Situaci na Krymu nerozumím

Přiznám se bez mučení, že situaci na Krymu nerozumím. Informace o ní mám pouze zprostředkované médii, a to nechci nikoho napadat z nějaké podujatosti, nebo záměrného zkreslování.

Rozum říká, že přes nějaké drobné zádrhele tam přece proběhlo referendum, zdá se, že svobodné, že lidi nevolili s kalašnikovem mezi lopatkami a snad že ani volební komise nenásobily hlasy pro odtržení deseti.

Vidím ulice plné lidí, kteří slaví, mávají ruskými vlajkami, tancují a zpívají.

Před tím jsem také viděl v ulicích a náměstích po celé Ukrajině, jak tam létaly vzduchem zápalné lahve, kamení a kulky ostřelovačů. Jak se tam do dlažby vsakovala krev demonstrantů, vojáků a policistů.

A rozum opět říkal, že vlastně bojovali proti zvolené vládě a parlamentu. Že chtěli svrhnout zvoleného prezidenta.

Srdcem jsem ale na barikádách.

Srdcem jsem proti referendu, u kterého v ulicích asistuje strach a jakási domobrana.

Srdcem jsem proti vstupu cizího vojska do svobodné země.

Srdcem jsem proti násilí, vyhrožování, nátlaku.