Lejno, žába, čivava, vlčák a nepřítomný hroch (Luboš Tlučhuba Vencl a Tomáš Quentos Rodr)

O skvěle uspořádaném stádleckém turnaji. O talismanech. O tom, že třetí žolík nemusí přijít jen tehdy, když je nejhůř.

Úvodem upozornění a omluva. Některé fotky jsou „na štorc“. Nemohu za to a nevím, co s tím. Nerad bych kritizoval platformu, na které bloguji, protože: „Když se Ti to nelíbí, běž jinam.“ Ale fotky, které já mám v počítači uložené rovně, si přebere jak chce. Někdy rovně, někdy nakřivo. Trávím tady s tím dost času a je to marný. Tak jen abyste věděli...

Kromě Chemnitz se na seznamu letošních turnajů objevila jedna nová lokalita (která asi bude trvalejší než ta první). Do Chemnitz mě nepustila škola, ale mé účasti ve Stádlci nebrání nic. Hned pohled na los prvního kola mě potěší i zaujme. Dáša Rusá je pro mě snad po všech stránkách nejpříjemnější možná soupeřka. Sympatická žena s atraktivním herním stylem, scrabblová básnířka, členka Poškoláků, se kterou se znám od svých samotných scrabblových počátků, častá spolujezdkyně při cestách na turnaje, a navíc se mi proti ní většinou daří. Pro Dášu je to pátý letošní turnaj. O to zajímavější je, že jsme k sobě nalosováni do 1. kola hned na třetím z nich. Začnu výzvou VZDEJ (18), což vedle sedící Petr Kuča komentuje, že jsem poněkud drzý, a mně docela dlouhou chvíli nedochází proč (:o) Dáša reaguje BOXE (30) a po mém VÝZ (11) přijde překvápko. BOXERKY (38). Tedy já tady prezentuji, že už to s mou pamětí není nejlepší a že bych měl do slovníků zabřednout častěji, ale že se mě lidé budou snažit nachytat na profláknutých scrabblových slovech, to bych nečekal. V Pardubicích Ivošův ŠOPÁK, a nyní BOXERKA Dáša. Ano, všichni si dokážeme představit minimálně čtyři významy (fena, rukavice, bunda, sportovkyně), ale všichni také víme, že ve slovnících se žádný z nich nenalézá. Když pravím, že se půjdu podívat, komentuje to: „Běž. Já mám pocit, že se to přidávalo, že jsem to někde viděla...“ Po těchto slovech se cítím být zralý na knockout. Že by mi něco uniklo? Ne, naštěstí ne. Naopak já začínám Dášu týrat údery. MĚĎ (39), POTÝRANÉ (80). Doberu žolíka a dlouho neváhám: (Z)PĚŇ (48). Partie dospěje do níže uvedené pozice. Co byste hráli? Dejte si poctivé dvě minuty (ne více), tentokrát ano. Je to úloha spíš taktická, bez jednoznačného nejlepšího tahu, k zamyšlení. Netvrdím, že v ní není bingo, a netvrdím, že je. Ale co a proč byste zahráli? Pokračování hned pod fotkou, tak nescrollujte moc dolů ;-)

Tak co? Co jste vymysleli? Je tam jediné bingo: (Š)UMIVCE. Možná jsem ho i měl v zásobníku složené, ale nebyl jsem si jistý. Zajímavým pokračováním úlohy může být, jestli byste to zahráli při vědomí, že to tam je a platí. Každopádně v partii jsem hrál CIV + JEŽÍC (WM vyhodnocuje na podobné úrovni (Š)UMIVCE a alternativy kombinující slovo JEŽÍC s kolmými CIV a ECU i bez kolmého slova) s úvahou, že klidně Dáše rozehraju trojnásobek, když mi díky tomu zůstanou bingo lajny JEŽÍCE, ECHU a MECH (proto bych nesouhlasil s WM variantou JEŽÍC, která soupeře přímo vybízí k tomu, aby tam šel a ucpal to). Navíc Dáša na trojku nemusí mít... ... má: HYBNÍ (44), jenže mně můj plán vychází: PŘEMĚ(N)U + PECH (79). Dobírám a hledím na písmena ve své dlani. Tady mi něco nesedí! Dva žolíky na desce, a třetí v ruce? Chvíli situaci analyzuji, když mi dojde, že dobírám z pytlíku od vedlejšího stolu. Písmena Vojtovi s Petrem samozřejmě vrátím, ale nejistota, kolikrát jsem jim do pytlíku hrábnul, přetrvává (kupodivu ani jednou, jak se na konci ukáže). Do konce partie Dáše pošlu ještě další dvě čtyřicítky a je z toho nakonec téměř pětistovka a rekordní skóre i rozdíl turnaje. 494:293. Vtípkům, že jsem chtěl překonat svůj soběsucký rekord a mít po 6 kolech tentokrát 13 žolíků, už se nevyhnu až do konce turnaje (a dokonce ani v Třinci jsem jim neunikl). Tomáš (jeho pasáže budou opět zvýrazněné) má cestu na turnaj poněkud akční a protrápí se partií s Radanou (290:402). Z dalších partií zaujme prohra Vítka, který si musel partii s Niki protrpět ještě víc než Tomáš (246:348). Katka porazí až po tuhém boji Len o 4 body.

S Mirkou Zaisovou je do pátého tahu vyrovnáno: abych takového stavu však dosáhl, dovolím si drzého KASAŘe mezi trojky. Mirka tasí žolík a ztrojí (N)EZŘEĎ (48). Podle zákona schválnosti bych měl mít na ruce -TE nebo -ME, a to aspoň dvakrát. Nemám. No, aspoň toho žolíku jsem ji zbavil. Zmíněné možné rozšíření raději ucpu slovem za šest bodů – pořád vyrovnáno, mohu si to dovolit, obzvlášť po dvou Mirčiných slabých tazích rovněž po šesti bodech. Jedním z nich – STO (“sto za šest“) – si možná nahrávala, jelikož když tam okamžitě vlezu kombem MSTO + MOCH, zkusí protestovat na MOCH (genitiv plurálu substantiva MOCHA, rukavičková useň). Vyslouží si křížek. Dá DÁM před trojku: jak na potvoru tam mám se žolíkem dvojitý ÚD + DÁ (38). Tím již výhru zpečetím: 340:279. „Nejpozději ve 2. kole narazíš na některou z Rusých.“ Tohle Jarkovo pravidlo už dávno neplatí, ale když máš zvláštní štěstí, tak nejpozději ve 2. kole narazíš na druhou z Rusých. Stane se to i Len, se kterou si oba Katku a Dášu prohodíme – to není vzhledem k systému losování až tak překvapivé. Já Katku rázně smetu. V určitý moment to vypadá, že bude soupeřit o to, aby se mnou neprohrála o víc než Dáša (ale v závěru už se rozdíl stabilizuje). V partii asi nemá smysl se moc pitvat. Katka zachybuje, když vůbec nezaregistruje, že jí zbývá málo času, a poté už je pozdě, aby zareagovala. K tomu moje bingo a další vychytané trojky, které nebylo snadné obsadit, ale pytlík mi k nim pomohl. 436:273. Že Radana a pořadatelka turnaje Hanka Závišková jsou zhruba stejně silné hráčky, to by člověk i řekl. Že jsou zcela vyrovnané a jejich partie končí vysokou remízou 378:378, už zajímavé je. :-)

Třetí kolo: Alena Jankovcová. Otevřu slovem ZAJÍC a po doběru nevěřícně zírám: ODCHÝLM. Jako by mi to někdo naservíroval. Snad mi to Í neucpe. Alenka místo toho rozmnoží zajíce: ZAJÍCE + EG. Jupíí! ODCHÝLÍM (69). Protihráčka však kontruje slovem RÁZOVITÉ (68). Opět mám oči navrch hlavy: mně mezitím totiž přišel žolík a po zbavovacím BÝLÍ k němu namísto očekávaného hnoje dostávám AÍSŠTU. Není co řešit: RÁZOVITÉ(M) + U(M)ASTÍŠ (86). Po pěti tazích na obou stranách jsme tedy položili celkem tři binga. Parádní partie! Jen to nezakřiknout. Vedu přece jen o pouhých padesát. VAX (32). Soupeřka se sice přiživí: VAXE + HÝŘE (35), ale rozdíl se už nezmění. Vítězím 417:365. Vůbec mě nenapadá, co bych měl zajímavého napsat k partii s Pavlem Paličkou. Ve 4. tahu Pavel mění, čímž se urvu na rozdíl 20 bodů a ten zůstane i na konci. Skalp Pavla P. si připíše i Vojta, sedící vedle mě. Radek si poradí s Radanou, Hanka v kališnickém souboji přehraje Martina Daňka a tím nám vykrystalizuje čtveřice dosud neporažených.

K obědu přibudou řízečky – s chutí si k nim dám pivo. To je výhoda turnajů v restauracích – máme možnost čepovaného, čehož někteří využívají už od rána. To bych teda nemoh, mě by to zabilo. Ale k řízkům si neumím nic jiného představit... I moučník si dopřeju – neodolám domácímu švestkovému koláči. Já pivu i koláči odolal, ale řízečky byly výborné, to tedy musím uznat!

Vojta prohraje o jediný bod s Radkem Mannheimem a mě čeká Hanka, které evidentně svědčí domácí prostředí. Čisté bingo ZAPNULA (69) partii nasměruje partii mým směrem. Potěší mě, že je to slovo, které bych mohl zařadit do soutěže o tematické bingo vztahující se k místní lokalitě (Křižíkova oblouková lampa ZAPNULA...), a navíc v partii s pořadatelkou, která ji vyhlásila. V závěru partie ještě potěší CCHUN, který se mi složí v zásobníku a je asi i nejlepším slovem, které mohu zahrát. Další reminiscence na mého guru. :-) Hanka má sice oba žolíky, ale moc je nevyužije, a tak je z toho moje vysoká výhra. A zpátky do boje! Čeká mě jeden z mých oblíbených soupeřů – vicemistr z roku 2018 a držitel bronzu z MR 2012 Jiří Kamín. Oblíbených proto, že s ním mám nejen velmi pozitivní bilanci a naše partie jsou vždy výzvou, ale navíc stejně jako já patří k nejrychlejším českým hráčům – bývá ještě rychlejší než já, takže býváme s partií hotovi i za čtvrt hodiny a máme spoustu času na odpočinek. Nejinak dnes: už ve třetím tahu mi dá šanci zazářit riskantním OZVĚ před trojku. Nejenže mám N, ale dokonce celé NÓTOU – 65 bodů. Jako za bingo. Jirka má na ruce čisté CINKÁME, a nemá ho kam dát. Zkusí UCINKÁME na trojku. Neprojde a pytlík ho začne náležitě trestat. Mimo jiné i žolíky, které mu nebudou k ničemu – jen ke snížení rozdílu skóre. Vítězím 376:337, a jak velí tradice, jsme jedni z prvních dohrávších, takže si užiju dlouhou přestávku.

No, „užiju“… mám bojový úkol: najít talisman, který jsem mezitím stačil někde vytrousit. Gumová žabička od trojnásobné mistryně a drahé kamarádky Katky Rusé mě provází na turnaje už řadu let a přináší štěstí ve hře – ehm, tedy jak kdy. Podle slov dárkyně vzhledem k tomu, že je podobně jako já „sova“, funguje jen od 12.00. „Vyžádej si žábu od nějakýho ranního ptáčete,“ radí jednou, když si opět postěžuju, jak se mi v dopolední partii nedařilo. Pořadatelka turnaje zaměstnala svého bratra pana Maňáka, aby se staral o hladký chod turnaje – zapsal prezenci, vybral startovné, nosí na stoly čisté partiáře, jakmile dojdou, hlásí výsledky partií do počítače a tak. Mám štěstí, že ho zrovna přistihnu, jak nemá co na práci, a tak ho požádám o hlášení, kdyby náhodou žábu někde potkal. Ochotně přislíbí a ptá se, jak vypadá. Nakonec toho netřeba: najdu ji ležet před vchodovými dveřmi, musela mi vypadnout. „Hlídala…,“ glosuje pan Maňák. Co ta už toho se mnou zažila… Vrchol byl, když jsem si ji nechal na stole v partii proti té, která mi ji před lety darovala – Katce Rusé. Ta na turnaje pro změnu nosí pro štěstí tužku s lejnem (takovou tou jeho plastovou karikaturou s vočima a vytlemenou pusou). Neuvěříte, co mému talismanu provedla: milá paní inženýrka před naší partií nebohou žabku vzala a začala ji svým lejnem mlátit. Když se dost vydováděla, ještě ji na tužku nabodla a na lejně ji zamotala, asi aby se jí zatočila hlava. Samozřejmě že jsem prohrál…

Já tomu tedy věřím. Katka pravidelně terorizuje mého Bleska i předchozí talismany... ... i když Blesk není jen obyčejný talisman. Je to parťák, který má pro mě hned několik osobních významů... A pak se diví, jak ji tvrdě v partiích trestám... ... já jsem už dávno přišel na to, že trápit soupeřovy talismany se většinou vymstívá (už dávno jsem z tohoto důvodu přestal tyranizovat Zbyňkova hrocha). V tomto směru se zdá, že lejno i žába měly ve Stádlci svůj dobrý den. Rozdílně se dařilo psím „talismanům“: Lenčina čivava ukázala, že přece jen není dravec, naopak Blesk v partnerství se mnou ukázal, že je pravým dravcem, a to přesto, že už je to starý pán.

Páté kolo s Radkem Mannheimem se brzy stane, zejména mým přičiněním, velmi útočnou partií. NÓMY (27) rozehrávají trojku, ale Radek nevyužívá plný potenciál nahrávky – SÁLI + IN (21). Já naopak ještě přitvrzuji: MÉ (+ MÉ + ÓM) za 31. M pokládám pole nad růžovou a Radka donutím k oběti žolíka: Š(U)MĚ + ÓM(U) + MÉM (43). Mám L i T a k nim pěkná písmena, ale docela dlouho mi trvá najít i obyčejné LEPTE + ŠUMĚL (28). O chvíli později AŤ (46) a VROĎ (40), zatímco Radek NEUĎ (44) a HOŠŮ (33). A po 8. tahu vedu 215:205, přičemž Radek je na tahu v pozici a s písmeny na fotce a nalezne jediné bingo, které pozice nabízí.

Bravo! A co vy? Našli jste také NEZASEKU? Tímto čistým bingem víc než vykompenzuje svou předchozí oběť žolíka. Já už svého mám, a když Radek odehraje TAXY (28), ani nehledám bingo, protože UVÍT (+ XU + YV) za 41 a ponechání pěkných písmen je výbornou volbou. Radek vede o 23 a je na tahu, ale má špatná písmena, zatímco já mám k žolíkovi písmena solidní, a tak nakonec vítězím o 20.

Pátá partie s Vojtou Vackem je marná. Hned v 5. tahu mu přijde bingo NERO(S)ILY a od té doby pilně blokuje, abych neměl kam dát to svoje. Já musím nesouhlasit. Mám z dané partie k dispozici partiář a poctivě jsem si ji přehrál (samozřejmě bez znalosti přesných zásobníků obou hráčů). Vojta partii moc neblokoval, naopak hrál chytrý scrabble. Za mě to nechával dokonce až moc otevřené (ale asi mu zásobníky nedaly jinou možnost). Naopak tím, kdo ucpal nejnadějnější místa na binga – je Tomáš (sorry za upřímnost, Tome, ber to třeba jako pohled zvenčí). Mezitím mi samozřejmě chodí samé neumístitelné prémie. Každopádně Tomáš se protrápí až ke skóre 226:345 a následujícímu zásobníku a pozici (pytlík je dobrán, Vojta má 5 písmen). Najdete nejlepší možný tah? Opět nescrollujte příliš, napíšu to hned pod fotku.

Tak jak jste se s tou pozicí poprali? Za sebe musím říct, že nevím, jestli bych jedinou možnou prémii našel. Viděl jsem, když to kluci rozebírali, a měl jsem to na podnose od Tomáše v jeho reportu, takže se to posuzuje těžko. Ale kdybych si měl tipnout, tak bych to spíš našel... ... Ž(I)VNOUC (92) by Tomášovi – při Vojtově strašidelném zásobníku BBFPÝ –stačilo k vítězství 334:329. Vítek poráží Pavla Podbrdského, a tomu se tak vzdaluje boj o 1. místo – a moc dobře vím, že Pavel by si zas na nějaké sáhnul rád.

S Vítkem vždy vtipkujeme na téma moderní vs. konzervativní scrabble a scrabblisté. Vlastně už ani přesně nevím, jak to vzniklo, každopádně on se stylizuje do role moderního, já do role toho konzervativního. Partii se natočí na mou stranu už ve 2. tahu, když položím čisté NAPNULO. Vítek je pořád na dostřel, ale jsem v klidu. Držím vedení i žolíka. Toho odehraju do BIE(N)Y 34, což je rozhodnutí na základě úvahy, že si nebudu situaci komplikovat. Přijde i druhý hlaďour, a tak nakonec vítězím s klidem o 70 bodů. Pavel Podbrdský líčí, že Radanu porazil i proti její devítce. Prý začal PLÁČEŠ, načež Radana odpověděla SÉCI + SPLÁČEŠ. Pavel zkušeně a znale zprotestoval SÉCI a místo ponechal otevřené. V dalším Radanině tahu na totéž místo pak smetl SPLÁČEŠ (hm, hm, musím říct, že tady bych se na předpony taky nachytal). Později Radana sice položí devítku, ale nevede o mnoho. Já se kolem partie mihnu, když je v úplném závěru. Skóre je tou dobou vyrovnané, ale Radana má krutě špatný zásobník, a tak je mi jasné, kdo bude vítězem, aniž bych tušil, jak zajímavý vývoj partie měla. Nakonec Pavel vítězí o 40 bodů. Zahojím se na Dáše Rusé: podobně jako v předchozím kole nezajímavá partie, ale v opačném gardu. V pátém tahu ji nachytám na PYJÍ. Rozhodne se pro námitku: „Mně se to s tím íčkem nelíbí…“ „Řidčeji je i ta PYJE,“ zakřením se. „Aha. To jsem nevěděla, já moc nepyju…“ zaperlí slovní hříčkou. V jedenáctém tahu na jediné volné místo zahraju NEOKAPÁŠ a vítěz je jasný. Vyhrávám 397:256 a mířím na třetí stůl.

Tam mě čeká Vítek Sázavský a navzdory tomu, že jsem s ním míval jednu ze svých nejhorších vzájemných bilancí, poslední dobou jsem vylepšil (už jen 19:23 pro něj), takže se optimisticky naladím. A pytlík to cítí. Na úvod mi pošle čistou prémii OBALOVÍ za 76, načež mě soupeř se šarmantním úsměvem sobě vlastním počastuje: „Ty hajzle…“ Okamžitě adekvátně odpoví bingem DOV(R)ŠÍME a vede o dva body. Parádní vyrovnaná hra: ČÍŽ + AŽ + UŽ (37). NETAŇ (44). NÓ + NÓ (32). ŠEKŮM (32). Je mi čím dál jasnější, že budu-li partii chtít rozseknout, budu muset dát další prémii. Mám sice žolíka, ale nepříliš „bingotvorná“ písmena. Měním tedy dvě a vzápětí myslím, že mě klepne: vytáhnu si dvě C. Je známo, že to, výsledky ve scrabblu nevyplývají příliš z toho, jaká dostáváte písmena (vliv štěstí je ve scrabblové partii spočítán na 15–30 % a u hráčů ze špičky žebříčku se blíží spíše té spodní hranici – jinak by se na mistrovství republiky a v jeho finále nescházeli stále titíž), ale jak s nimi umíte zacházet. V ÁCCÍNU? po překonání počátečního odporu vykoukám bingo (O)CUCÁNÍ (76). Jde v podstatě o vítězný tah – soupeř už to nedožene, jak by řekl mistr ČR 1998 a kapitán týmu Parnas Zbyněk Burda. Vyhrávám 420:386. Mě čeká Vojta a partie je to vlastně docela nezajímavá. Poté, co položím bingo a vytáhnu i druhého žolíka, ji mám pod kontrolou, a to i přesto, že chvíli před koncem se Vojta přiblíží na 20 bodů. Nakonec je z toho, pro mě trochu překvapivě a zcela jistě nespravedlivě, rozdíl 60 bodů. Franta Růžička porazí o 4 body Jirku Kamína. V souboji Pavlů P. přehraje Podbrdský Paličku a těší se na partii se mnou... ... ale má to být jinak...

Ach jo, neodhadl jsem, jestli se vejdu se zápisky z turnaje do konce sešitu. Mám s sebou sice nový, ale začínat osmým kolem... no, co už. Ale půjde o partii s novopečeným mistrem republiky! Já myslím, že začínat nový sešit partií s mistrem republiky je stylové. 8-) Je mi ctí být prvním zápisem v Tomášově novém deníku. :-) Jak už jsem minule říkal, s Lubošem máme vzájemné partie rádi. „Něco málo mu ale na mě chybí, těžko říct co,“ uvažuje ve svém reportu. Pravděpodobně ještě pár let turnajových zkušeností. Sice hraju scrabble od roku 1994, kdy byla česká verze uvedena na trh – v tomto ohledu na tom asi budeme podobně (no, Tomáš má dobrý odhad, možná tak od roku 1995), ale turnajově až od roku 2007 a vrcholově teprve od r. 2010. Přece jen je rozdíl znát neobvyklé výrazy běžné ve scrabblu už od jedenácti let (no, to zase ne, jsme sice s Tomášem stejně staří, ale pravidelněji se silnými hráči jsem začal hrát někde kolem roku 1997-8 u Poškoláků, takže řekněme od 14–15 let) a hrát od jedenácti do patnácti scrabble doma stylem „co nezná táta, to neplatí“. Což o to, o tu slovní zásobu podle mě nejde. Spíš o zkušenosti a taktickou vyzrálost, pokud bych měl vypíchnout nějakou svou silnou stránku. Partie je opět vyrovnaná. Ovšem jen dokud nedostanu oba žolíky. Spousta lidí by v tom okamžiku očekávala zvrat partie v můj prospěch. Jenže ne nadarmo Jarek Nohavica, mistr z r. 1997, nazývá přítomnost obou žolíků v zásobníku cestou do pekel. Co s nimi? Luboš, jako by to tušil, drží partii zavřenou. Přiznám se, že si z partie moc nepamatuju. Je pravda, že dlouho byla vyrovnaná a ne extra otevřená (zásluhou nás obou), ale ani nijak extra ucpaná. Každopádně je pravda, že když Tomáš během tří tahů zahrál slovo za 10, výměnu čtyř písmen a tah za 7, tak tuším, že bych měl držet partii zavřenější. A skutečně, někde tady se partie láme. Nemám sice nic extra a na Tomovy tahy reaguji slovy za 15, 15 a 26. No jo, jenže díky tomu je to rázem o pade. Musím tedy najít cestu ven z bludiště a otevřít mu trojku, aby mi udělal místo na bingo. RZI (4). Posluž si. Samozřejmě. V tuto chvíli je mi naprosto jasné, která bije. Tomáš skládá bingo. Pochopím, že mě nejspíš i láká na trojku, abych mu pozici otevřel. V souladu se zákonem schválnosti tam má to úplně nejhorší, co může mít: ČPÍM + IČ (48) Úplně to nejhorší ne, mohl jsem mít i ČPÍŠ či ČÍTŮ :-) Ale je pravda, že při pohledu na písmena, která zůstávala ve hře, mě nenapadá nic za více bodů. Jako nahrávka na prémii se to ale pořád vyplatí: mohu končit na M a tím slovo ztrojnásobit. CENNP?? – plus to M nejlépe jako poslední (nebo první). I já jsem zvažoval, jestli se mi to zahrání vyplatí. (M na červenou – ideálně na konec slova – je velká nahrávka). Ale nakonec jsem vyvodil, že mně určitě ano. Vyhodnotil jsem, že nejhorší možný scénář je zhruba to, co nakonec nastalo. Tedy že na můj tah za cca 50 Tomáš odpoví bingem na trojku za cca 80, přičemž z něj snad vytáhnu žolíka/y, takže budu vést asi o 20 a budu na tahu. Blbý by bylo, kdyby Tom hrál bingo čisté nebo jen s jedním žolíkem a dalšího pak dobral... ... ostatní alternativy možného vývoje mě přesvědčily o správnosti mého úmyslu. Nemusím tam jít. Ale nechat Tomáše, aby tam šel sám, přiblížil se mi, a ještě na ruce držel ty žolíky jako trumf, se mi nechtělo. A pokud by Tomáš bingo nenašel ve svém nejbližším tahu, okamžitě to ucpu (aspoň to M) a bude to ještě lepší varianta. Za mě je však otázka, zda se to vlastně vyplatilo Tomášovi. Za tento tah na mně nahrál 30 bodů (a za dvojtah jen 20) a vyhodil oba žolíky... ... ačkoliv otázka je, jaké jiné možnosti měl... Když na to teď koukám, vidím celkem běžné NECP(A)N(Ý)M. Už Stefan Fatsis si ale povšiml, že nás při hře místo běžných slov častěji napadají ta neobvyklá. Ve svém bestselleru k tomu poznamenává, že si z něj „mozek dělá legraci“ – osobně tomu říkám „scrabblistický syndrom“. Zhruba po minutě, což je na moje poměry tah trvající celou věčnost, vyplodím NEPN(Í)C(Í)M (77). Do vedení mě ale nepošle: 288:268. Ano, přesně jak jsem odhadoval. A navíc, jak už to tak bývá, po bingu chodí jen extrémní zásobníky. Ani já nemám žádné skvosty, ale stačí to. Soupeř vyžere trojku: BOBRA+BA (35), což rozhodne. Jo, tahle velká chlupatá potvora mi dala trochu zabrat, než jsem ji objevil, ale opravdu byla definitivně rozhodující. Prohrávám 334:362. Musím říct, že výhra o 30 proti dvěma žolíkům se rozhodně počítá. I tak je pohled na průběžné pořadí hezký: sedmý – touto prohrou jsem se propadl jen o jedno místo. Dejme si tedy poslední partii pro radost – první desítka bude, i kdybych prohrál. I pro mě je pohled na pořadí hezký. Vojta mi sice před 8. kolem hlásil, že jsem téměř jistý vítěz, když mám náskok 2 bodů a 1.000 bodů TurČASu, ale to jsem nebral. Náskok 2 bodů je za 2 kola dohnatelný a 1.000 bodů v TurČASu (mají-li v tom být dvě mé prohry a dvě výhry pronásledovatelů) není zas až tak moc. Teď už to jisté je. Viktor poráží Radanu, Petr Kuča Jardu Haupta. V partii dvou Martinů, kterým se dnes nedařilo, vítězí Hrubý nad Daňkem. Na třetím stole se setkává 11 mistrovských titulů. Pavel jich má sice 8, ale jediné finále, které prohrál, bylo s Katkou. A Pavlova Nemesis si ho vychutná i tentokrát. Poklepu Pavla po ramenou a říkám, že to má tedy smůlu a mě se nedočká, že partie se mnou je za odměnu, a už vyhlížím Alenu. Jenže i tentokrát to má být jinak.

Přepočítal jsem se. Mohla to být Alena anebo stále po prohře i Pavel, a tak usedám právě proti němu. Jsem tomu rád. Partie s nejšpičkovějšími hráči člověka posouvají dále. Navíc mám již jisté vítězství v turnaji. Mohu hrát jednak s klidem a jednak nemusím hledat motivaci, kterou bych s jinými soupeři možná v takové situaci hledat musel. Celým turnajem procházím bez jediného neplatného slova. Říkal jsem si po minulých turnajích, že bych měl jít v tomto směru trochu do sebe. V této partii mě však začne lákat FRAK, který otevírá cestu k trojce a leží tam už nepříjemně dlouho. Pár tahů odolávám prodloužení FRAKO, ale v hlavě hlodá červíček, že „něco takového platí“. Červíčkovi vzdoruji: Co když se pletu? Ztráta tahu za to nestojí. Jenže hlas v mé hlavě je stále silnější a čím dál přesvědčivější. A vzhledem k tomu, že mě nenapadá jiný smysluplný tah, tak: OSOČÍ+FRAKO* (39). Pavel na FRAKO* protestuje, překvapivě. A neplatí. Jsem však v all-in modu. Být to partie v situaci, kdy může být pro výsledek v turnaji ještě důležité skóre nebo kdy mi třeba bude k jistotě vítězství stačit „neprohrát o moc“, možná bych hrál jinak. A možná bych hrál jinak i v následujícím tahu. Koneckonců je to volba, do které se mi o tah dříve nechtělo (i proto to FRAKO*), jenže jsem nenašel nic kloudnějšího. STOČÍ (20) s Í na světle modrou mezi obě červené. A Pavel trestá a posílá mi devítku LIT(Ř)Í(K)EM (122). Ještě bych chtěl zabojovat, jenže mám fakt strašné plívy. Pavel pak ještě vymyslí skvělý závěr, který sice nemůže nic rozhodnout, ale je efektní, efektivní a jen mi potvrdí špičkovou kvalitu Pavlovy hry a jeho strategického a taktického uvažování (ne že bych o nich pochyboval). Prohrávám tedy vysoko 286:427, ale mrzet mě to nemusí. A navíc – Pavel měl všechny výhody. Začínal, měl oba žolíky a je osminásobný mistr republiky. Tomáš smete Pavla Paličku, když se s nahrávkou FÉR a písmeny EHOUYZ? nespokojí s bingem UHOZE(N)Y, ale hledá tak, aby písmeno prodlužující FÉRu bylo na 5. místě a on tak slovo zečtyřnásobil. Najdete také? Poté ještě přidá jedno bingo a vítězí 478:279. Uf, ještě že nevyhrál rozdílem o 3 body vyšším a nesebral mi rekordní rozdíl turnaje :-) Naopak o jediný bod vítězí Petr Kuča nad Mirkou. O vítězi rozhodne to, že narozdíl od ní uhraje tři stovky: 300:299. Vojta prohrává s Katkou, a ta tak pro sebe urve 2. místo. Myslím, že pohled na její výsledky je velmi výmluvný, zejména pro ty, kteří znají Katčiny biorytmy. 1. a 2. kolo: výhra s Len o titěrné 4 bodíky a prohra se mnou o 163 – Katka ještě spí. 3. a 4. kolo: výhra nad Janou Foltánovou o 112 a prohra s Vítkem o 18 – Katka se probouzí. 5.–7.kolo: výhry nad Alenou, Jirkou Kamínem a Radkem – Katka je vzhůru. 8. a 9. kolo: Katka je na vrcholu sil a podává si nejprve Pavla a poté Vojtu. Každopádně jí takový výsledek přeju. Letos jí chyběl a je to určitě hráčka, která na podobné výsledky má.

Mezitím Petr Kuča přinese skvělou zprávu: hodí mě na nádraží do Tábora, odkud s přehledem stíhám vlak do Prahy a odtamtud až domů. Takže si můžu počkat na vyhlášení. Pátý – spokojenost! (A ještě si odvezu vedlejší cenu za nejvyšší součet skóre – 806 b. s Vítkem Sázavským.) Devítinásobný mistr ČR Pavel Podbrdský (Tome, Tome. V těch historických reáliích máš drobná okénka. Pavel má titulů 8. Nebo víš něco víc než my ostatní? :-) ) skončí jen o jedno místo lépe. Třetí místo vybojuje Vojta Vacek, stříbro Katka a vítězem se (opět) stává Luboš Vencl. „Luboši, nezapomeň to zdanit!“ Zakření se Jirka Kamín na vítěze v narážce na finanční výhru. Hm. Musím říct, že finanční cena i její výše potěšily. Po letech, kdy nejlépe honorovaným turnajem (z těch, jejichž pořadatelé dávali finanční ceny) byly Pardubice, se Hanka blýskla. Vlastně Hanka se celkově jako pořadatelka zaskvěla. Málokterý turnaj je dokonalý. „Vždycky Ti něco vadí,“ jak trefně říká Jarek Nohavica. Může to být nějaká drobnost, ale většinou se něco najde. Tentokrát ne. Prostředí – celého městyse Stádlce i samotné restaurace – bylo příjemné. Stoly komfortně vysoké. Ceny štědré. Jídlo bohaté i pestré. Organizace klapala jako na drátkách. A jestli Hanka řešila nějaké komplikace (kromě toho, že byl k dispozici jediný PC dohromady pro zapisování výsledků i ověřování slov, ale s tím si pořadatelé poradili elegantně), nebylo to znát. Bravo, Hanko, a díky! Gratulace – dva ze tří soupeřů, s nimiž jsem prohrál, skončili na bedně, nemám se tedy vůbec za co stydět… Já mám ještě jeden postřeh. Tomáš skončil za třemi mistry republiky a nejlepším nemistrem současnosti, takže se opravdu zač stydět nemá. Po příjezdu do Trutnova využiju snad jediné hospody ve městě, která má otevřeno i po 23.00, a dám jedno zasloužené závěrečné čepované. Díky za skvělý turnaj a na viděnou v Třinci – jako někdejší vítěz tamějšího turnaje (2012) tam nemůžu chybět! Na komentář k třineckému turnaji se opravdu těšte. ;-) Jelikož mezi Stádlcem a Třincem byly jen dva týdny (z nichž první Tomovi zabralo psaní komentáře – dodal celý, plnohodnotný komentář, jen jsem to redakčně krátil, aby to nebylo dohromady s mými postřehy příliš dlouhé – a druhý jsem strávil v Tatrách), tak tento vzniká až po Třinci (tímto tedy děkuji Tomášovi za spolupráci na tvorbě i za korekturu). A vzhledem k tomu, že mě ani Vojtu v Tatrách medvěd nesežral, můžete se těšit na komentář tatransko-třinecký, cestovatelsko-scrabblový. Bude to dobré. Tedy doufám. :-)

P.S. K Tomášově slovu z poslední partie. Nalezl opravdu pěkné HEZOU(N)Y. Na čtyřnásobek jediné možné. A kromě UHOZE(N)Y tam nebylo žádné jiné.