Kdo nezná dějiny, je odsouzen opakovat stále stejné chyby. Když sleduji naše média, reakce politiků a určité čísti intelektuálů, vybaví se mi jisté nepříjemné historické souvislosti.
Vždy když sleduji jak se občané musí pomalu bát mluvit o některých tématech, protože jsou nenávistně osočeni z šíření nenávisti , říkám si "Tohle jsem už někde viděl, to jsem přece četl! To už tady bylo.". Ale dnes vidíme nekritické zbožňování vícero nedemokratických států, ideologii nebo náboženství. Nás dnes nejvíce zasahuje zbožňování všeho islámského a to ze strany hlasatelů multikulturalistických světlých zítřků.
Do napadení Polska 1.září 1939 na Winstona Churchilla a všechny politiky a novináře, kteří upozorňovali na nebezpečí nacistického Německa, prováděli novináři a politici masívní útoky, kdy je osočovali, že jsou netolerantní, váleční štváči, šíří nenávist vůči Německu a mnoho dalšího. Mnoho politiků i novinářů, kteří měli informace o situaci v Německu raději mlčelo, protože by se stali terčem hysterických a nenávistných útoků. Mnoho Angličanů, se nacistů zastávalo. Známá je aféra krále Eduarda VIII., kterého jeho "aférka" s američankou Wallis Simpson, která Hitlera otevřeně podporovala, donutila abdikovat. Ve vyšších kruzích se dokonce našlo několik angličanek které se přestěhovaly do Berlína, kde osobně navštěvovaly Hitlera a v britském tisku ho i celý nacistický systém oslavovaly a napadaly všechny, kteří upozorňovali na vojenskou hrozbu a možnou válku.
Podobně to bylo v USA. Málo kdo to asi ví, ale do napadení Pearl Harboru byl v USA siný izolacionismus, který vedl až ke snížení počtu příslušníků pozemních sil na 47 000 mužů. Také zde zmínka o nacistech nebo nebezpečí Japonské invaze v Tichomoří znamenala pro novináře nebo politiky profesní či politickou sebevraždu. Média vedla propagandu, že nebezpečí nehrozí a intelektuální kruhy vedly všeobjímající proslovy o démonizaci stavu v Nacistickém Německu a Japonském císařství, o sebereflexi a pacifistických myšlenkách. Kdo nešlapal v této linii byl napadán, osočován a osobně zesměšňován.
Vdova Wallis Simpson, která se snažila naklonit britskou politiku k německému fašismu přes krále Eduarda VIII., nebyla jedinou. I zde byla silná pronacistická podpora u velkého množství intelektuálů a politiků a zajímavý je i zde, velký počet žen, které nacisty veřejně oslavovaly.
Franklin Delano Roosevelt se ve volební kampani záměrně těmto tématům vyhnul a ač věděl, že Německo i Japonsko připravují válku, zavázal se podporovat neutralitu a omezovat armádu. Jediné co se mu podařilo ochránit před škrty v rozpočtu bylo námořnictvo.
A potom se ukázala pravda, která byla už dávno zřejmá zdravě uvažujícím lidem v obou zemích. Bude se to dnes opakovat?
Dnes vidíme podobné chování určité části společnosti. Vše se to nápadně podobá. Opakuje se i nekritická podpora, tentokrát všeho islámského, ze strany žen. Když sledujete pozorně kolik žen hájí brutální chování Hamasu a mlčí i k hrůzách páchaných IS v Iráku na vlastních lidech, je skutečně až zarážející ta podobnost. Ta podobnost v chování, používaných argumentech atd. Jak vidět jsme stále stejní a naprosto nepoučitelní. U žen mě to nejvíc zaráží. Léta se mění společnost, ženám se podaří získat plně rovnoprávné postavení ve společnosti a mnohdy největší aktivistky ženského hnutí nejednou podporují islám. Ten islám, který drží muslimské ženy v nerovnoprávném postavení. Nechápu u aktivistů za práva a svobody jejich adoraci islámem, islámem v jehož jménu je pácháno tolik násilí a tolik zla. Tohle mi hlava opravdu nebere..
V současnosti se dokonce z Bruselu ozvalo, že kdo nebude pokračovat v islamizaci země, tedy nebude přijímat imigranty z islámských oblastí, použije proti němu EU hrubou sílu. No nás už okupovala vojska Varšavské smlouvy, nic nového. Možná bude konečně šance se něčemu takovému postavit. Rázně. EU se stává totalitou. Ta bojuje proti národním identitě, proti národním státům.
