Mistr a velmistr (Luboš Tlučhuba Vencl)

O velmistrově prvním vyhraném turnaji a společném pivu. O tom, kdo a proč byl sežrán zaživa. A o tom, kdo odehrál polovinu turnaje na 11. stole.

Fotka je zas nakřivo, nejsem s tím s to nic udělat, server si ji tak otáčí sám. :-/

Do Brna jsem jel poněkud rozpolcený. Na začátku roku jsem měl celkem jasno, co jsou moje letošní priority. Liga a mistrovství. Ale také jsem věděl, že letos budu jezdit na většinu turnajů, a poté, co jsem loni skončil v kvalifikaci třetí i s pouhými pěti započítávanými turnaji, jsem si říkal, že bych letos mohl zabojovat o 1. místo. Ano, vždy jsem kvalifikaci bral jen jako soutěž, která má oddělit ty, kteří postoupí na MR, od těch, kteří ne. Ale málo platné, je to také dlouhodobá soutěž, jež vypovídá o konstantnosti vašich celoročních výsledků, a vyhrát ji byla pro mě docela výzva. Po třineckém turnaji jsem se ocitl na 1. místě, jen těsně před Vojtou. Dobrá pozice? No, jak se to vezme. Do Brna jedeme oba, Prahu odehraje jen Vojta, já ji pořádám. A průměrný výsledek započítávaný za pořádání se mi téměř jistě nevejde do sedmi počítaných turnajů (to bych musel v Brně vyhrát, aby ano). Takže jestli chci svoje šanci zvýšit, potřebuji 1. nebo 2. místo. Zároveň je tu liga, která mě osobně motivuje velice, a navíc v ní před Brnem držíme 1. místo. O drama je postaráno, protože náskok máme naprosto nepatrný. Co s tím dilematem? Nu, nejlépe zaskórovat po oba dny, říkal jsem si. Navíc jsem před Brnem měl čas se i trochu ponořit do slovníků, takže by to mohlo být dobré...

... aspoň to jsem si říkal před turnajem... V prvním kole usedám proti Alence. Po celou dobu jsem měl navrch, ale nikdy se mi nepodařilo odskočit jí významněji. A když ano, znovu to stáhla. Navíc si vyhmátla oba žolíky, a tak v 12. tahu přišlo, co muselo. Alenino NELO(U)D(E)J ji posílá do vedení o 47 bodů. Mám ještě silný protiúder: FRÝZŮ (42), ale soupeřka má dostatečně pádnou odpověď. Nakonec tedy prohrávám o 15 bodů. Proti dvěma žolíkům? To není tak zlé. Ale je to zkrátka ztráta. Naopak Vojta neztrácí. Viktora sice poráží „jen“ o 60, ale je to výhra. Martin Daněk vcelku očekávaně vysoko přehrává Len 473:322. Rovněž tak dle předpokladů drtí Radek Mannheim Dana Turka 451:295. Saša méně očekávaně, ale podobně drtivě řeže Janu Vágnerovou 456:334. Nečekané výhry zapisují Zuzka Skálová proti Pavlovi Vojáčkovi (354:260) a Jirka Kracík proti Honzovi Votavovi (316:273).

Druhé kolo a týmový souboj s Věrkou. To bude těžký, Věrka je urputná, napadne mě. Věrce přichází oba žolíky a v 7. tahu pokládá (N)ESPAVÝ(M) (70). Naštěstí jsem jí předtím stihl poodskočit, takže po sedmi tazích prohrávám jen o 12 bodů a SUITĚ (37) v dalším tahu mě posílá do minimálního vedení. Písmenka chodí dobrá, a tak každým tahem utíkám dál a dál. Proti dvěma žolíkům vyhrát 373:337? Dobrý, už by to ale chtělo, aby mi taky nějaký přišel. Los druhého kola nabídl velmi lákavý šlágr Vojta–Břéťa. Docela mě mrzelo, že jsem se po prvním kole propadl na 11. stůl a nemohl ho alespoň po očku sledovat. Pokud ale předpoklady slibovaly drama, tak Vojta rozbil jak předpoklady, tak Břéťu: 461:283. Ještě jeden velmi zajímavý souboj nabídlo 2. kolo. A to souboj bronzového medailisty z posledního MR Filipa Sázavského a mistra z doby už velmi dávné (2001) Martina Daňka. Zároveň šlo o souboj dvou špičkových hráčů, kteří letos odehráli málo turnajů, a tak potřebovali velmi výrazně zabojovat o kvalifikační body (Martin měl na 41. místě s 50 body ze 4 turnajů ke klíčovému 32. místu daleko, 50. Filip s 33 body z jediného odehraného turnaje ještě dál). Dramatický souboj strhl pro sebe Martin 365:363. Těsné výhry vybojovali i Katka proti Ivošovi (328:325), Radek proti Janě Vackové (386:379) a Jana Vágnerová nad Petrem Vejchodou (359:354). Honza Votava drtí Pavla Vojáčka 470:322, Franta poráží nečekaně a nečekaně vysoko Martina Hrubého 411:284. Turnajový skoro nováček (2. turnaj) Aleš Hodina získává skalp protřelé Markéty Gutmanové.

Třetí kolo se nehrálo, anebo si to nepamatuju. No dobře, pamatuju a bude mě to strašit ještě dlouho. Usedá proti mně Roman Čejka. Dlouho jsem s ním nehrál. Rozhodně ne od doby, kdy se ponořil do scrabblu více a začal hrát pravidelněji a lépe. Roman v prvním tahu zmatkuje a nestíhá položit nic. Anebo blafuje? Velmi silně tam čuju bingo, takže RÝH z nevzhledného zásobníku je jasnou volbou. Neblafoval, opravdu zazmatkoval, ale bingo jsem tam čul správně. Roman měl na ruce ADEÍJM? Můžete si zkusit najít binga na prázdné desce i s položeným RÝH (ale dejte si ty poctivé dvě minuty, zejména na té prázdné desce). V obou případech tam je několik možností a není to až tak těžké, ale stane se... ... každopádně na druhý pokus už Roman nezazmatkoval a bingo našel. Odpovídám solidním tahem a je to o 30. To je rozhodně hratelné. Jenže na ruku mi chodí samé s...ky. Najednou si uvědomím, že nikde na stole nemám Bleska. Občas ho zapomenu u svých věcí a nevezmu si ho ke stolu, ale tentokrát si jsem skoro jistý, že jsem si ho vzal. Prohledávám kapsy. Nic, nikde není. Docela mě to rozhodí. U vedlejšího stolu pokládá Viktor Filipovi bingo, ale Filip ho správně shodí, načež Viktor odkudsi vyloví Bleska a doslova ho po mně mrskne se slovy: „Ten tvůj čokl nefunguje.“ Upřímně, to, že mi ho zabavil – no budiž, Katka mi provádí podobná alotria a občas mě někdo podobně také poškádlí. Ale to, jak ho mrsknul, to byl hnus. Měl jsem sto chutí Viktorovi vrazit pěstí, a být to někde beze svědků, tak to možná opravdu udělám (mimochodem, říkal jsem si, jestli tyhle moje pocity nejsou až přehnané, ale když jsem tuto historku líčil Pavle, tak ta pravila, že jsem se obdivuhodně ovládal, a že ona by ji Viktorovi vrazila bez ohledu na lidi kolem; inu ženy jsou přísné). Řeknete si, že je to přece „jen talisman“ a že to jsou jen vtípky. Ale všechno má svou míru a Viktor ji z mého pohledu překročil (i když chápu že on to tak nevnímal). Roman má co hrát a utíká. Po sedmi tazích je to už skoro o 50 a já se rozhodnu pro hloupý a zbytečný risk. Nejprve zkouším NEDOBLIT, o tah později DOLIBTE a rázem je to o 90... ... místo abych zkusil DOBILTE, které jsem zavrhl... ... do konce partie se toho už moc nezmění. Jediné dva dílčí „úspěchy“, jichž dosáhnu, jsou, že uhraju 300 a neprohraju o stovku. Nejhorší není ta prohra. Nejhorší je vědomí, že jste si tu partii zdrbali úplně sami... ... a to jsem konečně dostal alespoň jednoho žolíka... Ach jo. Viktor u vedlejšího stolu nakonec Filipa porazí a zasadí silnou ránu jeho postupovým plánům. Vojta pokračuje v likvidaci mistrů republiky a poráží Martina Daňka. Katka Rusá deklasuje Pavla Paličku 463:277. Partie, o které se později mluví nejvíce, je ta mezi Radkem a Petrem Landou. Nepochytil jsem Martinino emotivní líčení (přišel jsem až na jeho konci), ale později jsem vyzvěděl detaily od Pavla Vojáčka. Petrovi se „podařilo“ ve dvou po sobě jdoucích tazích mít ve svém tahu podstav a nadstav (nejsem si jistý, v jakém pořadí). Různí soupeři by se k tomu postavili různě, ale všichni známe Radka... ... na mysli mi tanou slova staršího syna z Šabachova „Hovno hoří“: „Yetti není zlý, je jenom přísný.“ Takže jeden a vzápětí druhý ztracený tah. Později se Petrovi povedlo dopustit se další „technické“ chyby (Pavel mi říkal, co to bylo, ale už jsem to zapomněl), kterou pravidla rovněž oceňují ztrátou tahu... ... a Radek nezaváhal... ... Martině se to dost nelíbilo, což je celkem pochopitelné – musí „kopat“ za Petra. A je pravda, že je problematické, když tohle uděláte partnerovi své týmové spoluhráčky... ... ano, je to tvrdé. Ale upřímně, Petr je velmi zkušený hráč a měl by vědět, kdy má se soupeřem řešit, že má v zásobníku moc nebo málo písmen, aby se vyhnul podstavu či nadstavu. Kdyby to Radek udělal slabšímu a méně zkušenému hráči, možná by to byl opravdu hnus, ale Petr si to měl pohlídat. Navíc, jak už jsem psal – všichni víme, že Radek je, co se týče dodržování herního řádu, striktní a chyby soupeřů trestá podle sankcí v něm uvedených; nebývá v těchto situacích tolerantní. Tím spíš je třeba si to proti němu hlídat. Samozřejmě, je to jen hra a mohl by se k tomu Radek stavět „lidštěji“. Ale každá hra má svá pravidla, a pokud víte, že soupeř je přísný, tak nepáchejte hloupé chyby...

Ve čtvrtém kole čelím Petrovi Vejchodovi, jenž kdysi hrával dobře, ale nyní už moc na turnaje nejezdí. Tuším, že to může být hodně ošemetné. Hlavně nedělat hloupé chyby. Tuším, že ty „technické“ by mi zrovna Petr odpustil, ale ty herní bych dělat neměl. Čtyři tahy je partie vyrovnaná. Pak já začnu dělat body a Petr hrát na bingo a během pěti tahů je to rázem o stovku. Pak sice Petr zahraje nejprve NÓ (34) a poté položí bingo, ale náskok mám už velký a v závěru jej ještě navýším, takže nakonec vítězím o 80 bodů. Během své partie od své „jedenáctky“ pohledem hypnotizuju Martina a Vojtu Vackovy na prvním stole. Pro mě to zatím na 1. či 2. místo nevypadá, a tak potřebuju, aby Vojta neskončil na bedně, což vyžaduje, aby alespoň třikrát prohrál... ... to už aby začal – a zrovna proti tátovi Vojta prohrával často i v době, kdy už se výrazně zlepšil. Rozhodně v Martina vkládám své naděje. Přicházím k partii krátce poté, co se Vojta v závěru dopustil chyby, kterou však Martin nemůže potrestat. Vojta tak ustojí důležitou partii a připisuje si čtvrtý bod. Radek těsně poráží Katku, Petr se oklepe z drsné lekce od Radka a drtí Jirku Kracíka 464:284. Ivo řeže Romana 446:331, v souboji Jan V vítězí Vacková nad Vágnerovou o 2 body.

Páté kolo a Milena Filipová. Vlastně k partii nemám moc co říct (a to mi Milena říkala, že se těší, co o partii napíšu v komentáři – sorry, Saňo). Milena v úvodu pokládá čisté bingo. I po něm má co hrát, zatímco já se trápím, a tak postupně navyšuje náskok. V samotném závěru už jdu do rizika; to však nevychází, takže nakonec je z toho debakl 279:407. Sbohem, medailové umístění. Ale třeba Vojtu zastaví Radek. Nezastaví. Petr Landa poráží Sašu, Zbyněk Břéťu, Honza Votava bije Ivoše 400:281. Filip vítězí o 2 body nad Tomášem Rodrem a ještě drží své šance naživu. Zuzka Skálová poráží o 6 bodů Martina Hrubého, Věrka se protrápí partií s Danem Turkem.

V mezinárodním prostředí se ve scrabblu používá termín „running the table“ pro situaci, kdy jeden hráč (většinou vysoce nasazený) odehraje celý turnaj (nebo jeho velkou část) na jednom stole (většinou na prvním). Velmi typický příklad z poslední doby je stádlecký turnaj, který jsem já odehrál celý na 1. stole (a Vojta na dvojce – kromě kola, kdy mě navštívil na jedničce). Tentokrát Vojta (kromě prvního kola) hraje na jedničce... ... a já odehrávám každé sudé kolo na „dvou jedničkách“ – to není žádná sláva, ale zase nutno říct, že na nich pravidelně vítězím (:o) To se mi podaří i proti Aleši Hodinovi, i když až po tuhém boji. Moje naděje na zastavení Vojty nenaplní ani Petr Landa. Honza Votava porazí Martina Daňka, Zbyněk Radka a Martin Vacek zdrtí Pavla Paličku 462:277 a tito tři vítězové pronásledují Vojtu. Filipa Sázavského nezastaví ani Milena a Filip je tak stále ve hře o dobré umístění, jejž potřebuje.

Partie s Jirkou Kamínem začíná zajímavě. Jirka hned v prvním tahu vyskládá na desku POTAŽ a za to dva žolíky. A hláskuje: „M, jako Marie...“ ...a dál neposlouchám. Hm. Ty předpony jsem se učil, POTAŽME platí. No dobře, ale pro jistotu... Rozhodnu se pro protest. Naťukám do počítače POTAŽME a vskutku platí. Následně se ozve Jirka: „To není POTAŽME, ale POTAŽMO.“ Zarazím se. Aha, to jsem asi nedával pozor. „No dobře, tak protest na POTAŽMO...“ ...a neplatí! No jo, ale co budu hrát já? Bingo Jirka položí. Asi nemám zahrání, které by mu v tom zabránilo. Tak alespoň odehrát písmena, jichž se chci zbavit, a nahrát mu na co nejslabší bingo. Odehraju DÍŠ s Š na růžovou a doufám, že Jirka nenajde čtyřnásobek nad toto slovo ani trojnásobek k Š. A co vy? Jaké nejlepší bingo naleznete? Jirka opravdu nevytasil žádnou pecku (jsou tam dvě, přičemž jedna fakt těžká) a zahrál POŽÍ(V)AT(I) (64) s nahrávkou na trojku, takže po mém NOHŮ (29) jsem jen 21 bodů v mínusu. Dobře, tak tenhle úvod jsem přežil s minimálními ztrátami a asi nejlépe, jak šlo. Bohužel ve zbytku partie nedokážu dosáhnout žádného významného zvratu. Tah po tahu drobně stahuji a přiblížím se až na rozdíl 7 bodů po 13 tazích, ale blíž to nedokážu. Závěr přijde Jirkovi lépe a vítězí o 50. Trvej zmastí Sašu 410:280, Jana Vágnerová Jardu Haupta 459:338. Jana Vacková sundá Petra Kuču 458:269, Aleš Hodina si připíše nečekaný skalp Zuzky Skálové, Mirka Zaisová zařízne Petra Landu. Na čele se v boji o MR udrží Filip, když v nejlepší partii turnaje přehraje Ivoše 444:409. Martina Vacka porazí Honza Votava. Vojtův výsledek ani nezjišťuji. Vojta má evidentně dnes dobrý den, a navíc tři ze tří posledních partií prostě neprohraje... ... Aha!? Později zjišťuji, že Vojta prohrál se Zbyňkem. Nu dobrá, alespoň malé zamotání situace, ale stejně moc nečekám, že by to příliš měnilo v boji o první místo v kvalifikaci.

A je tu osmé kolo! A proti mně... ... Viktor!!! Ano, opět ho hraju na své jedenáctce. Ale na ní jsem vždy vyhrál. Usedáme s Bleskem k partii a oznamuji Viktorovi: „Budeš sežrán zaživa.“ „Hlídej si ho, nebo půjde do guláše.“ Dobrá, trashtalk by byl za námi, jdeme na to. Po třech tazích prohrávám o 10 a hraju HUSŤ + SAXONŮ (39). Viktor protestuje na SAXONŮ a zapisuje křížek. Následuje moje zečtyřnásobené SDÍLENÉ (95) a v dalším tahu vytáhnu KYJÍ (22), na něž Viktor hledí velmi nedůvěřivě. „Neznáš tu čtvrť v Praze?“ Provokuji. Protest. Druhý křížek. ANOOVY (38), VYŘIĎ (32), CHMAT (28) a po devíti tazích mám 297, zatímco Viktor 154. V následující pozici mám krásná písmena a spoustu silných tahů. Jeden z nich je ale přece jen nejsilnější. Najdete?

„Jestli si myslíš, že nepůjdu protestovat, když mám dva křížky, tak se pleteš.“ Jde. Třetí křížek, ztráta tahu. Vedeme s Bleskem o 220, ale dál zakusujeme do Viktorových tkání svoje tesáky a zvyšujeme náskok. V závěru si Viktor započítá za svůj tah víc bodů. Jindy bych možná přimhouřil oko, ale vzhledem k tomu, co provedl Bleskovi, ne. Čtvrtý křížek, další ztráta tahu. Suma sumárum 535:234. A to musím poznamenat, že oba žolíci byli u Viktora. Tak, tohle je vyřízené. Nepociťuji soucit, jen zadostiučinění. V tomto kole se vůbec urodí spousta drtivých výsledků. Jana Vágnerová deklasuje Martina Hrubého 488:310, Alena Ivoše 459:316, Martin Vacek Mirku 447:262. Hanka Závišková vyškolí Aleše Hodinu 464:309. Na prvních čtyřech stolech jsou však mače vyrovnanější. Martin Daněk poráží Radka 422:370 a jde si pro důležité kvalifikační body. V souboji stříbrného a bronzového medailisty z loňského MR poráží Břéťa Filipa 391:337 a notně mu tak komplikuje postupové ambice. Zbyněk vymaže Romana Čejku 344:227 a připisuje sedmý bod... ... a Honza Votava poráží Vojtu 378:341. Ehm. Vojta je kamarád, týmový spoluhráč a měl bych mu fandit a přát. A fandím a přeju. Ale, no... ... je to i rival, dobrých výsledků má už na kontě hodně a bude jich mít ještě spoustu. Takže se raduji, ale jen potichu.

Deváté kolo. Je na čase, abych prolomil to, že dnes vítězím pouze na 11. stole. Pavel Vojáček začíná slovem OCÚN (Ú uprostřed desky) a já držím na ruce AÉKOSTV. Jsou tam tři platná binga a minimálně jedno neplatné. Co vymyslíte vy?

Já nalézám SKATOVÉ a KASTOVÉ. Obojímu věřím, že platí. Ale co bude přece jen jistější? Volím KASTOVÉ + OV + CÉ. Pavel protestuje, slovo shazuje a vzápětí mění. A včíl, babo, raď. Co teď? Za jiných okolností by se nabízelo zkusit SKATOVÉ, docela tomu věřím (ale KASTOVÉmu jsem věřil ještě víc). A když nebude platit, nabídnu Pavlovi snadné ukončení partie. Rozhodnu se, že si to uhraju ve zbytku partie, stáhnu ocas a zahraju KVÉ. Ano, samozřejmě, OTAVSKÉ bylo bez dilemat a situaci by řešilo, ale to jsem nenašel (a NATOVSKÉ jsem neznal). Pavel odpovídá NENAPÍ(Š)Í (63), podpoří ho ODĚRem za 37 a rázem prohrávám o 80. No jo. Nedáš, dostaneš. Ale bojuju. Po osmém tahu je to už jen o 12. Jenže Pavel vytahuje MO(C)NILI (68) a jsme znovu na osmdesáti bodech rozdílu. O několik tahů později mi ŠIČI (42) pomáhají se přiblížit. O několik dalších tahů později Pavel zabrousí do ČFL a vytáhne na mě ZÁPY; ty mu promptně smetu a následně se přibližuju na 13 bodů. O pár tahů později (ano, je to partie s mnoha krátkými slovy a mnoha tahy) jdeme do závěru. Pavel přes L v položeném slově LÍZY hraje PŘILEZ za 20 a zbývají mu dvě písmena, přičemž jsem dopočítal, že jedno z nich je Š. Samotné udat nejde. Dobře, takže s jakým písmenem může Pavel udat v téhle pozici Š? V! Kolik jich je na desce? Jedno, druhé, třetí je u mě. Opravdu? Není tu čtvrté? Není. Určitě? Nepletu se? OK, snad ne. Hm, to Pavel udělal dobře, díky PŘILEZ si nahrál na VŠE i VŠI. Jak bych mohl ucpat obojí naráz? Hm, to bych musel mít přes to Í něco jako DÍT + ID + ET, ale taková písmena nemám ani vzdáleně. Hm. Můžu to vyhrát jinak? Ne, tak silný tah tu nemám. Sakra!... ... Aha! Opravdu? No jo! Dobře. A nemá to nikde jinde? Nemá. Snad v mé úvaze není trhlina... ...a jestli je, tak se nedá nic dělat. Stejně bych nevyhrál... HLÍZY!!! Ne, nebyla v mém myšlenkovém pochodu žádná díra. Ještě zachybuji, když své V hraju do CÉVO (7), načež mi Pavel názorně vysvětlí, že VSAĎ (11) je přece jenom lepší, ale to už naštěstí nerozhoduje. V nejvyrovnanější partii posledního kola porazil Ivo Janu Vackovou 354:352. Roman Čejka zdrtil Dášu 429:270, Radek Mirku 409:254. Břéťa jako rozumný muž usoudil, že cennější než vítězství, které by mu přineslo zhruba 10. místo, je mít doma klid, a raději nechal Janu vyhrát (444:305). A co se dělo na čele? Především Filip Sázavský porazil Vojtu. Tím Vojtu odsunul na konečné 4. místo, což znamená, že prozatím udržím 1. místo v kvalifikaci. Jenže Vojtovi bude v Praze stačit jakékoliv umístění na bedně, zatímco já už nic nepřipíšu. Sebe Filip poslal na 9. místo, ale to je málo... ... túze málo... V Praze bude potřebovat bezpodmínečně alespoň 7. místo (což by mělo být v jeho silách), ale reálně potřebuje spíš umístění na bedně. Vítězství či druhé místo to asi budou řešit, třetí by mohlo (mělo?) také. Martin Daněk poráží Martina Vacka, což jej nakonec posune na 2. místo, jež mu v kvalifikaci pomáhá velmi významně. V Praze ještě bude muset Martin něco uhrát, ale zdá se, že by to zvládnout měl. Na prvním stole nepřipustí žádnou debatu Honza Votava, jenž smete Zbyňka (ten však i přesto díky své „geniální hře“ bere 3. místo) 470:288. Už jsem tady několikrát zmiňoval, že Honza Votava je český šachový velmistr, ale možná jsem neprezentoval, jak silný hráč to je. Jako bývalý šachista (ne moc dobrý) vždy sleduji mezinárodní šachové akce alespoň výsledkově a jméno Votava si z minulosti z reprezentačních týmů pamatuji. Honza mi to potvrdil, zúčastnil se jako člen české reprezentace dvou šachových olympiád a dvou mistrovství Evropy (což v praxi znamená, že patřil ve své době mezi šest nejlepších českých šachistů – a pořád jej v pořadí českých hráčů naleznete na 15. místě). Ve scrabblu mu 1. místo dosud unikalo, ale bylo zřejmé, že je otázka času, než se mu podaří ho dosáhnout.

Možná si pamatujete, že mi Honza dlužil pivo ze sázky z pardubického turnaje. Během toho brněnského (od Pardubic na žádném turnaji nebyl) mi navrhl, abychom tedy šli na to pivo dnes. Souhlasím a po turnaji tedy jdeme. Mistr republiky a vítěz turnaje. Kvalitou kompenzujeme nedostatek kvantity naší společnosti. Honza zmíní, že můj blog čte, a vyjádří potřebu uvést pár detailů z minulých komentářů na pravou míru. Asi to tady zpětně nebudu rozebírat do detailu. Prý to bylo nějak jinak s Michalem Sikorou, jejž nechal partii zapasovat a vyhrát (snad ne výměna, ale neplatné bingo?). Dobře, ale pořád si to zkrátka Honza nepohlídal (narozdíl ode mě v mé partii s Pavlem Vojáčkem, kde jsem se rozhodl neriskovat) :-) Honza nebyl také šťastný z formulace, kde jsem psal, že ho Sobi školil ze zvratných sloves. K tomuto musím podotknout, že to je holt úděl blogera. Pokud chcete psát poutavým jazykem, nevyhnete se někdy lehce zabarveným formulacím. Tak si je prosím neberte moc osobně (rozhodně to osobní není). Každopádně mi Honza vysvětlil, že s tím daným slovesem to nebylo tak jednoznačné, což jsem po jeho vysvětlení musel uznat. Nu, ale opět to nemění nic na podstatě věci alespoň v tom smyslu, že podle našich slovníků dané sloveso je pouze zvratné a netvoří trpné rody. Každopádně se tímto Honzovi za ony nepřesnosti omlouvám a uvádím je na pravou míru... Nakonec jsme každý skončili na dvou pivech, Honza mi zaplatil obě, takže příště případně zvu na to jedno já jeho. Byla to moc příjemná tečka za turnajem.

„Doma“ (mám v Brně výhodu domáckého prostředí u mých příbuzných) poté ještě sleduji pořadí turnaje. Hm, hm. Poškoláci nic moc. 4. Vojta 6:3, 17. já 5:4, 22. Jana 4:5, 33. Věrka 3:6. Asi nikdo z nás nemohl být spokojený. Zdá se, že jsme všichni, minimálně podvědomě, do Brna přijeli naladění na to, že hlavní den je neděle.

P. S. K rozřešení jednotlivých situací. Roman měl v prvním tahu tato binga: JÍMADE(L), JÍMAD(L)E, D(Ř)ÍMAJE, (Ž)DÍMAJE, v druhém přes položené RÝH měl kromě výše uvedených slov ještě JADER(N)ÍM, (N)AREJDÍM a (N)EDÝMAJÍ (které zahrál).

P. P. S. Jirka měl na čtyřnásobek POŽ(R)AT(I) a (R)DÍŠ, na trojnásobek k položenému Š pak ŠP(Í)ŽO(V)AT

P. P. P. S. Pozice z partie s Viktorem nabízí jediné bingo, a to UTEKŠÍM + SÝCE.