Představme si následující situaci. Výborný trumpetista, který dlouhá léta spolupracuje s orchestrem pod vedením Felixe Slováčka, je osloven otázkou, koho bude volit za českého prezidenta. Hudebník odvětí, že Karla Schwarzenberga.
Pan Slováček se o tom dozví a prohlásí, že s tímto muzikantem už spolupracovat nebude, protože se mu nelíbí, koho volí. Profesionální kvality zmíněného trumpetisty jdou stranou, u Felixe dofoukal. Letitá úspěšná spolupráce je zapomenuta, protože na prvním místě je volit toho jediného správného kandidáta. Hloupé, že? /Doufám, že pan Slováček nic takového nechystá/.
Tuto situaci nedávno zažil v opačném gardu herec Martin Dejdar od pánů Jiřího Stránského a Hynka Bočana, protože řekl, že bude volit Miloše Zemana. Vyvolalo to oprávněnou kritiku, pan Stránský už snad opravdu pochopil, že takové kádrování nemůže demokraticky smýšlející člověk přijmout a omluvil se. Pánové Stránský a Bočan mají nepochybně právo spolupracovat s kým chtějí, ale měli by své rozhodnutí odůvodňovat profesionálními nároky a ne odlišným politickým názorem. V této souvislosti jsem očekával, jestli se ozvou na podporu Martina Dejdara například jeho kolegové z Ypsilonky, ale žádnou reakci jsem nezaznamenal. Pokud tak učinili a mně to uniklo, omlouvám se jim.
Přicházejí zprávy o tom, jak se kvůli volbám pohádali dlouholetí přátelé nebo dokonce rodinní příslušníci. Je to šílené! Koncem týdne volební běsnění skončí a my budeme znát jméno nového českého prezidenta. Rozbitá kamarádství a rozklížené rodinné vztahy se budou pracně slepovat. Proto nedejme nic na to, koho volí ta či ona celebrita. Použijme k rozhodnutí vlastní rozum a vlastní zkušenosti, a především nezapomínejme na to, že žádné volby nestojí za to, abychom si znepřátelili lidi, které máme rádi.
