MISTŘI!!! (Luboš Tlučhuba Vencl s přispěním Tomáše Rodra)

Jak mistr republiky prohrává partie, které nelze prohrát. A jak vyhrává partie, které nelze vyhrát (aneb mistr a velmistr den poté a o třech chodech). A především: Poškoláci, mistr ligy!!!

S tím vkládáním fotek tady je to zmar :-/ Ale možná jsem na něco přišel (některé jsou rovně, tak snad to příště bude ještě lepší ;-) )

Tomášovy pasáže opět zvýrazněné.

Jak již psáno dříve, do Brna jsem já i všichni ostatní Poškoláci jeli především kvůli lize. To byl vrchol, to byl cíl. Po prvních dvou dílech ligy jsme vedli před Túzy o 2 body, ale s nenapravitelně horšími vzájemnými zápasy (body z nich 1:5), o další bod pozadu byli Nerobité (vzájemné 6:0) a o další bod zpět čtvrtý Parnas (4:2). Takže žádná velká jistota...

... a hned první kolo nabízí těžký, náročný a klíčový zápas prvního týmu se třetím. Máme výběr a s Vojtou máme nad taktikou jasno. Půjdeme silní na silné a uvidíme, jak to dopadne. S oblibou říkám, že stavíme sestavu na výsledek 4:0, jen nevím pro koho. Jdu tedy na Břéťu. Po třech tazích prohrávám o 11, ale partie se teprve začíná lámat. Zatímco já hraju za 38, Břéťa má na ruce DOMRSKA a láká ho položené V. DOMRSKAV však shazuji. S těžkým zásobníkem hraju zbavovačku za 12 bodů a nechávám Břéťovi možnost dále se realizovat. Břéťa neodolá. DOSMRKAV. Ztrácí další tah, já hraju SÓLU (33) a vedu o 70. Jenže partie je opravdu hodně otevřená a Břéťa je pan Hráč. Vím, že nesmím nic podcenit. O několik tahů později se (po sérii oboustranně silných tahů) Břéťa přiblíží díky EXŮ (50) na necelých 20 bodů. Ale OSIŘ + SEXŮ (30) a následná Břéťova výměna mi vrací klid. O dalších několik tahů později se Břéťa znovu přiblíží na 20 bodů, přišedší žolík však dodává potřebnou jistotu. Mám v zásobníku bingo NEPŘENÁ a láká mě ho zkusit. Ale je to taktický nesmysl. 20 bodů náskoku, jsem na tahu, žolík na ruce a PÁLEN (24) jako klidná alternativa. Když to zahraju takhle, tak neprohraju a riskovat není důvod. Nahlas si přikážu (a rýpnu do Břéti) „Nedělej stejnou chybu jako Břéťa, nepokládej neplatná binga.“ Později mi přijde i druhý žolík, ale k oběma hlaďourkům mám v závěrečném zásobníku fakt nekompatibilní squadru, a tak jdou nakonec oba žolíci do závěrečného Ú(V)(O)Z za 7 bodů (:o) Ale stačí to a vítězím o 50. Vnímám, že kolem mě se dějí dobré věci, jen se o nich po partii ještě ujišťuji. Jana přesvědčivě poráží Trveje o 80 bodů, Věrka drtí Ivoše o 130. Přicházím k Vojtovi s pokynem: „Šetři se.“ Ale ne, on si musí něco dokazovat a Sobiho v koncovce poráží také. 4:0, výborně. Dobrá zpráva přichází i z dalších stolů. Túzy sice pobijí Plzeňáky na skóre 1528:1195, ale co z toho, když se v tom ukrývá výsledek 2:2 a pouhá lepší remíza? Tajím to před ostatními. Pokud si to zjistí, budiž. Ale nepotřebují to vědět, nesmíme propadnout euforii. Ýáčci zapíšou lepší remízu se Sirotky. V souboji Parnasu se Záškoláky skončí partie Honzy Votavy s Radkem Mannheimem remízou, což je v tomto případě pro Parnas vítězná remíza (2,5:1,5). V prvním kole proti Záškolákům rozsekám Martinu Iliasovou 469:280 i navzdory neplatnému (a smetenému) bingu „bunžský*“ (v pramenech prostě nemůže být každá africká řeka). Oba žolíci přijdou soupeřce, já však vítězím – i díky dvěma čistým bingům OPOTILA a trojitému NEZORÁNI (83). Martina mi protestuje na VAGIN, nejsouc si jista, jestli neplatí jen s dlouhým Í. „Ve slovenštině. Slovenky ji maj jenom dlouhou. Vy jak která…“ podělím se o (slovníkovou) zkušenost.

V druhém kole si mě z týmu Ýáčků vyhlédla Milena. Vzpomenu si na včerejší zmar v partii proti ní a vítám ji: „Odveta?“ „Já to tak neberu.“ „Já jo,“ odpovím. Pravda sice je, že vlastně (na rozdíl například od Jirky Kamína) na nedělní odvety sobotních mačů nevěřím. Nemám pocit, že by moje víkendové dvojzápasy dopadaly výrazně častěji 1:1 než 2:0 – lhostejno pro koho, ale teď se potřebuju nahecovat. Mileně to od počátku chodí. Po šesti tazích mám sice pěkných 139, ale Milena celých 197 (pomohl jí k nim především PÓR za 56). Naštěstí na ruce držím oba žolíky a po chvíli hledání nalézám TU(K)A(N)OVA (71). To mě vrací do hry, nicméně Milena je stále o krok přede mnou a ještě čtyři tahy před koncem prohrávám o 20. Naštěstí závěr mi přijde lépe a o 12 vítězím. Dohrávám a zjišťuji, že Věrka s Janou prohrávají asi o 30, zatímco Vojta asi o 130 vede. K Janě a Věrce putují jasné pokyny: „Vyhraj, o skóre nejde.“ Vojtu pak lehce vystresuju: „Každej bod, může jít o skóre.“ Možná se usmějete, ale jednak se ve zbylých partiích ještě něco mohlo zvrtnout, zejména pokud by holky riskovaly, a jednak ať se mladej snaží do posledního tahu. Nakonec se nic moc nezmění. Věrka prohraje o 50, Vojta zvítězí o 170. Jana sice partii s Michalem zdramatizuje, ale sedm bodů jí schází. Nevadí. Lepší remíza dobrá. Sirotci porazí Záškoláky, Nerobité Plzeňáky. Hráči Parnasu si v druhém kole připíšou druhou remízu, ale tentokrát je Tomášova remíza s Filipem pro ně prohrávající (1,5:2,5). Je to o to bolestivější, že skóre měl Parnas lepší...

Třetí kolo: Pilsner IQuell. Usedá proti mně Jaromír Haupt, můj někdejší učitel anglické gramatiky na VŠ a od té doby, co začal hrát scrabble, i kamarád a věrný a kreativní člen mé slovně-hračičkářské facebookové skupiny. Každá naše partie je plná vtipkování. „Nezačínáš,“ informuje Jardu Len, aby to nemusel zjišťovat. „Končím,“ glosuje můj soupeř. „Dám anglickou SAŇ,“ informuju a pokládám SUŇ. Jarda to na partiář vzorně napíše i s výslovností v hranatých závorkách, a ani poté, co po výměně ve svém následujícím tahu položím ve třetím na trojnásobek na trojku bingo VYTOPENU, humor neztrácí. Zahraje ZPIV + VSUŇ a poznamená: „Tohle je [vsaň]… ta je v jeskyni.“ Po čistém bingu mi postupně přijdou ještě oba žolíky, z nichž jeden užiju na další bingo – SLEDNOU za 80 – rozdrtím ho 446:302 a přispěju tak k čisté výhře týmu 4:0. Nám třetí kolo přináší derby s rodnými bratry Záškoláky (ačkoliv od jejich zrodu se sestavy obou týmů znatelně proměnily). Rozhodneme se pro stejnou taktiku jako proti Nerobitům. Silní proti silným. Vojta umí na Martinu a já si vezmu Radka. Věrka upozorňuje: „Dej si pozor na všechny technické věci, nadstavy, podstavy a podobně.“ Odbudu ji s tím, že tohle já mám v malíku a vím, proti komu jdu. No, ehm. Další partie, na kterou bych nejraději zapomněl. Úvod mám výrazně slabší než Radek, ale v druhém tahu v pozici na desce najdu nejlepší tah. Najdete také? A bonusová, poněkud otevřená, otázka: Co dalšího mi k pozici řeknete?

Ujímám se tedy vedení, které dál navyšuju. Radkovi neprojde SYS(L)EN(U), a i když o tah později nalezne NES(M)YS(L), mám silnou odpověď a držím potřebný náskok až do závěru. Vyvaruju se i prodloužení slova RADNÍ na ÚRADNÍ, kterému sice dost věřím, ale naštěstí mám vždy jinou alternativu než toto zkoušet (kouká to na mě v zásobníku několik tahů). A jdeme do závěru. Mám to nějak nekompatibilní, ale snad tu výhru nějak uplácám, říkám si, když si jako poslední čtyři písmena nechávám na ruce ŘAHL. Radek odehraje a po svém tahu praví. „Neotočil jsi pytlík, takže ztráta tahu.“ Nenechám se zviklat: „To není ztráta tahu. To je kří...“ sahám na pytlík... ... a sakra. On není pytlík jen neotočený, ale je v něm ještě písmeno! Takže ano. Podstav, ztráta tahu. Naštěstí to dobrané písmeno je Í, které mi vzhled zásobníku podstatně vylepšuje. No jo, jenže já bloud neobjevil prodlužku HRADNÍ!!! Šlo tam cokoliv – ŘÍHLA, ŘÍHAL, HALÍŘ... Někde něco zašudlám, Radek zavírá a vítězí o 10. Nejraději bych se neviděl. Vojta sice rozsekal Martinu a Věrka Petra, jenže Jana prohrála s Radanou, a tak máme jen lepší remízu. Což o to, není úplně špatná. Ale tohle měla být výhra. Vím, co mi včera chybělo. Zde v Brně jsem vždy zachovával tradici, kterou kdysi zavedla Katka, jež si po každé prohrané partii dávala trestné kolečko. Školní hřiště s dvoustovkovým oválem k tomu přímo vybízí. Jenže letos je zamčené a přelézat plot se mi nechce. Ale teď není nač se vymlouvat. Vezmu to kolem budovy. Při oběhu zjistím, že budova je jednolitá a poměrně velká a že ani nemohu obíhat areálem, ale musím to vzít venkem... ... to bylo dlooouhé trestné kolečko! Ale dobře mi tak! Zasloužil jsem si to a mozek jsem rozhodně před klíčovým soubojem s Túzy okysličil. Nerobité poráží Ýáčky, Túzy připisují lepší remízu proti Sirotkům. Za zmínku stojí partie Jany Vágnerové s Filipem Sázavským, kterou Jana vyhrála 463:410.

A právě Filip si mě vybírá v klíčovém souboji. Nějak vlastně nevím, co k partii říct. Není to ohňostroj netradičních slov ani bodová přestřelka. Oba děláme, co musíme, a já jsem většinu času o krok vpředu. A ani poté, co Filip pokládá bingo, nejsem příliš pozadu, navíc mám na ruce žolíka. Trochu mě znejistí, že jeho bingo je čisté, protože jestli on teď dobere toho svého... ... partie dospěje do pozice na desce. Naleznete nejlepší bingo? Nescrollujte moc dolů, rozřešení bude hned pod fotkou.

Já jsem nejlepší bingo nezahrál. Ano, viděl jsem ho. Tedy jedno ze tří platných: ROZHA(Z)O, ROZ(L)OHA a mnou hrané ROZ(V)AHO. Pointa je v umístění. Nejlepší není ani přípojka BÉR, ani KUR, ale ÁR + NO + KUZ. A právě KUZami jsem si byl jistý jen na 90 %. Asi je to chyba, trojky by měl mít člověk v malíku naprosto bez zaváhání. Ale víte, jak to je, člověk občas znejistí. Věděl jsem, že rozdíl v obou tazích je cca 20 bodů, a nebyl jsem ochotný kvůli dvaceti bodům riskovat velmi pravděpodobně vyhranou partii. Tak nějak jsem si vyhodnotil, že těch 20 bodů nebude rozhodovat ve výsledku partie ani celého zápasu. Být to na turnaji, možná bych se rozhodl jinak. Každopádně pokud vy jste čtyřnásobek s třemi kolmými slovy nalezli, můžete si do žákovské zapsat jedničku s hvězdičkou. ;-) Když to Filipovi líčím, chválí mě za dobře managované riziko a celou partii. Nu dobrá, snad ano. Přijde mi i druhý žolík a partii nakonec vyhraju o 40 bodů. Jana prohrává s Petrem skoro o stovku a Vojta s Vítkem o 20. Věrka je natěsno s Honzou Řepkou, takže k ní putuje jasný pokyn o tom, že potřebujeme především výhru. Holt se budeme muset smířit s horší remízou, ale i ta bude důležitá. Honza proti Věrce pokládá slovo v posledních chvílích, při počítání a hlášení bodů se zamotá a zakoktá a... ... mačká hodiny pozdě. Nasadí svůj roztomilý úsměv, domnívaje se, že se to přejde s grácií. Ale tohle je liga. Můžete někomu něco odpustit ve vlastní partii a je to vaše věc, ale riskovat, aby kvůli vaší přehnané toleranci (a pozdě zahraný tah, byť o pár vteřin, je prostě významná hráčská chyba) prohrál celý tým, to si nemůžete dovolit. A Věrka je z těch, kteří to vědí. Honza to chvíli nese těžce, ale nakonec to přijme. V závěru ještě zkouší riskovat, čímž se Věrčin náskok navýší, ale na lepším skóre pro Túzy to nic nezmění. O 31 bodů. Kolikže jsem já ztratil na těch KUZách? Hm, 23. Aspoň že tak. Vskutku jsem měl dobrý odhad o tom, že to výsledek mače neovlivní... ... i když samozřejmě závěr partie s Filipem by pak probíhal jinak. Ýáčci poráží Plzeňáky, Nerobité Záškoláky a Sirotci Parnas. Jakéže je tedy pořadí po klíčovém souboji a větší polovině hracího dne? Vedeme o bod před Túzy, které mají lepší vzájemné zápasy. Těsnější to být už nemůže. O další bod zpět jsou Nerobité. Parnas už ztrácí více a zdá se, že spíš bude bránit čtvrtou pozici před Sirotky, i když leccos se může ještě změnit.

První čtyřka týmů se v pátém kole střetává ve vzájemných zápasech. Sedíme nad sestavou Parnasu, přičemž to je zápas, u kterého jsem neměl předem o nasazení jasno. Říkám Vojtovi i Věrce: „Máme nejtěsnější náskok a trochu lepší los do závěru.“ Přesto, nebo právě proto, se rozhodneme jít opět silní na silné.

Vnímám, že Vojta vedle mě trochu ztrácí s Tomášem a naopak Věrka dominuje nad Jirkou Kracíkem. Matně tuším, že Jana je na tom se Zbyňkem lépe. Základ je tedy dobrý. Ale co já? Já si dávám pokračování večerní hospody ve složení: mistr a velmistr. A Honza Votava tahá v partii za delší konec. Ztrácím a nejsem schopný to zvrátit. Riskuji a podaří se mi z Honzy vytáhnout levně žolíka. Já toho svého mám. To je dobré. Jenže Honza zkrátka vede o dost a pozici drží ucpanou. A protože jste byli hodní, čeká vás tříchodové menu. Aperitiv: první pozice, prohráváte o 66 bodů, v pytlíku zbývá 1 písmeno. Předpokládejte, že vaši týmoví spoluhráči vám nahráli vedení 2:1 a dostatečný náskok ve skóre, takže si můžete dovolit riskovat, ale chtělo by to získat pro tým třetí vítězství. Co zahrajete?

Své postřehy si nechám na později a rovnou vám naservíruji polévku. Pozice z pohledu Honzy. Vedete o 62 bodů, pytlík je dobraný, oba máte sedm písmen a soupeř zcela evidentně kuje bingo a v posledním tahu zahrál HAS. Jak si se situací poradíte?

A hlavní chod. Je to o 67 bodů, soupeř vám zkušeně ucpal UHAS a má posledních 6 písmen. Co s tím?

Tak a nyní roz(h)řešení i s úvahami a postřehy. Aperitiv: Zadal jsem to WM. Jedna z možností je ČIJÍC(Í)HO (48). Přiznám se, že to jsem neviděl. Ale k výhře by to nevedlo. Jaké tahy vedou podle WM nejpravděpodobněji k bingu? Na prvním místě naprosto překvapivě KU! Cože? Kde? Proč? Přemýšlel jsem, když jsem to viděl, protože to bylo slovo, které jsem vůbec neměl na radaru... ... a také ho musíme vyloučit. WM totiž nezná nic jako soupeřovo zdění, ba ani nenahrávání. Očekává, že hráč pracuje pouze s body za tah a se zbylými písmeny ve SVÉM zásobníku, takže počítal s tím, že soupeř na KU napojí nějaký svůj silný tah a tím nahraje na bingo. Ale to živý soupeř určitě neudělá. Dobře, co tam máme dál? OP + OD. To byla varianta, kterou jsem měl dlouho vybranou. Ale nelíbilo se mi, že odehrávám samohlásku. Navíc mi přišlo, že nahrávat si na COP není zas taková výhra, a především že Honza nebude mít zas tolik práce s ucpáním. Co říká analýza? Především to, že tak snadno ucpatelné to Honza neměl. Nicméně pokud by se nepokusil zablokovat mi bingo tahem TVÉ + KÉ (čímž by mi nahrál na VCHRST(N)U, vyhrál by. Je fakt, že já bych na jeho místě tento tah zvažoval, ale možností bylo více a jen tato za Honzu prohrávala. Na dalším místě, pro mě rovněž překvapivě, bylo dle WM slovo RAS. Tedy zahrát RAS s tím, že před něj nemám P, K ani T, by mě nenapadlo (i když jsem samozřejmě měl žolíka). Vlastně by to i fungovalo v tom smyslu, že bych tam skutečně po dobírce S měl CHVOS(T)U. Jenže Honza s dvěma T na ruce by neměl těžkou práci s ucpáním. Další možnost. Ano, nyní se (konečně) dostáváme k mému HAS. Sice jsem úplně nechtěl rozbíjet CH v zásobníku, ale OP se mi líbil ještě méně a výhoda byla, že si nahrávám na bingo s dvěma možnými prodlužkami, které mám na ruce – UHAS a CHAS.

Jak je to s Honzovou polévkou? S Honzou jsme to po partii rozebírali, je to prosté. Honza viděl VYHAS, což by cesta sice byla, ale nebyl si jistý jeho platností. Takže zvolil HASE, o kterém byl přesvědčený, že situaci řeší. Paradoxně jsem na UHAS žádné bingo neměl, jeho zacpáním mi tedy Honza situaci usnadnil, protože jsem se nemusel zabývat variantou, jež by byla slepá.

No a závěrečný tah. Samozřejmě, hned jsem nalezl SR(N)COVU, jenže to se tam jaksi nevejde. Kromě toho jsou v tomto zásobníku jediná binga – a jdou umístit přesně do této pozice. A jsou to všechny tvary SUROVC(E/I/Ů) (já si vybral Ů – jak často dáváte žolíka za Ů, že?). Nebudu zastírat, trvalo mi dlouho ho najít a už jsem to málem vzdal... ... HEURÉKA! Tedy, to byla koncovka! A jak byste v ní obstáli vy? Ať už na Honzově, či mém místě? Jak už jsem naznačil dříve, Vojta sice prohrál s Tomášem, ale Věrka s Janou zvítězily, a tak jsme si došli pro důležité vítězství. Ýáčci porazili Záškoláky zejména díky Milenině dvoubodové výhře nad Martinou (359:357). Sirotci si poradili s Plzeňáky, i když přesvědčivé to zrovna nebylo. A souboj druhého se třetím? Pro nás skončil nejlepším možným výsledkem – lepší remízou pro Nerobity (i když i jejich výhra by pro nás byla stejně dobrá). Musím říct, že docela soucítím s Filipem. Smetl Ivoše 474:320, ale ani to nepomohlo Túzům k lepšímu skóre, jelikož Sobi s Břéťou řádili.

Šesté kolo a zápas se Sirotky. Usedám k partii proti Janě Vágnerové. Vedle mě Vojta s Věrkou, ob stůl Jana proti Jirkovi Kamínovi. Přesto zaregistruju, že začíná bingem. Je to poslední její bingo, které zaznamenám, naopak nepřeslechnu, když Jirka později během partie hlásí binga dvě. Že jedno z nich neplatilo, už nevím. Stejně tak mi unikne, že Jana položila další dvě binga. Jirka hlásí svým spoluhráčům, že to bylo o 170, ale z jeho projevu nepoznávám, že prohrál. Když ke mně přichází Jana, ptám se: „Asi jsi prohrála, že?“ Jana se zřejmě přeslechne, a tak odpoví: „Asi o 170.“ A ani z jejího projevu nededukuju, že ona je vítězkou... ... a tak se o mě trochu pokouší mdloby. Vidím totiž, že Vojta vedle mě prohrává, navíc docela vysoko, s Pavlem Vojáčkem. Věrka na Markétu také ztrácí, i když jen kolem 30 bodů. Já proti Janě Vágnerové vedu zhruba o 80 (partie je to bez výraznějších momentů, prostě jsem na rozdíl od Jany měl co hrát), ale vzhledem k mé mylné domněnce ohledně Janina výsledku propadám zoufalství. Po tom, jak jsem urval partii s Honzou, a poté, co jsme si vybudovali tříbodový náskok, nechci, abychom ho promarnili. Alespoň tu horší remízu. Ta by nám zaručila, že to budeme mít ve své moci. Takže když Vojta potřebuje pro svůj závěr být v obraze a ptá se: „Jak hraje Věrka?“ (on na rozdíl ode mě ví, že Jana Jirku porazila), odpovídám tak, aby to nepřeslechla ani ona: „Věrka vyhraje!“ Vojta pochopí, a tak se pídí dál: „Ale jak hraje teď?“ To už mu upřesním věcně. No, Věrka sice s Markétou vyrovná, ale pak „vymyslí“ LEC*, které jí Markéta nesežere. Takže se už nic moc nezmění. Dohráváme a já překvapeně zjišťuji, že jsme neprohráli, ale máme lepší remízu. :-) Lepší remízy si zapisují na své konto i Nerobité s Parnasem a Túzy s Ýáčky. Záškoláci poráží Plzeňáky.

Situace před posledním kolem je jasná. Pokud neprohrajeme s Plzeňáky (i horší remíza by nám stačila), jsme mistry. To se zdá být úkolem snadným. Ve scrabblové lize ale nelze podcenit nikoho, zejména když naše letošní výsledky s Plzeňáky nejsou tak moc přesvědčivé: výhra 3:1 s horším skóre (ještě že to byla výhra) a lepší remíza. Přesto – tohle prostě je zápas, který bychom měli zvládnout. Nechci nic podcenit a rozhoduju, že si s Vojtou rozebereme jejich dva nejlepší hráče. Dám na Vojtův názor, vezmu si Dana a Vojtovi nechám Jardu Haupta. U holek mám jasno. Věrka musí jít na Hanku, Jana na Len. Kolo se rozehrává a my začínáme ve velkém stylu. Všichni čtyři pokládáme hned v počátcích partií binga a získáváme potřebný klid. V mojí partii se sice Dan pořád drží na dostřel (no dobře, dalekonosný, ale pořád na dostřel), ale vedle sebe vidím, že se nikde žádné zlo neděje. Ještě zachybuju neplatným slovem a trochu trnu, jestli Dan nepoloží bingo, ale to se nestane a já docházím k vítězství. S přehledem vyhrávají i Věrka a Jana, Vojta dokonce zahraje jedinou pětistovku dnešního dne. Suma sumárum 4:0 a na skóre 1623:1204 – to aby nikdo nepochyboval. Túzy dělají, co musí, aby ještě mohly doufat v titul, a poráží Záškoláky. Jelikož Nerobité uhrají se Sirotky jen lepší remízu (Břéťa si vybírá svou Janu, ale stejně jako v sobotu je bit, Sobi drtí Jirku Kamína 482:258), získávají pro sebe Túzy druhé místo, ale víc jsme nepřipustili. Parnas poráží Ýáčky.

V pořadí hráčů jsem čtvrtý a rating mi vyskočí na 1881 – čtrnácté místo v žebříčku. Jenže s týmem jsme až pátí z deseti – a co byste řekli? Ještě mi to kápo dá sežrat za moji jedinou dnešní prohru. „Měls porazit toho Kamína. To bylo klíčový…“ No nezabili byste ho? Příště! Teď se potřebuju soustředit na slovenskou verzi – první říjnový víkend mě čeká mistrovství SR, do jehož skupiny A jsem kvalifikován jako jediný Čech! Tomáš mi svůj komentář k brněnskému turnaji i lize dodal současně s korekturou mého turnajového komentáře v době, kdy už byla velká část tohoto komentáře hotová. Navíc, ehm, nerad bych, aby to vyznělo arogantně, ale tohle je prostě mistrovský komentář. B-) Nicméně o [SAŇ] a Tomášovy zkušenosti s Češkami a Slovenkami jsem vás připravit nechtěl. :-) A tak tady aspoň stručně shrnu to, co není z výtahu z Tomášova komentáře zřejmé. Tom nejenže uhrál 5,5 bodů ze sedmi, ale s jakými soupeři! Připsal si skalpy Martiny Iliasové, Jardy Haupta, Vojty, Ivoše a Michala Sikory a remizoval s Filipem. Bravo! Budeme držet palce na Slovensku, Tome. ;-)

Ale teď už sólo pro vítěze. Získali jsme ligový titul a završili vítězný hattrick. Nutno říci, že jsme se na něj načekali. Od prvního poškoláckého titulu uběhlo 18 let, od druhého 16. Mimochodem, vzpomněli byste si na naše tehdejší vítězné sestavy (výzva zejména pro Poškoláky)? Přiznám se, že já se o to ani nesnažil a určitě bych to nedal dohromady přesně. U všech tří titulů jsme byli já a Jana. U ani jednoho dřívějšího (a u toho letošního jako nejvěrnější fanoušek a morální podpora) nechyběl Milan. Měli jsme tehdy také Martina Kuču, dnes místo něj máme Vojtu. :-) A v roce 2007 za nás hrála Lenka Fuhrmannová, zatímco v roce 2009 už s námi byla Věrka. Kde hledat základy letošního titulu? Začal bych především u věrné podpory z Brd, tu je třeba neopomenout a zdůraznit. :-) Kromě toho jsme letos sladili dobré výkony se správnou volbou taktiky. Velmi důležité bylo, že se nám dařilo být celou sezónu konzistentní. Po stránce týmové jsme prohráli jediný zápas (v Praze s Túzy), jinak jsme vždy uhráli alespoň horší remízy. S Túzy jsme byli letos poněkud tristní s body ze vzájemných zápasů 2:7, ale jinak 9:0 s Nerobity (Vojta vynuloval Sobiho ve vzájemných zápasech 3:0), 8:1 s Ýáčky (Vojta 3:0 se Sašou, já s Milenou), 7:2 s Parnasem (já vs. Honza 3:0) a Sirotky. Již klasicky jsme nedokázali porazit své rodné bratry (dvě lepší remízy, jedna horší – což je druhá nejhorší bilance hned poté s Túzy). S Plzeňáky jsme ztratili jeden bod, ale naštěstí ne více. :-) Z individuálních výkonů se nedařilo pouze Věrce v Hradci, jinak jsme vždy měli všichni alespoň 50% úspěšnost. Dva ligové turnaje jsme vyhráli a v Hradci, kde to bylo všelijaké, se naštěstí nedařilo příliš nikomu z našich konkurentů. Prostě dokonalý týmový výkon.

P. S. Odpovědi z partie s Radkem. V pozici jsou dvě binga. „Obyčejné“ VZLÍNATI a ztrojnásobené VZNÍTILA. Odpověď na otevřenou otázku je ta, že by vás mohla (měla) trknout neplatnost slova SEJPO. Inu, ale kde není žalobce, není soudce (Radek hrál, já uznal)

P. P. S. Z důvodu vytíženosti jsem se k publikování článku dostal až s velkým zpožděním. Vězte tedy, že Tomáš na Slovensku skončil s pěknou bilancí 7:6 na krásném 12. místě z 32, čímž překonal svůj dosavadní rekord (17. místo). Gratuluju, Tome.