FINÁLE (Luboš Tlučhuba Vencl)

Finálové partie MR. Osobní dojmy a pocity a analýza celých partií a zejména jejich klíčových momentů.

Úvodem poznámka, zejména pro čtenáře, kteří nejsou součástí scrabblové komunity. A také pro ty, kteří její součástí jsou, ale snad by to nevěděli či pozapomněli… …finálové partie MR jsou k přehrání na stránkách Pavla Podbrdského. Já sám je zpětně doma analyzoval ještě pomocí wordmasteru Martina Daňka, který zohledňuje kromě bodové hodnoty tahu i ponechaná písmena v zásobníku. Oběma velký dík za vytvoření obého, rozhodně to přináší mnoho užitečného!!! 😊

Svoje přizdihráčství vstřebávám a rozdýchávám poměrně dlouho až jsem jeden z posledních, kdo usedá k obědu. Zbývá na mě tak místo u mistrovského stolu po boku právě výše zmiňovaných Martina Daňka a Pavla Podbrdského. Pavel se mě ptá, zda vím nějaké podrobnosti. Odpovídám, že jediná podrobnost, kterou vím, je, že jsem srab. Pavel nemá nač čekat, a tak odjíždí. Nechal si na cestu však vytisknout pořadí, a tak je pro mě prvním poslem, který mi sděluje, že jsem ve finále. Dodává pár povzbuzujících slov a působí to na mě tak, že přeje vítězství mně. Vlastně ani pořádně nevím proč (pár důvodů mě napadá, ale žádný z nich nepovažuju za zásadní), ale je to milé 😊Co mi pomohlo do finále? Myslím, že to, že jsem jel na noc do Prahy, a tak jsem na rozdíl od ostatních nenavštívil slavnosti vína a byl pro druhý den svěží. :-D A také samozřejmě – nemá smysl to popírat - 7 žolíků druhý den a 15 žolíků celkově (nicméně při pohledu na Petrovy statistiky zjišťuji, že oproti prvním sedmi hráčům pořadí – kromě Sobiho – jsem jich neměl výrazně více než ostatní). Ale… …vzpomínka: Praha, Tyršův dům, MR 2012: Po prvním dnu jsme s Michalem Přikrylem na čele s bilancí 6:1… …druhý den mi přijde jediný žolík. Končím na 6.místě s bilancí 7:4 po třech prohrách v posledních třech kolech… …tak to letos bylo přesně naopak 😊 Samozřejmě, žolíky pomáhají nejen rozhodnout vyrovnané partie, ale i nahnat skóre v těch, které nejsou tak vyrovnané. Pořád rozhoduje při rovnosti bodů TurČAS a skóre jeho významnou součástí… …vzpomínka: Malá Morávka, MR 2009. Končím na 3.místě s bilancí 8:3. Když pominu, že v posledním kole jsem s Pavlem prohrál partii až v posledním tahu a o 20 bodů, tak mě z finále vyřadil na TurČAS Máťa. Máťa měl tehdy v základní části 16 žolíků, já pouhých 9. Myslím, že 7 žolíků dělá větší rozdíl než 350 bodů TurČASu, tedy cca 95 bodů na skóre… A ano, žolíky nesporně pomáhají, ale nejsou všemocné. Pořád musíte předvést i odpovídající úroveň hry… …vzpomínka: Sázava, MR 2010: za celý turnaj jsem měl 15 žolíků (jako letos), ale skončil jsem na 6.místě s bilancí 7:4 a hořkou pachutí v ústech. Dvě z přesilovek jsem prohrál. S Pavlem Podbrdským a Sobim. Nepamatuji si už detaily a mám pocit, že „písmena“ chodila lépe jim ať už trochu, či víc… …ale já měl ty žolíky a velmi silný pocit, že… …no, že právě tohle je ten důvod, proč oni finále hráli a já ne.

Dost vzpomínání. Teď je rok 2024 a jsme v Roudnici. S Břéťou si vybojujeme, že raději budeme hrát na chodbě, ale za dveřmi než v sále za titěrnou zástěnou jen kousek od diváků. Jsem zcela klidný, jako po celou dobu turnaje. Za celý průběh turnaje jsem se nestresoval a držel jsem si nadhled nad jeho průběhem. 0:1 po prvním kole? No a co, nic se neděje. 5:3 a potřeba vyhrát 3 ze 3 pokud chci do finále? Nic se neděje, uvidíme, jak to dopadne. Tři momenty, během nichž jsem vyměknul? To nebyl stres či panika. To byla chladnokrevná rozhodnutí (byť některá na poslední chvíli a byť jsem si je zpětně vyčítal, respektive z nich neměl dobrý pocit). A ani před a během finále nejsem nervózní. Rozhodně se necítím být favoritem. Ale ani outsiderem. Je to otevřené… …a nějak to dopadne. Jdeme na to! Pro první tah mi přichází silnější písmena, druhý tah je ve znamení chyb. Břéťa upozadí ÚDIV+VŠIŇME (29) a místo toho hraje jen samotný ÚDIV (16). Já pro změnu vymyslím ZKUŤ. Břéťa čte situaci i řeč mého těla dobře: „No, asi to znáš. Takové slovo bys nehrál, kdyby sis nebyl jistý…“ …ano, jsem si docela jistý, cca tak na 80% tomu slovu věřím. Přesto si Břéťa „chce dojít pro křížek“. A ejhle, neplatí. Nerozhodí mě to. Jsem s tímto svým rozhodnutím v pohodě během partie i zpětně po ní. Často se snažím hrát své partie bez bázně a hany a se stejným nastavením jsem šel i do finále. Často se to vyplácí. Většinou se mi potvrzuje, že slova, kterými si nejsem zcela jistý, platí. A i když ne, tak pokud máte za partii taková rozhodnutí 3-4, tak ta správná dokážou vykompenzovat to nesprávné… …zahrál jsem tedy zcela v duchu svého nastavení pro zápas, a tak je to zcela v pořádku. Tak to vnímám. Ztratil jsem tah? OK, nevadí, nic se neděje a jede se dál. Až do sedmého tahu hrajeme s Břéťou bez větší chyby, i když WM odhaluje v Břéťově hře pár nepřesností, ale já Břéťovým zahráním naprosto rozumím a myslím, že byla srovnatelná s tahy preferovanými WM… …ale co na TOHLE říct? Opravdu nechápu, co se v sedmém tahu dělo. (:o) Byl jsem hodně upnutý na slovo S(E)VŘELÝ, které jsem měl v zásobníku složené a hodně dlouho nad ním hloubal. Nakonec jsem ho zavrhl a rozhodl se zůstat u VŘELÝ, což jsem naštěstí správně změnil na VÝŘE. Ale proč jsem nenašel VÝS(T)ŘEL a nehledal jiná umístění než přípojku na AGŮV, to opravdu nevím… …aspoň, že jsem zvolil nejlepší nebingové zahrání. Ach ty předpony! Hned v dalším tahu váhám nad několika bingy, ale mnohými z nich si nejsem jistý. Nakonec zůstanu u VYČES(A)LI a VYČ(Í)SLI, z nichž pro to druhé se rozhodnu. Pěkná je varianta VLČISKY+KOKOSY, která je poněkud lepší než všechny zbylé (ale i kdyby mě napadla, tak bych si jí nebyl jistý a nehrál ji). A přichází 14.tah a rozhodující moment partie. Úplně rozumím tomu, že se Břéťa upnul na prodloužení TEXu a přehlédl skryté UKÁJÍŠ (+XU+KOKOSY). Za sebe mohu říct jen to, že by partii vyhrál. Ať by po mém ZNÍŠ zahrál cokoliv, tak já bych svůj vítězný tah nezahrál. ESÉN není v mé slovní zásobě tak zakořeněný, abych ho hrál… …ano, udělali jsme chyby, já větší a Břéťa bolestnější, ale jinak myslím, že jsme partii oba odehráli na velmi solidní úrovni.

Přestávka před druhým kolem. Tak teď si hlavně nenechat v hlavě usídlit žádnou z myšlenek: „Je to blízko, teď to neposrat,“ „Bylo by krásné drama hrát to na tři partie,“ či „To přece nemůže být tak snadné,“. Nepustit si je do hlavy je asi nemožné, ale naštěstí je nechám jen projít, žádná z nich se tam neuhnízdí. Pořád zůstávám stejně klidný jako po celou dobu MR. Úvod druhé partie je těžký. Žolík do prvního tahu sice potěší, ale písmena k němu jsou těžká, což platí i pro Břéťův zásobník. Břéťa si s nimi poradí přímo skvěle (bravo zejména za AŠANTa!!!), já bezchybně. DRZÉ místo CÉ je jakási deklarace mého současného nastavení, navíc cítím potřebu tak nějak rozbít tu divnou skladbu na ruce. Odměnou za drzost je hned několik možných bing. Ale za mě hodně těžká. Osobně si nevyčítám nenalezené PIONÝRCI ani PIONÝRCE. PONTICKÝ jsem najít mohl, ale taky to bylo těžké. O tah později je situace v mnoha směrech jiná. Jestli jsem až dosud byl klidný, tak nyní přišel klíčový okamžik celého finále. Téměř okamžitě jsem nalezl COPOV(Ý)MA. Ale nebyl jsem si tím ani trochu jistý a snažil jsem se nalézt nějaké jiné, jistější bingo. CAPOV(Ý)MA? Není CAPO jako KÁPO? Hodně dlouho jsem to v tom zásobníku měl složené a chvíli i preferoval před COPem. Nakonec jsem to zavrhl. Ale co s tím COPem? Teď bych fakt neměl chybovat. Chvíli jsem přemýšlel i nad nebingovými variantami, ale žádná z nich se mi nelíbila – naštěstí. Opravdu jsem byl pod tlakem. Břéťa hrál skvěle. SREŽ jsem sice zahrál (a jsem na jeho vypocení z prvního zásobníku opravdu hrdý), ale rodem jsem si jistý nebyl. OSNY jsem si taky jistý nebyl. AŠANT mi byl povědomý, ale myslím, že sám bych ho nevymyslel. Na nic z toho jsem neprotestoval, což bylo sice správně, ale zároveň mě to nechávalo v nejistotě, zda jsem Břéťovi nevzal draka. Navíc Břéťa utekl do trháku. Tušil jsem, že jsem v předchozím tahu možná bingo měl a byl jsem si jistý, že teď tam je určitě také. Jen zahrát to platné… …poprvé a naštěstí i naposled se mi do hlavy vkrádá myšlenka To bude trapas, když to teď po..ru, oni to tam za dveřmi vidí. Rychle ji zapudím a nakonec se rozhoduji pro COPOV(Ý)MA. Když to nebude platit, budu mít čas najít něco jiného, je ta úvaha, která definitivně rozhodne. Pokud jde o KULATINU (nebo LUNATIKU) v dalším tahu, tak ano, to je bingo, které jsem mohl a možná i měl najít. Nicméně na svou obranu musím podotknout, že jsem byl ještě v šoku z toho, že jsem se rozhodl správně, že COPOV(Ý)MA platí, a že jsem se vrátil zpět do partie 😊 Nutno říct, že Břéťa chybuje také. Jako odpověď mělo přijít NEVTAŇ či NEOVAŇ – a jako trest to mělo přijít přesně tam, kde jsem nechal místo po nepoložené KULATINě… Pokud jde o 10.tah, tak vzhledem ke svému bingařskému výkonu si nedovoluji ani pípnout. 😊 Nicméně V(Ý)POČET, případně V(Y)POČET samozřejmě byly lepší varianty. Břéťa dle svých slov hledal znásobení Č, nicméně přišel jen na POV(R)ČET, které správně zavrhl. Partie graduje. Samozřejmě hned nalézám KOX i obě místa, kam je lze položit. Spočítám si, že rozdíl jsou pouhé dva body a téměř celý čas, po který nad tahem přemýšlím, vybírám, které zvolím. Nakonec usoudím, že mé L by mohlo skončit před či za EX. Také vsadím na efekt dvou (více) míst na body. Pokud Břéťa v onom rohu využije jedno z nich, snad mi zbude druhé. Dál s Břéťou pokračujeme bezchybně až do samého závěru. Nerad dobírám přesně do sedmi písmen – z více důvodů. Nicméně tentokrát soudím, že je to nejlepší, co mohu udělat. Závěr a možnosti zásobníků obou z nás jsou nesmírně zajímavé. Dovolím si celý rozbor uvést myšlenkou Milana Kuděje: „Břéťa si spočítal, že by mu zavření na dva tahy nestačilo a musel risknout, že něco neudáš.“ Mám z toho stejný dojem jako Milan. Jak to tedy je? Pokud by Břéťa zahrál HOKEJ (+OPEČOV(A)T), měl by pro další tah zavření STÁT (+NÓT). Co jsem měl za možnosti já? No, především nutno říct, že jsem při pohledu do svého zásobníku nebyl schopen nalézt něco kloudného. Nejlepší bylo UZLÍC, které by mi i v takovémto případě partii vyhrálo. Ale!!! Jelikož jsem ho v reálu nenalezl během dvou tahů, těžko bych ho nalezl během jednoho. Druhé nejlepší bylo CÍZU, které by mi stačilo na remízu. Jenže já ho v reálu našel až ve druhém tahu koncovky (respektive měl jsem to hned, ale USPĚJ mi unikalo). Našel bych jej při potřebě a nutnosti jej najít? Možná ano. V tom posledním finálovém tahu jsem přesně tuhle potřebu vnímal a dotlačila mě k jeho nalezení. V tom případě by partie skončila remízou. VÉ, které jsem ve finále hrál v prvním tahu koncovky, by mi partii prohrálo. Kdyby Břéťa zahrál místo HOKEJe TOKEJ, stačily by mi všechny tři varianty k vítězství. Takže úvaha ohledně nedostatečnosti dvoutahové dohrávky nebyla přesná ať už takto Břéťa uvažoval či nikoliv (Břéťo, jak to bylo? 😉) Ale byla tak špatná? Břéťa nemohl počítat s velkým přípisem. Hodnotná písmena už byla na desce a dalo se čekat, že alespoň 3-4 písmenné slovo zahraju. Že mám písmena nekompatibilní a nemám téměř žádná jednobodová písmena asi nemohl očekávat. Navíc se Břéťa z mojí strany zřejmě bál silných tahů v levém horním rohu. Snadno si mohl dopočítat, že mám U i Y, ale už hůře, že tam k nim nemám nic kloudného… …a tak se zde ukazuje nečekaný přínos mého umístění KOX. Vytvořilo potenciálně nebezpečnou a výbušnou situaci a Břéťovi zkomplikovalo uvažování. Nakonec vsadil na variantu dvou svých silných tahů s ucpáním silných tahů pro mě… …jenže to obnášelo, že mi dovolí dva tahy, což pro mě v daný moment bylo klíčové… …velmi komplikovaný závěr!

Jak finále zhodnotit? Myslím, že o něm lze říci tři tvrzení: 1) Měl jsem více štěstí. 2) Oba jsme udělali chyby. 3) Celkově jsme oba předvedli hru na vysoké úrovni. Teď si je dovolím rozvést. Ano, udělali jsme chyby. Alespoň vidíte, že ani nejlepší hráči žebříčku nejsou stroje a nejsou neomylní a jsou porazitelní. 😊 Na druhou stranu si myslím, že jsme předvedli opravdu dobrou hru s těžkými zásobníky. Ruku na srdce. Jak byste si poradili s mým prvním zásobníkem v druhé partii? A co Břéťův AŠANT? A co třeba mé zásobníky v 10. či 12.tahu druhé partie? Nechali byste si na ruce škaredé SZCÉ? A těch těžkých zásobníků tam na mé i Břéťově straně bylo mnohem více. Nebyla to přehlídka pompézního a grandiózního scrabblu a dechberoucí přestřelka. Byla to tuhá, poctivá, těžká, scrabblová dřina s těžkými volbami, s nimiž jsme si poradili velmi dobře (ač s chybami). I takový je někdy scrabble.

Přijímám gratulace. Ruku mi podá snad každý (a pokud někdo ne, tak má štěstí, protože jsem si ho nezapamatoval 😊 ). Honza Votava to komentuje slovy: „Ty máš takové štěstí, že si můžeš dovolit zahrát neplatný tah a v každé partii nedat bingo.“ Hodně čilá komunikace probíhá mezi mnou a Milanem Kudějem. Na tomto místě z ní vypíchnu pár zpráv: „Moc Ti to přeju za ta všechna léta strávená u scrabblu přeju. Titul je ve správných rukách.“ …má pravdu, předseda. Statisticky vzato z 22 účastí na MR už by 1 titul padnout mohl. 😊 Jedenkrát bylo finále hodně blízko, několikrát nebylo úplně daleko. A pořád scrabblu dávám svou energii a svůj čas, pořád ho mám rád a pořád se v něm snažím zlepšovat. Možná byli i letos jiní lepší, ale když se snažíte, to štístko si vás jednou vybere… A přidám ještě jednu zprávu od Milana: „Tak co? Jak se dýchá mistrům? 😉 Mnohem volněji než dříve, co?“ :-D :-D :-D …ano, je to tak… …minimálně posledních pár let mám jiné priority a řeším důležitější věci než scrabble, takže nelze říct, že by mě svíral nějaký tíživý pocit, „že jsem ještě nevyhrál MR.“ …ale když se tak stane, dýchá se vám lépe. Máte pocit, že Vaše snažení došlo naplnění, že se uzavřel nějaký kruh a jeden cyklus, že alespoň jednu věc v životě jste dotáhli až do úplného konce.