Tiberius Julius Caesar Augustus, římský císař, imperátor, protěžoval dlouho muže jménem Lucius Aelius Seianus.Ten byl nejdříve velitele pretoriánské gardy a na krátký čas jako Římský prefekt, také druhým nejmocnějším mužem Říma. Vynikal v pletichaření a ovládal Tiberia pomocí informací. Seianus rozhodoval jaké zprávy císař dostane a které mu zůstanou zatajeny. Také rozhodoval, kdo ho navštíví. Římská republika ho nakonec znala jako STRÁŽCE BRÁNY. Touto manipulací s předkládanou, prezentovanou realitou, se snažil ovládat Tiberia, ovlivnit jeho rozhodnutí a tak řídit celou říši podle vlastních představ. No neradoval se dlouho. Nakonec se to profláklo a Seianus byl popraven. A takových případů bylo v dějinách samo sebou hodně. Mě se vždy líbil ten název, STRÁŽCE BRÁNY. A tak když vidím nějakou manipulací s informacemi, kdy někdo rozhoduje co se jeho šéf, spolupracovníci, voliči nebo občané dozví, jaké informace a v jaké formě jsou předloženy, říkám těmto lidem STRÁŽCE BRÁNY. Mě se líbilo vždy tohle označení.
Nejvíce mě překvapuje, jak se pokus regulovat nějaké informace, rozhodovat co je dobré a co ne, neustále a neustále opakuje. Vlastně nikdo s touto taktikou dlouhodobě neuspěl. Vždy si ve výskledku uškodil. Tedy nejdříve společnosti. Přesto se tento postup snaží jisté skupiny opakovat, s dětinskou náruživostí, že jim to tentokrát projde, že jim maminka tentokrát nenaplácá. Přátelé, vždy jim život nakonec naplácá. Nakonec to praskne a pravda se provalí. Pravda je vykřičena a následky jsou vždy osudné. Nejdříve pro manipulovanou skupinu, nakonec i pro manipulátory. Možná si jen špatně vyložili základní pravidlo z teorie pravděpodobnosti, že s počtem pokusů roste jistota. Možná si myslí, že s počtem pokusu je ta jistota taková, že se jim to nakonec podaří. Přitom je to tak, že další pokus jen potvrdí jistotu, že tady cesta nevede nikam.
V současnosti jsme svědky masívní snahy médií, některých politiků a rádoby vědeckých a společenských autorit, líčit realitu podle svých ideologických představ. Překrucovat fakta, měnit obraz světa podle vlastních potřeb. Někdy si myslím, že je to i tím, že nám něco tvrdí, následně se zjistí, že je to jinak a oni se bojí, že je nezvolíme, že ztratí svou aureolu jedinečnosti. A nakonec začnou vytvářet lži, které selhání mají "vyretušovat" nebo toto selhání prezentovat jako úspěch.
Technikou STRÁŽCŮ BRÁNY je měnit realitu. Oni sice o událostech informují, ale tendenčně ji upravují. Mění významy události, snaží se vysvětli události jinak než se odehrály. Nebo překroutí příčiny a následky. Nejlepší lež je schovaná v pravdě.
Vidíme to opakovaně například v televizních zpravodajstvích nebo reportážích. V jednom dni se například v Izraeli stanou tři teroristické útoky, zemře několik lidí a na našich televizních obrazovkách se v hlavním zpravodajských relacích neukáže ani sekundová informace. Ano některé stanice sice přinesly zpravodajství, mnohdy i delší, ale až kolem půlnoci. To už je malá sledovanost. Nikdo je nemůže obvinit ze zatajování. Ale pravděpodobnost, že to někdo uvidí je menší. O jiných událostech, které jsou v porovnáním s touto teroristickou kampaní pouhým "uprdnutím", se mluví sáhodlouze a věnuje se této banalitě v hlavních zprávách neuvěřitelně dlouhý čas.
Včera jsem četl rozvor s českým studentem z Paříže. Na každém rohu policie samopaly nebo vojáci s útočnými puškami. Takový ten Izraelský model. Na ten jsem upozornil v Evropa přejde na Izraelský model multikulturního soužití. Ulice jsou vyprázdněné, turistu ubylo a ti co přijedou jsou pod neustálou kontrolou. Prý ho dřív zlobil ten hluk a shon a dnes mu do chybí, je to prý smutné. A naše média nám malují skvělé zítřky multikulturního soužití. Nic se neděje. Na frontě je klid.
Také se dočtete v článku mého oblíbeného Benjamina Kurase, že Kanada už v prosinci prohlásila, že sice vezmi 10 000 Syrských utečenců, ale jen ateisty, křesťany a neislámská náboženství. A u nás se papouškuje "musíme všechny plošně". Asi se tato informace nehodí, jde přede o peníze z grantů na imigraci a taky je potřeba si šplhnout u vrchnosti v Bruselu. Takové informace se nechají plánovitě zapadnout. Třeba tím trikem pozdního vysílání. A kdo to řekne, tan je xenofob, extrémista, islamofob, to hlavně. Minimalizují se tak ztráty. Jo jo, staré triky, dobré triky.
Nebo diskuse v pořadu paní Jílkové. Odpůrci přijetí imigrantů jsou hystericky označování za extrémisty, asociální živly, vyvrhele společnosti. A potom vyjde článek od velice dobře informovaného MUDr Yekta Uzunoglu. Ten nás varuje jak se jen varovat dá. Jasně říká. Nedělejte to! A tohoto Kurdského emigranta s Arménskými kořeny, je možné napadnout z xenofobie nebo necitlivosti k utrpení ostatních, asi velice složitě. Tady to půjde jedině tak, že se novodobí svazáci budou tvářit, že nic nevidí, že si není čeho všímat.
Když to zhrdnu. Zase tady máme po 25. letech ty STRÁŽCE BRÁNY. Lidi, kteří se snaží rozhodovat co můžeme vědět, co by nám ublížilo. Nebo nám pravdu pokroutí podle aktuálních potřeb stranické ideologie. Tak tedy moji drazí STRÁŽCI BRÁNY, je to marný a váš boj je nevyhnutelně a předem prohraný. MOŽNÁ SI ŘÍKÁTE, ŽE PROZŘENÍ LIDÍ BUDE TRVAT DOST DLOUHO, NA PROVEDENÍ POTŘEBNÝCH ZMĚN, ŽE SE ZABETONUJETE. Ne, ne milánkové. Máme moderní dobu, internetem se šíří informace rychlostí blesku. Chápu moc dobře, proč se v demokratických zemích někdo odváží volat po kontrole internetu po cenzuře. JSTE SI TOHO DOBŘE VĚDOMÍ. FUNGOVAT TO FAKT NEBUDE, NIKDY TO NEFUNGOVALO.
Vážení STRÁŽCI BRÁNY, je mi vás lito. Tolik energie, tolik času, tolik snahy. Jó, kdo nezná dějiny, opakuje stále stejné chyby. Jinak by jste věděli, že z hlediska statistiky, jste ten boj prohráli v okamžiku, kdy jste tuto hru začaly hrát. Jak jsem již říkal. S počtem pokusů, roste jistota.
