Jenomže dnešní deflace nemá nic společného s levou stranou transakční rovnice, ale s její pravou stranou, tedy souvisí s procesy v reálné ekonomice, tedy třeba s padajícími cenami některých významných vstupů, tedy třeba ropy a plynu a uhlí. Nejde vůbec o nový jev, s tím se úspěšně vyrovnávala světová ekonomika po celé 19. století a nic se nedělo. Lidé byli alespoň motivováni spořit si na důchody (viz Sňatky z rozumu), takže se procesům v reálné ekonomice se přizpůsobovaly procesy v nominální ekonomice (zpomalení oběhu peněz),

A všechny tyto rovnovážné procesy Singer zlikvidoval. V podstatě lidu řekl, že spořit na důchod se nevyplácí. Jestli toto považujete za pozitivum, tak už nevím, co pozitivum je.

Když si živnostníci spoří na důchod podle svého, tak dostávají od Marksové-Tominové výhrůžné dopisy.

Úroky na spořících účtech možná pokrývají inflaci, ale určitě platí, že v podmínkách deflace stačí mít peníz pod matrací a budu moci si za to koupit za deset, dvacet let daleko více než dnes.

Ovšem devatenácté století se vyznačovalo poněkud jiným bankovním systémem a drasticky odlišným měnovým systémem. Jistě - v situaci měny podložené zlatem a v systému založeném na naprosto jiném vztahu mezi M1, M2, M3 a quazipenězi nebyla deflace problém, nebo alespoň nebyla takovým problémem.