Když stát řekne ano, musí to být ano

Obecně jsem pro stát spíše menší a neexpanzivní. Když ale vláda nebo nějaké ministerstvo převezmou za určitou oblast odpovědnost, například vyhlásí stoprocentní jistotu vrácení peněz klientům zkrachovalých cestovek, pak by to mělo být naprosto do důsledku dodrženo.

Státní sliby nemohou být „možná“ nebo „když to půjde“. Popřípadě „někdy ano, někdy ne“. Když stát něco vyhlásí a veřejně slíbí, musí to dodržet – ať se mu to daří nebo nedaří, ať se mu chce nebo nechce.

Když předloni zkracovala cestovní kancelář I. Parkam Holidays, pojišťovna Generali vyplatila jejím klientům necelých 60 procent ze zaplacených zájezdů a záloh. Celková suma škod byla vyšší než strop plnění, na které bylo sjednané pojištění cestovní kanceláře. Ministerstvo pro místní rozvoj zahájilo veřejnou bitvu s pojišťovnou, protože podle něj příslušný zákon předepisuje zaplatit sto procent škod i v případě, že se cestovní kancelář „podpojistí“, to znamená, že se pojistí na nižší sumu, než odpovídá jejímu obratu a počtu prodaných zájezdů.

Od té doby se pojišťovna a stát hádají o výklad zákona a zjevně bude muset věc rozhodnout soud. Generali dokonce stát žaluje o téměř devatenáct milionů korun za škody, které ji údajně vznikly kvůli prohlášením vládních úředníků i samotného ministra.

Před pár dny se objevila zajímavá zpráva. Tentokráte Česká podnikatelská pojišťovna oznámila, že klientům CK Globaltour vyplatí pouze 5,6 procenta z jejich peněz. Ministerstvo překvapivě mlčí a věc nijak nekomentuje.

Samozřejmě se nabízí řada vysvětlení, proč skoro šedesát procent pana ministra zvedne ze židle a 5,6 procenta mu připadá dost a není důvodu protestovat. Měl by křičet a měl by útočit na ČPP, měl by veřejně pochybovat o serióznosti firmy a tak dále. Měl by prostě opakovat to, co dělal v případě Generali. Bylo by možné ostře spekulovat o tom, jaké jsou vazby mezi ministrem Kamilem Jankovským a ČPP, když nyní mlčí.

Třeba by ale byl zcela jednoduše nejraději, kdyby se na věc zapomnělo – jeho slibovaná novela zákona ještě nebyla projednaná ani vládou (měla nabýt účinnosti letos v lednu, aby se podle ní již mohla odehrát začínající zájezdová sezóna), klienti mnoha cestovek, kteří nedostali sto procent peněz, také žalují stát, protože podle nich nedokázal zajistit správné fungování systému.

Ale tyto jednotlivé peripetie vlastně nejsou tak podstatné. Důležitá je jiná věc. Evropská unie nás tlačí k řadě různých opatření, které znamenají státem nařízenou regulaci podnikání nebo naopak dotaci jiného typu podnikání. Zatím se zdá, že český stát v těchto úkolech (ponechme nyní stranou, že často zbytečných a ekonomicky chybných) pohříchu selhává. U cestovních kanceláří napsal zákon, o kterém si myslel, že zajišťuje pravidlo „v případě krachu CK dostane každý sto procent zaplacených peněz“. Ukazuje se, že takový zákon nevznikl, že nynější text klientům nezaručuje v podstatě nic. Vždyť se ukázalo, že v této zemi se všemi potřebnými povoleními podnikala i cestovka, která dokonce nebyla pojištěná vůbec.

Vzpomeňme na dotace fotovoltaických elektráren. To je vlastně jenom daleko dražší a daleko příšernější příklad podobné legislativní a regulační neschopnosti. Ale princip je velmi podobný: stát zasahuje do ekonomického systému a učiní to tak nešťastně, že výsledek je drahý a nefunkční. I proto máme pole plné řepky olejky a rostli, které zde nikdy nikdo nepěstoval, ale hodí se na štěpkování. A tak dále.

Zdá se, že na přípravu ekonomických zákonů mají extrémní vliv právníci a pouze velmi malý ekonomové. Odcházející prezident Václav Klaus na to ostatně několikrát upozornil. Přicházející Miloš Zeman, který se chce účastnit jednání vlády, s tím snad začne opravdu něco dělat.