodů. Vedle nás na prvním stole zaznamenám útržek ze závěru partie dvou dosud neporažených, Honzy Votavy a Michala Sikory. Honza mění, Michal hlásí pass. Honza překvapeně: „Pass?“ „Konec,“ osvětluje Michal… …náhle se Honzovi rozbřeskne… „Když jsem se konečně k něčemu proměnil… Myslím, že to dokonale vystihuje rozdíl mezi nimi dvěma. Honza je skvělý hráč, ale přece jen, scrabblové zkušenosti pořád ještě nabírá, zatímco Michal je protřelý matador, který si nekomplikuje situaci, když nemusí. Právě Honzovi líčím historku z mé dávné partie s Markétou Gutmanovou. Celou ji tady asi prezentovat nebudu, ale stručně: Zamyslete se nad tím, co byste dělali, kdybyste proti zkušené soupeřce, jakou Markéta je dostali v prvním tahu na ruku zásobník: ŠPEHÝRK. Líčíme to Honzovi s Markétou oba a Honza se baví i učí. Zajímavé vyústění to má v naší nedělní ligové partii, když Honza pamětliv mé historky dlouze dumá, co na něj kuju, ale o tom až v ligovém komentáři.

Po 6.kole si říkám, že můj komentář bude zase o tom, že se budu ospravedlňovat, že jsem měl kupu žolíků, a tak jsem tedy skončil vysoko. Měl jsem jich tou dobou devět. Nakonec to dopadlo trochu jinak, ve zbytku turnaje mi přišel jediný, což jako by předznamenávalo ligovou neděli… No, co říci k partii s Michalem? Já se ze začátku trápím, zatímco Michal zasazuje jeden SOT za druhým, takže po osmi tazích vede 213:146. Během dalších dvou tahů je to rázem už jen o 20 a já tajně doufám, že by to mohl být začátek obratu. Jenže Michal mě hned vrátí do reality. Dvojúder TA(J)GOU (47) a NÓ (45) vrátí skóre zpět na rozdíl 70 bodů a ten už se do konce partie nezmění, což s ohledem na druhého žolíka u Michala v zásobníku je vlastně úspěch. 😊 Ne, v této hře, jsem byl prostě druhej a neměl nárok. Jarda Buksa potvrzuje svou skvělou formu, kterou si přivezl už z Roudnice, poráží Vojtu a spolu s Honzou Votavou je nejbližším Michalovým pronásledovatelem.

V partii s Martinem Hrubým je to přesně naopak než s Michalem. Tedy trochu naopak, trochu stejně. Scrabble je někdy vlastně hrozně jednoduchý a není třeba ho komplikovat. Netřeba vždy spekulovat, zda soupeř nahrávku využije, byť je vstřícná. Zásobník AĚJŤUVX vypadá na první pohled děsivě. Ale nabízí VĚŠŤ (30) na pozici K8 přes položené Š. Sice rozehrávám trojnásobek, ale je to silný tah, čistím zásobník a ponechaná písmena umožňují variabilní hru podle situace. Když Martin na trojnásobek půjde, nabízí se možnosti XU / -UX / -AX/U / JUXT/A… …a když nepůjde… …nejde, mění 6 písmen a rázem vedu téměř o 60 bodů. I dál mám silné tahy, takže rozdíl vytáhnu až ke stovce. Podobnost partie s tou s Michalem je jen v Martinových dvou žolících, ale ti mu pomohou pouze celkové skóre mírně zkorigovat, jinak to bylo naopak a tentokrát jsem hrál já a soupeř přihlížel… Honza prohrává s Karlem, Jarda s Michalem a rázem jsou na čele oba Sikorové, přičemž mladší z nich je již jistým vítězem. Za Karlem je s půlbodovým odstupem šestičlenná skupina šestibodových a souboj o stupně vítězů tak bude ještě hodně zajímavý.

9.kolo a klasická soupeřka. Jak pravil někdy loni Pavel Podbrdský: „To je rivalita trvající desetiletí.“ Statistiky ČASu nás usvědčují, že je to naše 50.vzájemná ČASovská partie, což není zase tak moc – s Pavlem Vojáčkem jsme načali už 8.desítku vzájemných partií (a to jen těch oficiálních) – ale je to zkrátka už dlouhá historie, první oficiální vzájemné partie jsme sehráli v roce 1999, přičemž myslím, že ČAS nemá zaevidovaný minimálně jeden mač (ve čtyřech) na juniorském MR 1997 a je k tomu třeba připočítat i nejeden klubový zápas. K samotné partii není moc co říct. Katka se hodně trápí, já sice nemám žádné zázraky, ale i tak jsou mé tahy dostatečně silné na to, aby s přehledem stačily na vítězství. Michal si poradí s Filipem Sázavským a po dlouhé době tak máme vítěze turnaje se stoprocentní bilancí, Karlovi to proti dnes skvěle hrající Věrce neskutečně chodí, a tak udrží druhé místo a ze skupiny šestibodových vítězí kromě mě už jen Jarda Buksa. Ani tentokrát mu skvělý výkon nestačí na medaili a končí opět bramborový, nicméně postup na MR by si letos už neměl nechat uniknout. Pavel Podbrdský zmasakruje Ivoše Hradského 519:280. Pětistovku nadělí i Zbyněk Martinovi Hrubému a za turnaj tak padne dohromady šest pětistovek!!! Kromě Zbyňka a Pavla ji zapisuje i Martin Sobala a také další dva Pavlové. Chaloupka a hned dvakrát Palička. Tomu však po hříchu výborný turČAS moc nepomáhá, protože končí se 4,5 body. Je tak na čele alespoň čtyřčlenné skupinky, jelikož se dnes udály dohromady tři remízy! Já jsem naprosto spokojený. S mírně nadprůměrnou žolíkovou bilancí výrazně nadprůměrná bilance zápasů a jen dvě prohry, přičemž ta s Michalem s ohledem na písmena nás obou mrzet nemusí.

P.S. S Markétou jsem uvažoval tehdy následovně: ,Šance na to, že mi dá potřebnou krátkou samohlásku je velká. Když budu pasovat, bude to příliš nápadné. Tak zahraju neplatný tah. Nejlépe z co nejvíce hnusů a za co nejvíc bohů, aby měla důvod protestovat. HÝŠEK!... …a Markéta neprotestuje. Jednak využívá slovo k udání svého C na CHÝŠEK(!), byť kolmého nemá nic velkého a jednak uvažuje tak, že v 1.tahu nechce křížek a navíc takovou blbost bych si přece nevymyslel! Když tuhle historku slyšel onehdy Martin Sobala, pravil, že jsem měl hrát HEKÝŠ (je za víc bodů a bez nahrávky na CHÝŠEK)! To mě tehdy nenapadlo. :-D

P.P.S. Nejlepší tahy z pozice na fotce jsou (O)V(I)TÝMA (hráno v partii) případně (O)V(Á)TÝMA na čtyřnásobek s kolmými ČIV a S(O)T. Filip protestuje – asi tak, jak protestujete když je to jediné, co vám zbývá – na SOT se slovy: „Sot, co je to sot?“ „Právě tohle – úder,“ odpovídám. Kdyby vás zajímalo jaký, tak v dnešní terminologii bychom použili zřejmě označení direkt či přímka. 😉