Úvaha je postavena pouze na ryze ekonomickém hledisku, avšak zcela ignoruje jeden zásadní aspekt, a to mravní hledisko, které nařizuje podrobit se obecně platnému zákonu či pravidlu. A to ji činí nesmyslnou. Mravní příkaz či povinnost má to tiž svou vlastní hodnotu, která nemůže být jen tak svévolně vyvrácena ekonomickým propočtem. Čili pokud se stanoví, že nějaké A je mravné či povinné, pak je mravné a povinné i tehdy, když by bylo ekonomicky nevýhodné. Je-li tedy nařízeno, že má člověk v rámci zákona nebo celospolečenského zájmu něco dělat, je třeba, aby to dělal, bez ohledu na to, jestli na tom někdo prodělá nebo vydělá. Protože zákon je víc než ekonomika.
Kdyby totiž platilo, že ekonomické hledisko je to poslední určující, které teprve samo stanoví, kdo vlastně je a kdo není "černý pasažér", pak by to znamenalo, že zákony či pravidla sama o sobě nejsou pro nikoho závazná, že právě až ekonomika ukáže, zda někdo jednal nebo nejednal správně. Pak by např. ten, kdo nedodržuje dopravní předpisy by mohl své jednání omluvit tím, že dosud nikomu ještě nezpůsobil žádnou finanční škodu vlivem bouračky nebo úrazu, a že vlastně tedy jedná správněji než ten, kdo sice předpisy dodržuje, ale nějaké škody již způsobil.
