Myšlenky a poděkování (Luboš Tlučhuba Vencl)

Myšlenky, poděkování, úvahy. Jak mě Milan před lety učil scrabble a jak OGIVY po letech kruh uzavřely.

Poděkování patří na prvním místě Pavle. Ta mi poskytuje pevné a stabilní zázemí a díky němu jsem v posledních letech v klidu a v pohodě, což je samozřejmě základní podmínka pro vše ostatní.

Když už Pavlu zmiňuji… …ukázal jsem jí pozici při klíčové Břéťově chybě v závěru 1.partie. Když se s ní popasovala, tak jsem pravil: „Raději nechtěj vědět, jakou chybu jsem udělal já.“ „No to mě zajímá! Ne nějaké Břéťovy chyby, ale Tvoje!“ Pavla nalezla UKÁJÍŠ i VÝSTŘEL a pravila něco o tom, že co my dva děláme ve finále a především, na co myslíme, že nenajdeme takováto slova, že ji tedy rozhodně zajímají zbraně a sex. 😊 No, když tak přemýšlím nad tou Břéťovou chybou tak si nedokážu odpustit poznámku (ano, já opravdu vím, že to je hodně laciné) o tom, co Břéťa s Janou spolu dělají, zda si jen TEXTUJÍ…

Další poděkování patří Milanu Kudějovi. Sám se snad nikdy nepasoval do role mého mentora, nicméně já jej během let za svého guru začal považovat. Ta spousta urputných bojů v Poškoláckých turnajích, ta spousta drobných poznámek, které mě měly přimět a přiměly uvažovat o různých aspektech scrabblu, ta různá povzbuzení a popíchnutí, ta všechna různá pekelná slovíčka... …nedá se to tu všechno vyjmenovat. Za všechny příhody zde vypíchnu jednu, kterou jsem už mnohým líčil, ale má to svůj důvod a symboliku, proč to tu vyprávím… …aneb jak mě Milan učil scrabble: Jedno podzimní úterý nespecifikovaného roku (opravdu nevím, kdy to bylo, léta zpátky), poškolácké scrabblové zápolení a Milan pokládá OGIVY. Protestuji, zapisuji si křížek a Milan podotýká: „Mužský i ženský rod.“ Čtvrtek o DVA dny později, minutovka na Deskohraní: Hraji OGIVO, soupeř protestuje a já spolu s ním sebevědomě kráčím ke slovníku, načež udiveně hledím na jeho neplatnost. O přestávce zjišťuji, že jde jen o mužský rod, načež to okamžitě urguji přítomnému Milanovi. „A Ty sis to neověřil?“ 😊 Roudnice 10.listopadu 2024, 11.kolo, 5.tah: v zásobníku se na mě kření OGIVU a dokonce je krásně umístitelné: OGIVU (+VŘAĎ) za 30 je nejlepší tah, který v dané pozici nalézám. Že mi to přišlo právě v klíčové partii základní části nemůže být náhoda! Teď už to nemůže dopadnout špatně! Partie se po mém silném úvodu začne nepěkně komplikovat (viz komentář k druhému dni), ale OGIVU se na mě z desky celou dobu usmívá a dodává mi víru, že partii přesto vyhraju.

Během let jsem si vzal hodně i od mnoha jiných hráčů, zejména dalších bývalých mistrů. Jen tak namátkou mistrovsky zvládnutá práce Katky Rusé se zásobníkem ve finále 2003 proti Martinovi Kučovi, vytrvalost a nezdolnost právě Martina Kuči, debaty o taktice s Martinem Daňkem na pardubickém koupališti i jinde, zkušená práce se zásobníkem Pavla Podbrdského v posledních letech, kdy jsem ve finále zapisoval písmena z jeho zásobníku a měl to z první ruky, jedna drobounká poznámka Martina Sobaly, která mě donutila zamyslet se nad různými aspekty scrabblové taktiky.

Poděkování patří i Vojtovi Vackovi. Nevím, zda mě považuje za svého mentora, ale já jsem se v jeho guruování shlédl, ať chce či nechce. :-D Nějak cítím, že to patří ke koloběhu života, předávat mu podobná (nejen scrabblová) moudra, jako předával Milan mně. Za prostředek výchovy mládeže považuji i to, že se mu poslední dva roky na MR snažím ukazovat, že sice platí, že „mládí vpřed“, ale „staří“ pořád ještě nepatří „na svá místa“. 😊Nicméně musím podotknout, že i Vojta obohacuje mě. Například myšlenkou sledovat na YouTube kanál amerického scrabblisty Willa Andersona (má tam své kanály více hráčů, ale začal jsem u něj a ještě jsem nezkoukl všechna jeho videa, tak zatím své portfolio nerozšiřuji). Je zajímavé vnímat jeho postřehy z různých partií. Ze slovní zásoby si toho moc nevezmeme, ale z taktiky ano. Často to jsou věci, které většina z nás tak nějak podvědomě ví, ale slyšet to od někoho jiného a vidět ukázané názorně, má svou váhu. Možná i jakési Willovo fluidum mi pomohlo k českému vítězství (Thanks, Will). Vojta mě obohacuje i v jiných směrech. Myslím, že tohle je pro lidi z mé generace hodně důležité – být v kontaktu s mladou generací, člověka to trochu omladí, osvěží a oživí jeho někdy zkostnatělé myšlení a uvažování.

Uvažování… …myslím, že i to je jeden z faktorů mého úspěchu. Snažím se zkoumat scrabble jako takový i svou vlastní hru, přemýšlet nad ní, pracovat na svých slabinách a zdokonalovat své silné stránky.

Napadá mě tu ještě jedna poznámka. Je z knihy Stopy v oblacích, která velmi poutavě líčí prostředí běhů do vrchu v Británii, zejména v Anglii. Mimochodem, myslím, že je to kniha, která má čím obohatit naprosto kohokoliv bez ohledu na to, zda má kladný vztah ke sportu ať už extrémnímu, profesionálnímu nebo rekreačnímu nebo ke sportu samotnému žádný vztah nemá. Autor zpovídal jednu z legend tohoto sportu a dotyčný pravil: „Víte, já nikdy neměl to, čemu se říká „vůle po vítězství“. Když jsem se dostal do vyrovnaného finiše, většinou jsem ho prohrál. Ale v tréninku jsem naběhal takové množství kilometrů, že se málokdy někdo se mnou dostal do vyrovnaného finiše. Není to o vůli po vítězství. Je to o vůli se na vítězství připravit.“ Vlastně nějak podobně vypadala moje letošní příprava. Ta finální byla mnohem méně intenzivní než v předchozích letech. Ale v průběhu roku jsem scrabblu věnoval více času než roky předtím. I když pořád to nebyla žádná šílená penza času. Snažím se řídit heslem: „Pracuj chytře, ne tvrdě.“

Ještě zpět k Vojtovi. Během oběda před finále mě vůbec nenapadlo o tom přemýšlet, ale když se nachomýtnul u finálového stolu, že mi bude zapisovat písmena, byl jsem rád. Nikoho z přítomných bych tam neviděl raději… …a zdá se, že je učenlivý. Všiml si, že dva roky za sebou jsem tam za Pavlem pobíhal já a najednou jsem tam usedl… 😊

…takže Vojto, ještě jeden rok si to ve finále zopakujeme a pak snad… 😉

…a když jsme u mladé scrabblové generace… …znovu se musím zastavit u přístupu Filipa Sázavského. Moc se mi líbí a moc ho oceňuji (podrobněji to rozepisuji v předchozích komentářích). A samozřejmě nejde jen o přístup, ale i výbornou hru. Kdybych měl říci jednoho hráče, kterého bych rád viděl ve finále MR příští rok, kterému to přeju a myslím si, že si to zaslouží, bude to on. Vyzve jej Vojta? Když odbourá některé hloupé chyby, které občas umí vymyslet, tak má velké šance. Nebo proti němu usednu já? Bylo by to milé. 😊 Ale samozřejmě je zde dlouhá řada dalších. V první řadě všichni bývalí mistři. Každý z nich bude i za rok znovu velmi silný. A samozřejmě jsou tu další vyzyvatelé. Čeká nás opět velmi zajímavá sezóna.