My chceme Angličany!

   Dlouho ve mně doznívala radost z postupu pražské Slavie přes favorizovanou FC Sevillu v Evropské lize. Byl to skvělý úspěch našeho klubového fotbalu!         

   Dříve než los tohoto soupeře Pražanům přidělil, většina hráčů se vyjádřila, že by si přáli soupeře z Anglie. Dopadlo to dobře /s postupem/. Slavia se dostala opět do pohárového osudí a hráči si ve čtvrtfinále zase toužili zahrát s Angličany. Tentokrát je osud vyslyšel a nadělil jim londýnskou Chelsea. Nadšení slávistických hráčů i funkcionářů neznalo mezí.

   Já mám z toho ale smíšené pocity. Na jedné straně se nabízí protivník velmi zvučného jména, příslib atraktivního fotbalu, ale na druhé straně bude případný postup přes něj nepochybně  ještě těžší než přes Sevillu. Vzhledem k tomu, že v osudí si hověl další španělský klub Villareal, který bojuje v nejvyšší španělské soutěži o záchranu, považoval jsem za optimálního soupeře právě tento klub. Patrně totiž bude považovat záchranářské zápasy ve španělské lize za prvořadé a pro Evropskou ligu nabídne více příležitostí náhradníkům. Tito náhradníci budou sice také kvalitní, ale jejich menší rozehranost by mohla být přece jen pro Slavii určitou výhodou. 

   Když k tomu ještě připočtu drtivý debakl 5:0, který ve Wembley utrpěla česká reprezentace, nezdá se mi ta obrovská radost z anglických soupeřů příliš šťastná. Viděl bych to spíše tak, že když soupeře z Premier League, tak  nejlépe až ve finále.

   Držme tedy červenobílým palce, aby co nejlépe uspěli, a alespoň částečně odčinili včerejší reprezentační fiasko. Jestli dostane výprask i Slavia, pak nezbývá, než si připomenout následující úsloví. Dej si pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti to splnit!