Obskurní figury v boji o nejvyšší křeslo...

Zděšení pravověrných profesionálních politiků, kteří se obětovali pro národ vyhřezlo v plné síle. Kdosi se jim chce protlačit na píseček a možná dokonce pošlapat bábovičky na pracně rozparcelovaném pískovišti.

Neznám Tomia Okamuru nijak detailně, co jsem od něj četl má hlavu a patu a být kritikem českých poměrů není až tak velkým majstrštykem. Bezpochyby je úspěšným podnikatelem a žádný škraloup na jeho cti jsem nezaznamenal. Jediné, co považuji za překvapivé je bližší vztah s panem Drymlem, podivuhodnou figurkou české politické scény na které je možno demonstrovat, že i většina se může mýlit a že schopnost studu není dána všem jako například pocit dostatku vlastního rozumu. Hovořím o vítězství v královéhradeckých senátních volbách nad místním dlouholetým, tehdy bezpartijním ředitelem královéhradecké fakultní nemocnice panem Hegerem, který v té době ještě "nepil krev" národa svou zravotní reformou, o jejíž formě můžeme pochybovat, podstatu problému, že všichni nemohou mít všechno asi připustí i největší levičák. Ale to jsou jen pihy na kráse, proč by česko nemohl vést poloviční japonec když USA vede poloviční Keňan.

Podstatou je, v čem je pan Okamura horší než plejáda person, denodenně viditelných v nekonečných politických sitcomech, pro něž nikdo nepíše scénář a Česká televize zatím nepouští smích ze záznamu.

Napadá mne: A co Jiří Paroubek, pokud by se rozhodl usilovat o židli nejvyšší, je ještě "náš", politický, čitelný, věrohodný, nebo je to již "obskurní figurka" zvenčí?? Mezi námi, v tom případě zlatý Zlatý slavík a možná i Dáda Patrasová i s žížalou Julií.

Největší problém je zřejmě ve faktu, že takzvaně neprošel základními stavebními jednotkami politických stran - základními organizacemi, kde by se seznámil s Maruškou, jejíž dcera potřebuje změnit územní plán, aby mohla stavět na té zemědělské půdě a Bohoušek, který by pro radnici potřeboval stavět chodníky, neboť by to mohl dostat někdo jiný a eventuálně to i zkazit a hlavně by nemusel dát těch 10 míčů žákům místního fotbalového klubu, kde hraje syn pana starosty. Přeloženo do češtiny - o panu Okamurovi nic nevíme, neznáme jeho názory.

Takže závěrem, pokud připustíme, že národ je z větší poloviny banda hlupáků (což nevylučuji, záleží jen na kritériích hodnocení), je tedy možné, že si zvolí obskurní figuru. Problémem demokracie je, že bychom tím pádem museli připustit, že veškeré volby, v nichž rozhodoval lid (fuj, z toho slova jde strach, všichni diktátoři si  brávali rádi do huby), tedy byly procesem, v nichž byly pravděpodobně zvoleny ony obskurní figury, které teď zasedají v lavicích obou sněmoven.

Paradoxní je obliba Jana Fischera, jenž se lehce ušpinil komunistickou relitou a lze jej označit za osobu která "nejmíň vadí", jeho duchovní přesah, který bych u prezidenta tak rád viděl prostě nevidím. A slušný pramatický člověk, který se tedy stydí a který se napravil je pro mě, nezlobte se, trochu málo.

A budu mluvit za sebe, nejvyšší hodnotou je pro mne ochota nechat se zavřít pro názor, zvlášť když bych měl možnost jít daleko jednodušší cestou pasivní rezistence.

Jak píše M. Wievegh, "není žádné umění být věrný, když vás žádná nechce".

Věřím že tu takoví lidé ještě jsou.

Závěrem bych chtěl pozdravit pana Paroubka, je od něj krásné, že zdarma přispívá na tento blog (pokud ted nemá s idnesem domluvené nějaké nadstandardní podmínky), i když pro něj není problém prodat rukopis za 4 miliony korun. Kdybych to uměl, asi bych se tu s nějakými karmami nebabral.