Zadlužení vládnou zadluženým

O šetření v této zemi rozhodují strany, jejichž dluhy jsou astronomické. ODS má v hospodaření manko 222 milionů korun, Věci veřejné 12,6 milionů. TOP 09 tvrdí, že pracuje s přebytkem, ale tomu těžko věřit. Největší opoziční strana ČSSD má dluh prý jenom 66,6 milionu. Ale nedávno to bylo skoro 400 milionů.

Naše paradoxy. Partaje utrácejí za luxus a billboardy, ale zadlužené jsou až po uši.AP/iDnes

Systém vyrovnaného hospodaření je v podstatě jednoduchý. Nakupovat vždy jenom tolik zboží a služeb, kolik si mohu dovolit vzhledem k příjmům. Je to zásada svatá, neporušitelná. Když nejsou příjmy, nemohou být výdaje. Jak tedy můžeme očekávat, že tuto zemi k vyrovnaným rozpočtům dovedou strany, jejichž dluhy na jednoho člena dosahují obrovských částek? Dokonce i vyšších, než jaký je státní dluh na jednoho občana?

Jsem si naprosto vědom podivných cest, jakými se financování stran ubírá. Tím nemyslím nějaké úplatky nebo „malé domů“, tento folklor přenechám rád „investigativním novinářům“. Chápu ale plně, že strany (pravda – kvůli vlastní dřívější rozhazovačnosti) musejí investovat do volebních kampaní půjčené peníze, protože čím více hlasů získají, tím více dostanou i peněz za tyto hlasy a tak zvýší svoje příjmy, mohou splatit půjčky a možná i něco zůstane na financování „chapadel“ - sekretariátů stran v jednotlivých regionech a místech. Je to samozřejmě značně riskantní postup, který nutí tyto formace vynakládat prostředky a doufat, že „investice“ do kampaně se vrátí v podobě přízně voličů převoditelné na peníze. Jak je ale vidět na příkladu ODS, příliš se to nedaří. Ono totiž vždy a znovu platí, že i když jsem v takové situaci složité na úvahu, tak správný hospodář stejně neutratí více, než může. To odděluje správného hospodáře od nezodpovědného člověka, který rozhází půjčené peníze, spotřebuje je a pak se diví, že mu na dveře klepe exekutor. V případě politických stran by to znamenalo soutěžit více zajímavostí a objevností myšlenek a volebních programů než počtem billboardů kolem dálnic. Zvýšit produktivitu práce – množství invence na jednu kampaň, místo intenzity práce, tedy množství inzerce na jednu kampaň.

České strany se však chovají jako ty tisíce rodin a jednotlivců, kteří nyní podávají sami na sebe insolvenční návrhy a doufají, že dosáhnou na oddlužení. Nebo ty stovky tisíc lidí, kterým byl nebo právě nyní je exekuován majetek. Žijí na dluh.

Základní otázka tedy ještě jednou: Jak mohou takové strany řídit tuto zemi, když neumí řídit ani vlastní finance? Asi by si měl každý odpovědět sám.