Blbost přichází ze dvora (soudního)

Mezi ženou a mužem není žádný rozdíl, rozhodl evropský soudní dvůr. Asi nestačí, že se ženy objektivně dožívají 80 a muži 74 let (v podmínkách České republiky, jinde jsou odlišná čísla, leč náskok „Venuší“ před „Marsy“ je povětšinou obdobný). Což je, Švejk jistě promine, „švejkovina“.

Nerad to říkám, ale paní vpravo bude velmi pravděpodobně žít o zhruba osm let déle než pán vlevo. A žádný soudce, ani evropský, s tím nic nenadělá.Profimedia.cz z iDnes.cz

Podle rozhodnutí evropských soudců je diskriminační, pokud pojišťovny u svých klientů zjišťují, zda jde o muže nebo ženy, zvláště pak, když pohlaví berou jako jeden z faktorů pro určení pojistného. To pojišťovny samozřejmě dělají. Vždyť z hlediska pojišťovnické matematiky je dosti podstatné, zda při odchodu do důchodu v 65 letech budete žít ještě 9 nebo 15 let – zvláště, pokud si na konci placení pojistného nevyzvednete celou sumu, ale necháte si vyplácet rentu. Podobné je to u havarijních pojistek, ženy řidičky mají méně nehod, a pokud, tak jsou to nehody spíše „levnější“. (I když – v poslední době mám pocit, že se nám nějak „mladé a dynamické“ šoférky nebezpečně množí, ale to je subjektivní „soudcovský“ pohled.) Pojišťovny proto ženám nabízejí bonusy, neboť jim od nich objektivně hrozí menší nebezpečí pojistné události. Tak to soudní dvůr také zakázal.

Pojišťovnictví má v sobě jistý prvek sázek. Pojišťovna se „sází“ se svým klientem asi tímto způsobem: „Vsaďte se, že Vám to auto nikdo neukradne.“ Jestliže ale model Méďa bude oblíbeným cílem zlodějů a za rok bude odcizen každý desátý, pak pojišťovna svojí sázku zváží a bude chtít vyšší riziko u majitele Médi, než u jeho souseda a majitele modelu Béďa, který není pro zloděje tak zábavný a zmizí jen každý stý ročně. Je to jednoduché a průzračné. Bude jiná sazba pro majitele Médi jeho diskriminací oproti majiteli Bédi? Může pojišťovna „diskriminačně“ rozlišovat mezi lidmi na základě toho, že vlastní různé modely aut?

Odkaz na diskriminaci v rozhodnutí evropského soudního dvora je nepochopitelný a matoucí. Je natolik politicky korektní, že je již zcela nekorektní a staví evropské soudnictví do vysloveně „blbého“ světla. Jde totiž o tak zásadní pomatení pojmu „diskriminace“, že se zcela ztrácí jeho původní význam.

Diskriminací přece není uznání faktických, vizuálních či statisticky potvrzených rozdílů. Není diskriminací říci, že tento muž je černoch a tato žena běloška, stejně jako o jednom psu řekneme, že je kokršpaněl a o jiném, že je to ohař. Konstatování, že žena je žena a muž je muž nemůže být tedy samo o sobě diskriminací. A dále. Pokud prohlásíme, že chrt má větší potenciál běžet rychle než jezevčík, diskriminujeme tím jezevčíky? Nikoliv, definujeme pouze obecné schopnosti dané stavbou těla a dalšími parametry. Snad neexistuje jezevčík, který by se nechal zakousnout dobrovolně liškou kvůli tomu, že nepředběhne chrta a doufejme, že ani žádný jezevčík nepůjde se svýma diskriminačně krátkýma nohama k evropskému soudu. Nechtěl bych se dožít nuceného krácení nohou u chrtů.

Dobře, znovu vážně. Když tedy řekneme, že žena má vyšší pravděpodobnost dožití 80 a více let než muž, je toto konstatování diskriminací? Nemůže tomu tak být, protože jde o objektivní fakt. Diskriminací není ani konstatování, že velmi pravděpodobně již nikdy žádný běloch nebude světovým rekordmanem v běhu na sto metrů, a dokonce ani tvrzení, že v romské populaci je procentuálně vyšší zločinnost (pokud to statistiky prokazují). Diskriminací je říci, že do této kavárny nesmí černoch (protože by mohl rychle utéct bez placení) a do tohoto obchodu nesmí Rom (protože je statisticky prokázáno, že je u něj vyšší pravděpodobnost krádeže). Proto ve svobodné zemi nemohu kvůli barvě kůže zamezit komukoliv v jeho legální činnosti (návštěvě kavárny).

A proto je také absurdně diskriminační rozhodnutí soudního dvora. Nemohu nutit soukromé subjekty (pojišťovny) a svobodné jedince (muže), aby uzavírali diskriminační smlouvu založenou na nepravdivém předpokladu délky života mužů (nemohu nutit platit muže vyšší pojistné kvůli tomu, že je mužem a pravděpodobně se dožije nižšího věku). Stejně tak nemohu nutit soukromé subjekty (pojišťovny) a svobodné jedince (ženy), aby uzavírali diskriminační smlouvu s vyšším havarijním pojistným, než jaké odpovídá objektivní pravděpodobnosti založené na statistické zkušenosti o škodách způsobených ženami.

Příliš boje s diskriminací vede k diskriminaci a k zešílení bojovníků proti diskriminaci. Pokud ve snaze vymýtit nespravedlnost páchanou kvůli vnějším rozdílům mezi lidmi začneme tyto rozdíly popírat, je to opravdu ona příslovečná cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly.