Delší dobu uvažuji nad děním v Evropě a v naší domovině a nevypadá to moc dobře. Dovoluji si nabídnout svůj pohled.
Jsem technik a proto jsem vytvořil schéma společenských vazeb, nad kterým jsem uvažoval co se vlastně děje. A je toho tolik, že to dá asi na několik článků.
Obrázek jednoduše popíši. Na jedné straně je běžný občan/volič. Červená čára následně odděluje to, čemu se dnes říká politická třída. Tedy profesionální politici, novináři, šéfové korporací a aktivisté, kteří se snaží řídit společnost. Je to vlastně vláda ELIT. Nejedná se o demokracii, jedná se o formu timokracie.
Ve starém Římě to jako timokracie fungovalo velice dlouho, protože zájem občana a elit byl v mnoha ohledech stejný. Navíc jednotlivé rody mezi sebou vedly konkurenční boj. Zájem elit a občanů se protínal, nebyl ve velkém rozporu.
Dnes vedou ELITY boj s většinovou společností, ELITY se přitom vzájemně podporují. Vytváří si iluzi jednomyslnosti. Bohužel dochází k řetězení chybných rozhodnutí, která ELITY prezentují jako úspěchy doprovázené novými problémy, které je potřebné složitě řešit.
Politici už svoje prohlášení, názory a postoje nevytváří směrem k voličům. Nezajímá je, co na jejich programy a řešení říkají voliči, ale zajímá je jak pozitivně o tom napíší v médiích. Proto politikům radí PR agentury, politici nereagují na problémy voličů, ale na to co jim poradí pracovníci PR agentur. Říkají jen to co vytváří pozitivní dojem v mediálním prostoru.
Politici se vlastně z vlivu voliče chtějí vymanit. Hlas lidu vytváří novináři a aktivisté neziskových organizací. Proto se zájem ELIT a voličů vzdalují a to stále více.
Nejnebezpečnější je fakt, že se snaží vymanit vlivu voličů, ale o to více se dobrovolně nechávají ovlivňovat zástupci velkých korporací. Korporace potom politiku korumpují, přímo nebo i nepřímo. Politici to oplácejí vstřícnou politikou, například stědrými pobídkami nebo zakázkami.
Tento tlak velkých korporací je vidět v oblasti kompenzací, mezinárodních smluv nebo zákonů psaných s ohledem na velké podniky. Tyto smlouvy a zákony jsou mnohdy likvidační pro menší podniky nebo konkurenci. Vzpomínáte na likvidaci našich cukrovarů a celého cukrovarnického průmyslu ve jménu regulací a kvót, při vstupu do EU? To byla typická "korporátní smlouva/dodatek", která ochránila uměle jednu korporaci před konkurencí a to formou "regulace", ale fakticky to byla likvidace konkurence. Vše "legálně" pomocí zákonů.
Vše je viditelně nebezpečnější, když si uvědomíte, že média i PR agentury patří většinou korporacím, že korporace dávají peníze neziskovým organizacím. Že nadnárodní zájmy jsou uplatněny pomocí zahraničních fondů, které zde existují jen k propagaci vlastních zájmů a to zase pomocí neziskových organizací nebo mezivládních "kulturních" programů.
Celé je to poměrně složité a budu tomu věnovat několik článků, ale dnes upozorním na to, co je nejhorší, co mě samotného šokovalo.
Minulý pátek jsem seděl na pivku s dobrým kamarádem a všechno uvedené jsme tak nějak společně řešili, diskutovali a když jsem mu nakreslil toto moje schéma, napsal mi tam velké písmeno F. A v tom okamžiku mi došlo něco hrozného. Upozornil mě kam vlastně směřujeme a co se tady děje. Vlastně se to opakuje, v jiné formě, ale opakuje. Došlo vám to také? Komu ne, tak něco zrekapitulujeme, přesněji uvedu definici jedné ideologie. Hrubou, ale dostačující.
Typickými rysy XXX ideologie jsou zejména rovnostářský kolektivismus, autoritativní vláda, vypjatý nacionalismus a militarismus, kult modernity a mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky. XXX principiálně připouští soukromé vlastnictví, a to včetně soukromého vlastnictví výrobních prostředků; avšak pouze za předpokladu, že tyto výrobní prostředky budou sloužit kolektivnímu prospěchu. Konkurenční prostředí volného trhu bylo přípustné v mikroekonomice, avšak v makroekonomickém měřítku vládl korporativismus a často monopolismus. Řízení podniků probíhalo na principu tzv. "Tripartity", tedy zástupců majitele, pracujících (odborů) a státu. Projevoval se veřejnou obhajobou a propagací vlastní společenských postojů a likvidační kritikou svých odpůrců, jako nepřátel společného rozvoje společnosti a pokroku. Nástrojem byla cenzura a snaha o společenskou kontrolu názorů obyvatel. Nejčastěji vynucenou loajalitou vládě a k prosazovaným společenským postojům této ideologie.
Tedy jsou zde jisté rozdíly. Tripartita je zde jen na vládní úrovni. A kult modernity a mládi je nahrazen kultem multikulturalismu. Cenzura je nahrazena pojmem "politická korektnost". Ale dochází k potlačení středních stavu, tedy menších podnikatelů a živnostníků. Jsou zde oficiální vyhlášení ministra financí typu "malé podniky nejsou efektivní a je nesmyslné je podporovat". Stát dává miliardové subvence velkým korporacím. A to ostatní se zde děje stále víc a zřetelněji.
A to velké F nebo XXX můžeme nahradit skutečným pojmem. Vše co jsem zde popsal známe z historie jako FAŠISMUS. Chybí militarismus a nacionalismus, ale vše se přece mění. Je to jistě jiná forma, ale je to velice podobná forma této totality. Převládá ten nejsilnější znak a to je skutečná vláda zájmů korporací. Bohužel se tedy přátelé řítíme do dalšího kolosálního průšvihu.
